Základní organizace
Českého zahrádkářského svazu

Základní druhy

Salát – hlávkový

Hlávkový salát (Lactuca sativa subsp. capitata) patří mezi nejstarší pěstované rostliny, historické zdroje uvádějí, že se pěstuje kolem 4 000 let. Obsahuje vitamíny A, B1, B2, B6, C, E, kyselinu listovou, vápník, draslík, železo, fosfor, hořčík, stopové prvky mangan a měď. Hořký laktucin podporuje chuť k jídlu a usnadňuje trávení. Má dokonce mírně sedativní účinky, uklidňuje nervovou soustavu a zmenšuje stres. Zatímco nejchutnější jsou čerstvé, světle zelené, křupavé listy salátu, nejzdravější jsou tmavě zelené,

• Dětenická atrakce pro polní pěstování z přímých výsevů.
• Král Máje jarní salát
• Jupiter  do tvrdších pěstebních podmínek
• Mars letní
• Merkurion celoroční
• Safír stud. skleníky a fol.
• Lento  pro celoroční polní pěstování zejména z přímých výsevů.
• Deon jarní polní
• Maršálus poloraná odrůda salátu určená pro celoroční polní pěstování
• Apollo pro jarní rychlení a časné polní pěstování
• Červánek červenohlávková odrůda raného polního salátu určená pro jarní a podzimní pěstování z výsadeb i přímých výsevů
• Rosemarry červený salát hlávkový celoroční
• Citrin salát k rychlení

Salát – ledový

Má pevně svinuté hlávky pevných ale velmi křehkých listů. Pěstovat se dá celoročně ale hlavně přes léto protože je odolný proti vybíhání do květu. Byl vyšlechtěn až koncem 19. století v Kalifornii pro přepravu do obchodů na ledu. Pěstujeme jej z předpěstované sadby vysazované 35x35 cm. Potřebuje hojnou a pravidelnou závlahu.

• Ledano Velmi raná odrůda
• MINIKO je velmi raný
• Medimo poloraný ledový salát
• Maximo polopozdní ledový salát
• Pražan letní polní ledový salát
• Kamelot pozdní
• Traper pro jarní, letní i podzimní polní pěstování
• LARSEN celoroční

Salát – římský

Římský salát (botanicky Lactuca sativa L. var. longifolia) 

Římský salát má velkou výtěžnost na plochu a nevadí mu husté osázení. Sází se do řádků vzdálených asi 10 cm, na přelomu jara a léta nebo na podzim. Po vzejití se rostlinky rozsazují asi 2,5 cm od sebe. Salát vyžaduje dostatek vláhy a kromě pravidelného zalévání by měl mít půdu schopnou udržet vlhkost. Zalévat by se měl spíše ráno, aby listy co nejrychleji uschly a snížila se možnost nákazy houbami, půdu by měl mít úrodnější. Úroda se sklízí seříznutím rostliny asi 2,5 cm nad zemí, kdy má sklízená část rostliny alespoň 8 cm délku. 3 až 8 týdnů nato vydá ta samá rostlina ještě druhou úrodu. Římský salát odolává lépe chladnému počasí než jiné variety lociky seté.

• Globus s velkými, kulovitými, dobře uzavřenými hlávkami.
• LITTLE GEM mini odrůda římského salátu
• Gelbus,
• Galanter

Salát – k  přezimování

Výsev zahajujeme během srpna a končíme s ním na počátku října. Termín výsevu je vždy závislý na konkrétním druhu a odrůdě. Výsev lze provést na záhon nebo si můžeme ze semen nejdřív rostliny předpěstovat a následně je vysadit začátkem října. Pokud bychom semena vyseli dříve, rostliny by mohly velmi brzy vyběhnout do květů.

Salát listový

Listové saláty se sklízí tak, že se postupně odřezávají listy a na jejich místě dorůstají nové. Takto jedna rostlina salátu produkuje dostatek listů po celou dobu její existence.

• Dubagold Poloraná odrůda listového salátu typu zelenolistý dubáček

Salát chřestový

Má svůj původ v Asii. Jeho pěstování je velmi jednoduché a vhodné i pro začátečníky. Konzumují se jak úzké špičaté kadeřavé listy i křehké ztloustlé košťály, které se sklízí před květem. Košťály se připravují podobně jak chřest a jsou velmi chutné i za syrova.

Špenát

Špenát vyséváme přímo na záhon na jaře od konce března do zhruba konce dubna, chceme-li sklízet listy v létě. Podzimní špenát si zajistíme výsevem pak polovině srpna. Pro přezimování a ranou jarní sklizeň vyséváme vhodné odrůdy špenátu v září. Osivo špenátu vyséváme do řádků 15 až 20 cm vzdálených, v řádku optimálně 1 cm od sebe a zhruba 0,5 cm hluboko. Mírně přihrneme zeminou a pak pravidelně zaléváme. Sklidit jej musíme než vyběhne do květu pak ztratí chuť a hlavně křehkost

• Monores
• Matador,
• Lorelay
• Winterriesen,
• Clarinet F1,
• Harp F1,
• Emilia F1
• Trumpet F1.
• Mangold
• Rukola

Mangold

Listový mangold vysejte v dubnu přímo na záhon. Pokud se vám podařilo vysít jej hustě, po vyklíčení mladé rostlinky vyjednoťte a přepikýrujte. Trvá zhruba tři týdny až měsíc, než mangold doroste do stadia, v němž je s ním možné manipulovat. Při správné péči můžete velmi brzy po přepikýrování sklízet, protože sazenice rostou jako z vody a vytváří dostatek listů nebo řapíků. Při dlouhotrvajícím sklízení listů si jistě povšimnete toho, že rostliny začnou zhruba v srpnu vybíhat do květu. 

Rukola

Roketa setá je známější pod svým komerčním už zlidovělým názvem rukola. Je to chutná, výrazně aromatická a zdravá listová zelenina, která se v poslední době stává stále populárnější. Konzumují se hlavně její čerstvé mladé lístky se štiplavou chutí připomínající křen nebo ředkvičky Osivo rokety vyséváme na záhon od března do srpna naširoko nebo od řádků 15 až 20 cm, v řádku optimálně 1 cm od sebe a 0,5 cm hluboko. Nesejeme moc na husto, rostlinky vytvoří přízemní růžici listů a rozrostou se. Vývoj rostlin je velice rychlý, mladé listy můžeme sklízet již 4–6 týdnů po výsevu. . Pro přímou konzumaci jsou nejvhodnější mladé rostlinky vysoké okolo 15 cm. Sklízíme jednotlivé lístky nebo seřízneme celé rostliny pár centimetrů nad povrchem půdy. Zachováme-li vzrostlý vrchol – srdíčko – rostliny, znovu obrazí.

Kozlíček polníček

Pokud budeme vysévat polníček od začátku do poloviny jara, pak koncem léta a nakonec ještě v polovině podzimu, máme zaručenou sklizeň čerstvých listů po celý rok. Pokud chceme polníček jen na zimu, vysejeme ho koncem léta nebo na podzim. Za obzvlášť nepříjemné zimy je dobré ho chránit sklem nebo netkanou textilií, aby zbytečně netrpěl nízkými teplotami. Vyséváme do rýh 1 cm hluboko, s rozestupy mezi řádky 25 cm. Vzrostlé sazeničky vyjednotíme na 15 cm od sebe. Polníček lze sklízet, jakmile mu naroste zhruba čtvrtý pár listů. Můžeme použít celou rostlinu, když odřízneme kořínky, nebo otrhávat jen největší lístky a nechat ji dál růst. Polníček je však krátkověká plodina, takže je nejlepší, sklidit ho co nejdřív.

Čínské zelí

Čínské zelí se často zaměňuje s pekingským. Pro jejich snadné rozlišení stačí prozradit, že čínské zelí netvoří pevnou hlávku. Čínské zelí se vysévá do řádků vzdálených od sebe přibližně čtyřicet centimetrů. Jakmile rostlinky vzejdou, vyjednotí se na vzdálenost pětadvaceti centimetrů. Nejlépe porostou při teplotách patnáct až dvacet stupňů Celsia. Doporučuje se vysévat od poloviny června do začátku srpna. 

Čtyřboč (novozélandský špenát)

označení novozélandský špenát je pravdivé jen napůl. Se špenátem totiž tuto rostlinu spojuje pouze jejich obdobné využití v kuchyni. Na venkovní záhon semena vyséváme v dubnu nebo v půlce května, předpěstované rostliny vysazujeme na minimální spon 70 cm. Rostliny vytváří mohutné, až metr dlouhé stonky. Výsevy můžeme zakrýt bílou netkanou textilií. Čtyřboč může růst „neukázněně“ do stran, je proto lepší mu nechat dostatek místa. Odlamujeme lístky nebo sklízíme celé lodyhy.

Štěrbák

Listová forma čekanky, tvoří bohaté zkadeřené listové růžice s tmavězelenými obvodovými a vnitřními světlými až žlutozelenými listy. Pěstujeme obdobně jako salát. Pro zlepšení chuťových vlastností je možné listové růžice bělit svazováním vnějších listů nebo zatemňováním rostlin 2 - 3 týdny před sklizní.

• MYRNA
• Tosca je raná odrůda štěrbáku zahradního 
• Duo Line - směs kadeřavých zelenolistých odrůd s bílým a žlutým srdcem

Čekanka hlávková

Přehled doby výsevu, výsadby a sklizně:

výsev - 15.6. - 10.7.
výsadba - 10.7. - 1.8.
sklizeň - září, říjen

• Palla Rossa 3 je raná odrůda čekanky červeného typu pro letní a podzimní sklizeň. Vyznačuje se vitálním vzrůstem a dobrým zdravotním stavem. Je odolná k praskání a vybíhání do květu. Snáší přímrazky. Vyniká dlouhou dobou skladování.

Méně známé druhy

Mibuna Brassica rapa 

Sazenice lze předpěstovat v průběhu března v truhlíku či sadbovači. Hloubka výsevu je 3 mm. V průběhu dubna lze přesadit předpěstované sazenice do venkovního záhonu. Ideální spon je 30 x 50 cm. Rostliny nejsou nijak náročné na prostor, proto je můžete pěstovat i na balkóně v květináči nebo celoročně doma. Snesou téměř jakékoliv stanoviště, ideální je však slunečné či polostinné. Ke zdárnému růstu jim postačí i těžší a méně výživné půdy. Rostlině se nedaří pouze v kyselé, příliš podmáčené nebo chladné půdě. Mibuna zakořeňuje poměrně mělce, proto je nutné pravidelně rostliny zalévat. Roste rychle, je odolná vůči výkyvům počasí. Ke sklizni jednotlivých listů či růžic dochází již dva měsíce od výsadby. Rostlina i po seříznutí plodí další listy. Seříznuté části nelze delší dobu skladovat, proto je dobré odřezávat jen část, kterou ihned spotřebujete.

Mizuna zelená (Brassica capestris japonica)

V předjaří uskutečníme výsev semen do truhlíků nebo sadbovačů. Předpěstované sazenice během dubna vysazujeme na venkovní záhony. Zprvu je vhodné je přikrýt netkanou textilií jako ochranu před mrazíky a škůdci. Vysazujeme do sponu 30 x 50 cm. Protože koření poměrně mělce, vyžaduje častou zálivku.  Sklízet začínáme obvykle dva měsíce po výsadbě sazenic na konečné stanoviště. Jestliže se rostlina plně vyvine, pak dosahuje na výšku až 45 cm. Rostlina i po odebrání listů rychle regeneruje a dorůstá. Objeví-li se na rostlině květy, vyštípneme je, protože snižují jakost zeleniny.

Chryzantéma maiko

Výhodou jedlé chryzantémy je její snadné pěstování a rychlý růst. U nás ji pěstujeme většinou jako letničku. Na první sklizeň se můžeme těšit za šest až osm týdnů. To rostliny dosáhnou výšky 10 – 25 cm. Na zahradě můžete tuto chryzantému pěstovat prakticky v jakékoliv vlhčí půdě. Pro svou odolnost vydrží i drsnější podmínky podhorských oblastí. Semena se vysévají přímo na záhon od dubna do listopadu. Na zimu buď rostliny přesadíte do bezmrazého skleníku nebo do květináčů, ve kterých je budete do jara pěstovat v středně teplých místnostech či mezi okny.

Jedlé chryzantémy se sklízejí podobně jako běžný salát – seříznutím celé rostliny asi pět centimetrů nad zemí. Díky tomu znovu obrostou a můžete je tak během roku sklízet opakovaně. Z květů otrháváme do jídla jen okrajové plátky – jsou chutné a na salátech a pomazánkách krásně vypadají. Naopak střed květu je velice hořký.

Komatsuna Brassica Rapa Var. Komatsuna

Rostliny mají zelené listy s výraznou hořčičnou chutí, listy se v raném stadiu využívají na salát, dospělé se upravují dušením. Semena lze vysévat přímo na venkovní stanoviště od jara až do podzimu. V zimním období lze pěstovat doma. Hloubka výsevu je 0,5 – 1 cm, vzdálenost semen 2,5 cm. Doba klíčení je 10 – 14 dní. Stanoviště by mělo být slunečné, příp. polostinné, s výživnou a dobře propustnou půdou. Rostlina je tolerantní k výkyvům teplot. Nemá velké nároky na pěstování. Sklizeň je možná už asi měsíc po výsevu, v zimě přibližně za 2 měsíce. Rostliny se odřezávají 2 cm na povrchem půdy. Poté znovu obrůstají.

Perila křovitá

Perila křovitá (Perilla frutescens) je jednoletá léčivka čeledi Lamiacae (hluchavkovité). Vypadá jako kombinace máty a kopřivy. Volně roste v horských oblastech Číny a severní Indie.   Na svrchní části jsou její listy sytě zelené a zespodu tmavě fialové, má srdčitý tvar listů a svojí stavbou připomíná kopřivu. Na rozdíl od té má velmi příjemnou svěží vůni i chuť. Perila křovitá má pronikavou, svěží, lehce kořeněnou chuť a specifickou jemnou vůni, vzdáleně připomínající citronovou trávu.

Plané druhy

Lebeda

Rostlina se pěstovala již ve starém Římě a Řecku. Lebeda zahradní není na našich zahradách příliš rozšířena, možná pro její příbuznost se známým plevelem a je to bohužel škoda. Listy jsou bohaté na vitamín C. V kuchyni lze listy použít stejně jako špenát. Mají však mnohem větší výživovou hodnotu, protože obsahují méně kyseliny šťavelové. Jejich chuť je velmi jemná. Lze ji konzumovat i zasyrova jako součást zeleninových salátů. Hodí se do polévek, omáček, lze ji připravovat i na sladko. Nasekané listy lze použít na dochucení pečeného nebo grilovaného masa. Je to jednoletá rostlina tvořící rovný, větvený stonek, který může dorůst až 2 m. Střídavé listy mohou být různě tvarované, obvykle mají však trojúhelníkový tvar. Jsou celokrajné s mírně ozubeným okrajem. Mohou být světle zelené nebo červenofialové. Mladé listy jsou pokryté drobnými chloupky tzv. trichomy, listy vypadají jako by byly pomoučené. Od července do září se objevují květy, které jsou bohatě větvené a mají zelenou barvu. Plodem je křídlatá nažka. Dá se říci, že lebedu z našich zahrad vytlačil špenát. Jeho nevýhodou je však časté vybíhání do květu v létě. Na zahradě lebeda velmi často zplaňuje. Pěstují se sytě zelené formy, s červenými listy a vzácněji i světle nažloutle zelená forma. U červené formy zbarvení způsobuje anokyan. Při vaření se však vyluhuje do vody a uvařené listy jsou zelené. Sklízíme celou rostlinu nebo postupně největší listy. Sklízíme od dubna do října podle doby výsevu. Skladovat lze listy chlazením krátkodobě nebo dlouhodobě zmrazit. Pokud výsev zahájíme časně zjara, doporučuje se rostlinu ve vegetačním období zklidovat a vysít semana nová. Již 2 měsíce po výsevu lze zahájit první sklizeň. Starší rostlina tvoří již menší listy a kvetoucí dokonce prodokuje listy hořké, které nejsou poživatelné.

Šrucha zelná

Má hladký, načervenalý, většinou plazivý stonek. Listy jsou střídavě seskupeny v lodyhy a stopky. Žluté květy jsou až 6 milimetrů široké. V závislosti na množství srážek se na rostlině objevují kdykoliv během roku. Semena se tvoří v malém lusku, který se otevře, když dospějí. Šrucha zelná má bulvu se sekundárními vláknitými kořeny a je schopna tolerovat chudé, zhutněné půdy a sucho. Šruchu zelnou si sami snadno vypěstujete buď na zahradě v záhonu, na balkoně v truhlíku nebo v květináči za oknem. Na stanovišti v zahradě se snadno vysemeňuje, a tak může na jednom místě vytrvat až několik let. V záhonu se vysévá do řádků i na široko. Abychom měli po celou sezónu zásobu stále čerstvých listů a mladé natě, vyséváme šruchu postupně vždy po 4–6 týdnech.Jakmile šrucha začne kvést anebo odkvete, její listy tvrdnou a mění se jejich chuť na ostrou, proto ji sbíráme než vykvete. Komu odkvete ten už se jí nezbaví.Pro svoji mírně kyselou a slanou chuť je používána v kuchyních v téměř celé Evropě, na Blízkém východě, v Asii a v Mexiku. Jedlé jsou stonky, listy i poupata květů. Šrucha může být využita jako součást salátu, opečena na pánvi či připravena jako špenát. Je vhodná také do polévek a omáček.

Šťovík zahradní

Šťovík zahradní je nenáročná trvalka, které se dobře daří v půdách hlubokých, nevysychavých a zásobených živinami. Lze ji pěstovat i na mírně zastíněných místech. Šťovík vysejte na podzim, nejlépe od konce srpna do začátku října. Semena vysévejte přímo na záhon do řádků vzdálených 30– 40 cm a po vzejití vyjednoťte na vzdálenost 20–25 cm. Sklizeň je možno započít v době, kdy mají rostliny 4–5 listů, ty řežte nebo pozorně trhejte, abyste nepoškodili pupeny v úžlabí. Sklizeň je možná každé 3–4 týdny, listy jsou nejjemnější od dubna do května. Jakmile se objeví květní stonky, včas je vylámejte, čímž podpoříte růst nových listů a prodloužíte sklizňové období. Šťovík spolehlivě přezimuje, na jednom místě lze rostliny ponechat tři až pět let.

Kopřiva dvoudomá

Listy kopřivy obsahují velké množství zeleného barviva – chlorofylu, který působí jako výborný desinfekční prostředek. Další látky obsažené ve výtažcích z kopřiv (vitamín C, třísloviny, acetylcholin, serotin, histamin a minerální látky) vyvolávají mírné močopudné účinky, působí proti průjmu, pomáhají při revmatických onemocněních a řadě dalších dlouhodobých zánětlivých onemocněních. Kopřivu dvoudomou najdeme prakticky kdekoliv. Je to tzv. rumištní druh, který roste zejména v blízkosti lidských obydlí. Na mnoha místech vytváří husté, jednolité porosty. Na horách zarůstá louky v okolí chat a horských usedlostí. Sbírá se nať z kopřivy dvoudomé i kopřivy žahavky. Sběrnou část tvoří mladé části rostlin, vrcholky byliny do délky asi 30 cm. Nať se sbírá ještě před kvetením v období od konce dubna do září. Někdy se sbírají pouze listy. Mohou být však využity i její kořeny. Kopřiva tvoří pouze doplněk každodenní stravy. Potřeba vitamínů a minerálů je většinou hrazena z jiných obvyklejších zdrojů – ovoce, zelenina, atd. Zejména v jarních měsících, kdy může být váš organismus oslaben dlouhodobým nedostatek vitamínů, je vhodné doplnit nezbytné vitamíny i z tohoto snadno dostupného zdroje.

Smetanka lékařská

Čerstvé mladé listy pampelišky se používají pro přípravu salátů či smoothie, výborné je i pampeliškové pesto. Jsou bohatým zdrojem vitamínů A, C a D, vitamínů skupiny B, draslíku, vápníku, hořčíku, zinku a železa. Květy (spolu se stvolem) taktéž sbíráme po celou vegetační dobu, musíme je však spotřebovat čerstvé, květy nejsou vhodné k sušení. Květy i stvoly můžete přidat do jarního salátu, jsou velmi vhodné pro očistu a podporu funkce jater a žlučníku, pomohou při léčbě hepatitidy, dny, revmatismu a cukrovky, a dodají energii. Z květů si zkuste vyrobit výborný pampeliškový med nebo sirup, jde to i za studena, čímž zachováte mnohem více cenných látek. Pro přípravu nevařeného pampeliškového sirupu potřebujeme asi litr čerstvých pampeliškových květů, které nemyjeme, pouze je rozložíme v tenké vrstvě na stole a necháme vylézt případné broučky a další hmyz. Poté květy nasypeme do velké vysterilizované sklenice, zasypeme je 400 – 500 gramy třtinového cukru a sklenici uzavřeme. Postavíme ji na teplé a slunečné místo, sklenici několikrát denně protřepeme. Po 2 dnech do sklenice přilijeme 200 ml vody a sklenici opět uzavřeme a ještě den necháme stát na okně nebo jiném teplém a slunečném místě. Sirup přecedíme a přelijeme do čistých skleniček. Poslouží Vám k ochucení vody či čaje.

Hydroponie

Hydroponie je pěstování listových zelenin v živném roztoku, který se vyrábí z plných minerálních hnojiv.

Aquaponie

Aquaponie je pěstování rostlin v roztoku živin vzniklém jako odpad z chovu ryb. Rostliny z vody spotřebují odpadní látky a umožní chovat velké množství ryb v mnohonásobně menším objemu vody, než jaký by potřebovaly, kdyby rostliny v systému nebyly.

Baby Leaf

Pěstování velmi mladých rostlin listových zelenin z hustých výsevů. možno pěstovat v nádobách i v bytě.

Rychlení puků

Kořeny čekanky vypěstované v prvním roce na poli nebo na záhoně jsou rychleny v čisté vodě bez přístupu světla. rostlina vytváří puky listů, které se sklízejí a používají jako lahůdková zelenina.

Technika pěstování bylinek

Estonsko - Tartu  srpen 2009

Pěstování bylinek je velmi specifické.

Potřebuje dobré technologické vybavení, výbornou znalost biologie a skvělou organizaci práce.

Projekt LEONARDO Naši studenti se s tímto projektem dostali do Estonska na 4. mistrovství Evropy mladých zahradníků a zde v rámci exkurze uviděli i tento podnik.

 

Pěstování bylinek je proces velmi rychlý. Je ale také velmi přesný. Legislativně  spadá do potravinářské výroby.

 

Vyseté palety putují do nakličovací haly a teprve z ní na stoly ve skleníku do tzv. školky.

Každá šarže je viditelně označena.

 

Po 10 dnech pěstování ve školce rostliny zaplní květináč a je nutné jim povolit spon a změnit technologii zavlažování.

 

Rostliny vyjmeme ze sadbovačů a umístíme je do pěstebních korýtek (tzv. gunů).V nich jsou rostliny pěstovány vlastně hydroponickým způsobem.

    

Rostliny postupně rostou a automat neustále povoluje jejich spon tím, že zvětšuje rozestupy mezi korýtky. Ta jsou mírně z kopce, takže voda, která z jedné strany přitéká, tak sama druhou stranou odtéká pryč.

 

Zboží je nutné zabalit, adjustovat a vyexpedovat k zákazníkům.

  

Přednášku dle poskytnuté prezentace zrekonstruoval Procházka