Srpen na zahrádce
Rok se zahradníkem – srpen
Toto období mají zahradníci nejraději, protože nastává především čas sklizně. Na úrodě nejvíce poznáme, jaký jsme měli úspěch při pěstování už od jeho počátku, a hlavně, jak na naše snažení zapůsobilo počasí. Někdy ať se snažíme sebevíc, počasí nám může naši námahu a dobrý úmysl zhatit. Nicméně, nikdy není tak špatný rok, aby se na zahrádkách nedalo aspoň něco málo sklidit. Proto lehněme si do trávy a mlsejme a mlsejme…
S r p e n :
-Počátkem měsíce můžeme sít ještě ředkvičky, polníček, špenát, v polovině měsíce pak zimní salát, ozimou cibuli a ozimou kapustu.
-Až do poloviny srpna sázíme rané odrůdy kedlubnů a rané odrůdy salátu.
-Abychom docílili dobře vyvinutých a dozrálých plodů rajčat, seřízneme vrcholky rostlin.
-Po sklizni prořežeme keře rybízu a angreštu a odstraníme už neplodící, případně napadené a slabé pruty maliníku.
-Opadané listí rybízu a angreštu napadené houbovými chorobami shrabeme a spálíme.
-Ještě je čas stihnout letní řez jádrovin a raných peckovin.
-Řežeme živé ploty, zvláště ze stálezelených dřevin.
-Koncem měsíce zakládáme nový trávník.
Jak na pěstování salátu?
Díky sklizni některých druhů zeleniny se nám na zahrádce uvolňují záhony pro další výsadbu a pěstování zdraví prospěšných zelenin. Tentokrát předkládáme rady a doporučení k pěstování salátu, který můžeme na záhony vysazovat během léta.
Salát – hlávkový, ledový, římský, listový:
Salát bychom měli mít pro jeho vysokou zdravotní hodnotu na stole co nejčastěji, neboť obsahuje množství karotenu, komplex vitamínů B, vitamín C a další účinné látky. Podporuje chuť, trávení a tvorbu krve díky obsahu železa. Je však nutné konzumovat salát čerstvý, nepovadlý, a proto je nejlepší si ho na stůl přinést přímo ze zahrádky.
Salát vyžaduje půdy bohaté na živiny, přiměřeně vlhké, slunné stanoviště a lze ho pěstovat i několik let po sobě na stejném místě. Nesnáší kyselé půdy. Salát pěstujeme buď vysazováním sazenic, nebo přímým výsevem semen na záhony. Předpěstování sazenic ze semen trvá v létě 1,5 měsíce. Při výsevu přímo na záhon sejeme semeno do hloubky nejvýše 1 cm a půdu dobře utužíme prkénkem nebo dlaní. Vzešlé rostliny vyjednotíme podle odrůdy na 25 – 30 cm. Při výsadbě sazenic nesmí přijít jejich srdíčko pod úroveň okolní půdy. Hluboko vysazené sazenice špatně tvoří hlávky a snadněji vykvétají. Během vegetace záhony se salátem pravidelně zaléváme. Dobré je také zeminu kolem hlávek pravidelně prokypřovat, neboť kořeny jsou náročné na přísun vzduchu.
Salát lze pěstovat na záhonech téměř po celý rok. Pro letní výsadby jsou nejvhodnější letní odrůdy salátů, které jsou odolné proti vybíhání do květu. Letní saláty vyséváme zpravidla v dubnu a květnu a sklízíme je v letních měsících až do září. Chceme-li salát sklízet i v říjnu, použijeme rané odrůdy vyseté v červenci a srpnu.
Saláty vhodné k letní výsadbě
Hlávkové saláty: Amur, Dětenická atrakce, Jupiter, Merkurion.
Ledové saláty: Pražan, Medimo, Miniko, Maximo.
Listové saláty: Rekord, Rosela, Citrin, Redin.
Bylinky podle kalendáře (Stanislava Neradová)
V letních měsících roku nám příroda nabízí nasbírat si spoustu bylinek pro naši domácí zelenou lékárnu. V červenci především jahodník a lípu, v srpnu pak hluchavku nebo řepík.
Jahodník nejen výtečně chutná
S rozpoznáním jahodníku nebudeme mít žádný problém. Chutné lesní jahůdky známe všichni. Rostlinka má dlouhé lodyžky, chlupaté stopky a na nich tři lístky, které ještě složené připomínají jetel. Květ je podobný ostružině. Jahodník kvete sice až do podzimu, ale plodí jen v létě, podle starých bylinkářů obvykle kolem sv. Víta.
Roste divoce v lesích, na loukách, na mýtinách, ale i v zahradách. Pokud si sazeničku přeneseme domů, za čas se pěkně rozmnoží. A sice pomocí drobných lodyžek, které pak zakoření a vytvoří se nová rostlinka. Obzvláště, pokud jahodník zasadíme třeba na břeh našeho jezírka. A malé jahůdky navíc chutnají náramně. Mnohem více než šlechtěné zahradní odrůdy.
Plody ale nejsou jedinou částí byliny, kterou využijeme. Už italský renesanční lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli, který od roku 1554 působil v Praze, ve svém objemném herbáři tvrdil, že pití odvaru jahodníku zastavuje běhavku a měsíčky. Pojídání jahod hasí žízeň a dobře slouží horkému a cholerickému žaludku. A přikládání roztlučeného jahodníku zase hojí rány.
Ani dnešní fyzioterapeuti sílu jahodníku nijak nepodceňují. Doporučují sbírat listy i s řapíkem, nejlépe od května do září. Pro sběr platí obecná pravidla jako pro další jiné rostliny. Sbíráme jen dokonale suché bylinky. Nejlépe dopoledne, kdy už se ztratila rosa. Vybíráme si spíše slunná místa, protože rostlinka obsahuje více zdraví prospěšných látek. Volíme samozřejmě bezprašné prostředí.
Rostliny sbíráme nejlépe do košíku, ve kterém se nezapaří. Použít můžeme i papírový sáček. Doma utržené listy ihned rozložíme. Pokud se sušení léčivých rostlin věnujeme častěji, vyplatí se nám zhotovit si z latí a síťoviny prostorná síta. Můžeme je bez problémů různě přenášet a bylinky na nich hlavně bez problémů uschnou.
Natrhané listy jahodníku sušíme ve slabé vrstvě na suchém místě. Teplota by neměla přesáhnout 40 až 45 stupňů. Vhodný je například průvan. Bylinky nesušíme na přímém slunci, mohly by se nám spálit a zhnědnout.
Nálev z listů jahodníku pomáhá při čištění organismu, při zahlenění a při zánětu ústní dutiny. Je lahodný a bývá obsažený i v různých komerčních bylinných čajích.
Lípa krásně voní i pomáhá
Lípa bývala dominantním stromem v krajině našich předků. Její léčebné účinky jsou známé dlouho a lidé je patřičně využívali. Botanik Mattioli doporučoval vodu z lipového květu ženám k odstranění skvrn na tváři. A šťáva z lípy natíraná na hlavu „netoliko brání vypadávání vlasů, nýbrž i podporuje vzrůst nových“.
Síla lípy přetrvala a patří dnes pro svou snadnou dostupnost k oblíbeným léčivkám. Z lípy srdčité (malolisté) i z lípy velkolisté trháme květy, které rostou ve vidlanovitých květenstvích. Květy mají i dlouhý zelenožlutý listen. Ten se svým tvarem postará při letu o snadné šíření semen.
Květ sbíráme v době, kdy je tak z poloviny nebo ze dvou třetin rozkvetlý. Většinou koncem června a začátkem července. Sušíme ho opět v tenkých vrstvách a hlavně ve stínu. Podle odborné literatury se laboratorními testy prokázala účinnost lipových květů při poruchách spánku. Nálev by mohl pomoci při lehčích spánkových potížích. Fyzioterapeuti doporučují na jeden litr vody použít 5 gramů sušeného květu. Nechat louhovat pět minut a večer vypít pro snazší usnutí.
Vyvolává pocení a rozpouští hleny. Nálev se používá při rýmě, při kašli, při zahlenění dýchacích cest. Zevně účinky květu lípy využijeme při ošetření opařenin, odřenin a také bodnutí od hmyzu.
Možná by vás lákalo, vystavit si hezké lipové květy na kuchyňskou linku do průhledných sklenic. Jakmile ale uschnou, přendáme je do tmavých nádob, nejlépe do těch, které dobře těsní. Bylinky neskladujeme příliš dlouho, s postupem času se snižují léčebné účinky. Vždyť příští rok si zase nasušíte nové!
Hluchavka ulehčuje odkašlávání
Hluchou kopřivu, tedy kopřivu, která nepálí, lidové léčitelství využívá odpradávna. Okolo nás roste hojně, tak proč ji nevyužít. Při sběru jejích květů ale musíme být trpěliví. Hned na začátku se nenechme odradit poměrem sesychání. Na 10 gramů usušené bylinky totiž potřebujeme 80 gramů nasbíraného čerstvého materiálu. Pozor si musíme dát při sušení, protože bílé květy rády hnědnou. Pro sběr si tedy vybereme hodně teplý den, abychom teplého vzduchu využili i při jejich sušení.
Hluchavku nejčastěji využijeme opět ve formě nálevu. Je prokázáno, že tato bylina účinně snižuje krevní tlak. Usnadňuje také vyměšování a má protizánětlivé účinky. Využít její síly můžeme při močových potížích, ale i při nadýmání, nevolnosti, průjmu a plynatosti. Ulehčuje také odkašlávání a uvolňuje hlen.
Při urologických problémech si připravíme nálev. V necelých dvou decilitrech vody svaříme 2 kávové lžičky sušených květů. Necháme 5 minut louhovat a přecedíme. Osladíme medem a třikrát denně vypijeme šálek. Trochu silnější nálev pak využijeme při zánětu kůže a na různé mykózy.
Řepík léčí už svým názvem
Pro své protizánětlivé účinky a dezinfekční účinky se řepík lékařský stal natolik vyhledávanou rostlinou, že si ho lidé pěstují doma na svých zahrádkách. Tam má své místo mezi pěstovanými bylinkami. Vytrvalé rostlině stačí obvyklá péče. Odmění se hezkým vzrůstem a bylinku v čerstvé podobě máme k dispozici okamžitě.
Nať sbíráme od června do září. Sbíráme kvetoucí nať, ale i listy, které můžeme sklízet až třikrát do roka. V plném květu je řepík právě v červenci a srpnu. Rostlinku opět sušíme co nejrychleji. Nejlépe v průvanu. Přímé slunce je pro ni naprosto nevhodné.
Nové průzkumy ukázaly, že řepík vedle svých známých účinků může také pomoci upravit vysoký tlak. Nálev můžeme využít na lehký průjem, pomalé a obtížné trávení i na léčbu hemeroidů. Povzbuzuje také činnost žaludku a žlučníku. Pomáhá vylučování žluči. Zevně můžeme nálev použít na obklady, při odřeninách a při kloubních bolestech. Lidem, kteří namáhají hlasivky, fyzioterapeuti radí kloktat odvarem z řepíku. Řepík lékařský doporučují při zánětech mandlí, při zánětech dutiny ústní, při angíně a krčních a ústních potížích. V litru vody uvaříme dvě hrsti sušeného řepíku. Vše svaříme na jednu třetinu obsahu. Přecedíme a tekutinou kloktáme.
Všeobecně: Pokud se z bylin sbírají květy, trháme je hned po rozkvětu. Když si chcete nasušit třeba květ hluchavky, netrhejte celé rostliny. Podobně nebudeme lámat větve lípy, abychom si pak v klidu doma květy otrhali. Při sbírání nadzemních částí platí, že listy se obvykle trhají z rozkvétající rostliny, plody a semena krátce před dozráním a nať před rozkvětem.
Listová zelenina pomáhá našemu zdraví (Ing. Jan Stropnický)
To, že je zelenina pro naše tělo přínosem, ví asi každý. Z hlediska základního členění rozeznáváme např. košťálovou, kořenovou, cibulovou, plodovou, luskovou a listovou. A právě posledně jmenovaná je podle lékařů a dietologů pro lidský organismus velice důležitá…
Listová zelenina zahrnuje rostliny, jejichž konzumními částmi jsou listy, řapíky, puky a různě otevřené či uzavřené hlávky. Někdy se tato zelenina označuje poněkud nepřesně též jako salátová nebo špenátová. Nejčastěji se konzumuje syrová, ale oblíbené jsou i vařené pokrmy. Sama o sobě se vyznačuje jak vysokým obsahem vitamínů a minerálních látek, tak i obrovskou pestrostí chutí a barev. Z hlediska botanického můžeme hovořit až o 200 druzích rostlin z 60 čeledí, které se pěstují jako kulturní rostliny. V našich podmínkách se nejčastěji setkáváme s nejrůznějšími druhy salátů, kapustou, kozlíčkem, špenátem, mangoldem, čekankou nebo tradičním českým zelím.
Společným jmenovatelem všech druhů listové zeleniny je to, že z ní konzumujeme listovou plochu, popř. jen řapíky či puky, a nejčastěji ji pojídáme v čerstvém stavu v podobě salátů či příloh k hlavnímu jídlu.
Účinky listové zeleniny na lidský organismus
S trochou nadsázky bychom mohli říci, že listová zelenina je jednak lékem na již objevivší se nemoci a zároveň prevencí. Přínos listové zeleniny je značný zejména v tom, že je potravinou téměř bez kalorií (vyjma majonézových salátů) a obsahuje nejen množství vitamínů, ale i celé spektrum minerálních látek. Ty pak mají výrazné omlazující a protirakovinotvorné účinky. Ovlivňují též mnoho důležitých procesů v našem těle. A to se týká i očí, brány našeho vědomí, orientace a poznání. Jen namátkou můžeme zmínit problémy s ostřením, které nás potkávají v pokročilejším věku. Ty má na svědomí makulární degenerace, projevující se postupným zhoršováním zraku, které může v neléčených případech vést až k slepotě. Nemoc postihuje tzv. žlutou skvrnu (makulu), což je nejen nejcitlivější místo sítnice, ale i oblast nejostřejšího vidění. Lidé trpící touto chorobou nemohou zaostřit např. na tváře a rovné čáry vidí jako zvláštní vlnovky.
Ze studií očních klinik vyplývá, že existuje přímá úměra mezi touto chorobou a výživou, kterou naše oči potřebují. Pro oční tkáně jsou důležité hlavně vitamíny E a C, dále pak zinek, selen nebo omega-3 mastné kyseliny, přičemž zapomenout nesmíme ani na lutein a zeaxantin. To jsou karotenoidy, jež chrání sítnici proti paprskům ultrafialového záření. A právě lutein a zeaxantin tvoří přirozenou součást listové zeleniny, kterou bychom měli pravidelně konzumovat. Doporučená denní dávka zeaxantinu je O,5 mg, u luteinu hovoříme o 6 mg, což odpovídá přibližně 100 g listového špenátu. Samozřejmě je možné použít i kvalitní výživové doplňky, to již ale ponecháme na každém z vás.
Zelenina, která pomáhá nejen očím
Hlávkový salát
V konzumní podobě se vyskytuje buď jako zelený, nebo Červený. Červený ve svých listech obsahuje velké množství karotenu (ve 100 g je ho více než polovina nutné denní dávky), zelený je zase bohatý na hořčík. Díky své nízké energetické hodnotě a schopnosti odbourávat jedovaté látky či tuky je rovněž účinným pomocníkem při redukci hmotnosti.
Kadeřávek
Jedná se o zeleninu, ve které je bezkonkurenčně nejvíce vitaminu A. Jedna stogramová porce kadeřávku obsahuje také doporučenou denní dávku vitamínu C, který přispívá k ochraně imunitního systému a podněcuje vitalitu, optimismus a výkonnost organismu. Má v sobě i stejné množství vápníku jako 2 sklenice mléka, čehož se využívá při léčbě alergie na tuto jinak životodárnou tekutinu. A vysoký obsah karotenoidů z něj činí i významnou zeleninu v prevenci a léčbě rakoviny plic.
Špenát
Tato plodina je ideální zeleninou pro osoby sužované pracovním stresem, protože rychle odstraňuje deficit mnoha živin. Je nadprůměrně bohatý na vitamín A také významným zdrojem draslíku, který potřebujeme pro stavbu kostí, zubů, nebo nervů. Špenát je též mimořádně vhodný pro stárnoucí populaci, která si díky jeho vlivu může významně prodloužit zbytek života.
Růžičková kapusta
Díky vysoké koncentraci tiaminu a kyseliny listové je růžičková kapusta dobrým prostředkem proti únavě a pomáhá také osobám trpícím stresem a pracovním přetížením. Množstvím vlákniny, kterou obsahuje, reguluje také činnost střev a odstraňuje zácpu.
Hlávkové zelí
Díky vysokému procentu vody a velkému obsahu vlákniny zelí zasycuje, aniž by tělu poskytlo velké množství energie. Tohoto efektu se dá úspěšně využít hlavně tam, kde potřebujeme snížit nadváhu, nebo přímo zhubnout. Kromě toho se zelí podílí také na zacelování vředů a zmírňování bolesti při dvanácterníkových či žaludečních potížích. Při pálení žáhy nebo překyselení organismu je možné pít šťávu ze syrového zelí. Tato zelenina rovněž čistí krev a mění metabolismus buněk, čímž působí do jisté míry jako omlazující „elixír“ na pleť, kterou činí vláčnou a méně vrásčitou.
Z časopisu Zahradnická kuchařka vybrala Věra Bednaříková