Základní organizace
Českého zahrádkářského svazu

 

          V 50. letech minulého století se po Československu začali zakládat zahrádkářské kolonie, které se pak sdružili do jednotného Svazu zahrádkářů. Ten byl založen v roce 1954. Tato činnost probíhala i v Hrádku nad Nisou. Ve městě začali postupně zájemci zakládat zahrádkářské kolonie. Pravděpodobně byly číslovány postupně, podle toho jak vznikaly. 

           Kolonie se změnily na zahrádkářské osady. Osada č. 1 se nacházela u tenisu. Osada č. 2 za dnešní teplárnou. Osada č. 3 je pod dnešní novou, čerpací stanicí, dříve Pap oil . Osada č. 4 naproti stadionu za rodinnými domy.

           V 80. létech byla založena osada č. 5 na Polní ulici. Na jejím pozemku byla také postavena klubovna, která sloužila pro činnost výboru ZO. 

          V Doníně, naproti stadionu, byly založeny osady č. 6 a 7 proti osadě č. 4. 

          V roce 1988 měly tyto osady spolu s mimoosadními členy, kteří měli pronajaté pozemky od MÚ, přibližně 200 členů.

           Po roce 1989 se situace změnila. Vznikla nová osada pod starou čerpací stanicí s číslem 8. Mimoosadní postupně ze svazu odcházeli, ale počet členů se zásadně nezměnil.

          Vraťme se ale na začátek. Původní Svaz zahrádkářů z r. 1954 se v roce 1957 změnil na Československý svaz zahrádkářů a ovocnářů.

          V roce 1961 přišla změna názvu na Československý ovocnářský a zahrádkářský svaz.

          V roce 1970 došlo k rozdělení na Český a Slovenský ovocnářský a zahrádkářský svaz.

          V dalších létech se název ustálil na dnešní Český zahrádkářský svaz – ČZS.  

         V současné době se zahrádkáři zamýšlí mnohdy nad otázkou jak dále pracovat.

             Zahrádkáři byli dlouhou dobu spojování především s otázkou pěstování ovoce, zeleniny a květin. S tím pochopitelně vyplývalo velké úsilí a práce na mnohdy velkých plochách našich zahrádek. Vzpomeňme si, že před rokem 1989 pocházelo 70% ovoce a více než 50% zeleniny vypěstovaných v naší Československé republice od drobných pěstitelů, především zahrádkářů.

            Od té doby se mnohé změnilo. O výpěstky našich zahrádkářů jeví trh malý zájem a potřebu obyvatelstva pokrývají hlavně levné dovozy.

         Produkce zahrádkářů se tak jeví mnohdy jako nadbytečná, vysoce překračující potřebu jejich rodin. Zahrady jsou často přerostlé a zahrádkářům přibývají roky a tím i pochopitelně ubývají síly. Mladá generace hledá na zahrádkách něco jiného než jen neustálou práci. Hledá oázu klidu a odpočinku.

         Rok 1989 přinesl velké změny v životě ČZS. Demokratizací se činnost, práva a povinnosti přenesly do základních organizací.  Dlouhou dobu se ZO usilovaly o přijetí zákona o prodeji zemědělské půdy zahrádkářům. Přes velkou neochotu parlamentu byl v roce 1991 schválen alespoň zákon o pronájmu půdy pro ZO.

         Teprve v roce 2001 byl schválen zákon o převodu půdy do vlastnictví zahrádkářů.

         V roce 2003 byl konečně zahájen odprodej půdy.

          V Hrádku nad Nisou prodej postupoval v pořadí dle čísel osad. Prodej byl náročný na administrativu a hlavně zdlouhavý.

         V prosinci 2012 byl ale  v parlamentu schválen nový zákon, který změnil cenu prodávaných pozemků až 10x.  Ty osady, které nestihli do tohoto termínu prodej, měly smůlu. V Hrádku zůstala na prodej poslední osada č. 8. Majitelé zahrádek na této osadě tak museli zaplatit za své zahrádky značně více peněz.  Byl to velký problém, ale nakonec se všichni rozhodli, že si své zahrádky i za tak vysokou cenu koupí.

         Tím byl ukončen proces privatizace osad v Hrádku nad Nisou.

         Dlouhá léta zahrádkáři bojují o schválení zahrádkářského zákona. Pokaždé tento zákon sněmovnou neprošel. V letošním roce 2019 je připravena jeho nová verze. Jak to dopadne, závisí jenom na poslancích.

         V tomto kritickém období činnost organizace stagnovala. Naprostá většina zahrádkářů po odkoupení zahrádky organizaci opustila. Po sečtení tak zůstalo v organizaci 60 členů na třech osadách a během jednoho roku pak požádalo o členství v organizaci dalších 10 členů.

         Je také nutno vzpomenout a napsat jména těch, co se postavili do čela organizace. Dle záznamů byl jedním z první předsedů pan Štípek, po něm pan Dvořák. Po sametové revoluci to byl přítel Vladimír Horák, pak přítel Josef Vaček. Po něm byl zvolen do funkce předsedy přítel Jan Šedina, který byl v roce 2015 vystřídán Mgr. Vladimírem Bérešem.  

         Právě na této výroční členské schůzi bylo zvoleno nové vedení organizace a nový výbor s novým předsedou se pustil do práce.

         Pro činnost organizace byly stanoveny hlavní priority.

        V první řadě to bylo zviditelnění činnosti organizace ve městě, pak zkvalitnit svazovou činnost ve spolupráci s ÚR v Liberci a zkvalitnit činnost členů na osadách.

         Prioritou se také stala rekonstrukce a oprava klubovny ČZS na Polní ulici. Tento úkol je již v poslední fázi.         Nové vedení navázalo spolupráci s MÚ a pomocí projektů rozvinulo svojí činnost. Začali jsme spolupracovat se ZŠ T. G. M. v Hrádku nad Nisou při výuce předmětu „Práce na pozemku“. Rozjeli jsme projekt „Výstavy u nás i v zahraničí“, začali jsme prezentovat stará řemesla s ukázkami jak v Hrádku, tak v okolí a úspěch se dostavil.

         Současný trend je aktivita a přiblížení činnosti organizace široké veřejnosti. K tomu by měly posloužit i internetové stránky s pevnou www adresou.

         Historie ČZS je tady popsána dle paměti současných členů ZO. Má-li někdo přesnější údaje, ať je dá k dispozici výboru ZO. Bílá místa se tak doplní o skutečnou podstatu.

 

 

 

        V Hrádku nad Nisou 30. 11. 2019         Mgr. Vladimír Béreš.