Základní organizace
Českého zahrádkářského svazu

Šlapanice

jsou samostatným městem v okrese Brno – venkov, od r. 2003 jsou městem s rozšířenou působností. Jeho správní obvod tvoří 40 okolních měst a obcí.  Z Brna sem zajíždí od r.1953 trolejbusová doprava, nyní linka 31. Šlapanice mají nyní 7 tis.obyvatel.

Šlapanice jsou přirozeným výchozím místem do oblasti Slavkovského bojiště "Bitvy tří císařů" mimo jiné na vrch Žuráň a na Mohylu míru u Prace. Podle archeologických nálezů se udává osídlení pod dnešním městem a okolím již od starší doby kamenné. Slovanské osídlení existovalo potom v období Velké Moravy v 9. - 10. století (nálezy v horní části dnešního Masarykova náměstí blízko kostela) a podle křesťanského pohřebiště z 11. století (odkrytého při stavbě cihelny Tondach Krytina). Archeologické výzkumy prováděli: dr. Josef Stávek (1874 - 1938) a prof. Josef Poulík (1910 - 1998). Podle prvních písemných zmínek v latinsky psané listině olomoucké kapituly existovala zde již v r. 1235 osada s kostelem a farou.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie,

stojící na nejvyšším místě Masarykova náměstí, je nejstarší a nejhodnotnější stavební památkou našeho města Vzhled původní románské stavby, vzniklé zřejmě koncem 12. nebo začátkem 13. století, se nedochoval. Dnešní vzhled kostela pochází z roku 1757.
Dodnes se zachoval barokní oltář s obrazem Panny Marie Nanebevzaté od Johanna Endlingera, malíře, jenž namaloval i obraz svatého Michala na bočním oltáři. Nynější varhany pocházejí z Krnova a byly instalovány v únoru 1973.V roce 2013 byla provedena jejich generální oprava a přestavba ovládání z pneumatického na elektrické. V roce 1887 byla kostelní věž zvýšena na 36 metrů a opatřena charakteristickou cibulovitou bání a věžními hodinami ze zrušeného podolského zámku. Roku 1919 byl kostel pokryt pálenými taškami. Kostel obklopoval do roku 1832 starý hřbitov, jeden z jeho náhrobků nesl letopočet 1565.

Pro plné rozlišení klikni na obrázek

Od listopadu 1989 do srpna 1990 byla provedena nákladná celková rekonstrukce kostela.

Scholasterie

Na Masarykově náměstí č. p. 104/18 a 103/20 se v sousedství kostela nachází jednopatrová stavba bývalé scholasterie, dnešní muzeum a cukrárna.

Počátky stavby sahají k přelomu 13. a 14. století. Renesanční vzhled budovy se zachoval dodnes, avšak interiéry byly počátkem 18. století přestavěny barokně.

V roce 1949 byla budova s tehdejším areálem zestátněna a předána MNV, který provedl potřebné opravy tak, aby mohla sloužit muzejním účelům.

Městský úřad

První doložená zpráva o této budově je z roku 1605, nacházející se v purkrechtní knize, tj. knize práva městského. Mnoho let sloužila budova jako obytný dům. Koncem 18. století se zde otevírá hostinec U černého orla, v roce 1869 zde pan Tauschinský vybudoval poštovní úřad. Od roku 1906 zde měl ordinaci obvodní lékař dr. Pollach. V roce 1945 se stala sídlem MNV, o rok později byla ve dvoře zřízena prádelna, sídlila zde obecní knihovna a vlastivědné muzeum (to zde bylo již v roce 1934). Bývala zde služebna SNB a znovu poštovní úřad. V roce 1962 vznikla obřadní síň a z bývalé stodoly byla vybudována požární zbrojnice. Dnes je budova sídlem městského úřadu a pošty.

Historie budovy sahá až k roku 1753, kdy se tehdejší vrchní správce zemí Moravy a Slezska Jindřich Kajetán Blümegen stal držitelem tzv. Schwanenfeldského dvora. Brzy po jeho koupi zde nechal vystavět jednopatrovou budovu v rokokovém stylu, kterou používal jako svoje venkovské sídlo Zámek ve Šlapanicích byl v té době přepychově zařízen a celoročně sem zajížděli Blümegenovi hosté. Také přilehlý park se mohl chlubit krásnými vzrostlými stromy a jemným střiženým trávníkem.

R okem 1814 zde začíná historie První brněnské strojírny, podniku světoznámého jména. V zámecké budově byla zřízena roku 1819 slévárna a strojírna. Brzy se objevuje další společník – Jindřich Alexandr Luz. V té době továrna zaměstnávala asi 60 dělníků. Kromě textilních strojů se zde vyráběly i parní stroje tak dobré kvality, že jeden z těchto byl v provozu plných 62 let, do roku 1890. Od roku 1836 se továrna stěhovala do Brna na Olomouckou ulici, kde sídlí dodnes.

V roce 1899 koupila obec Šlapanice uvedený zámek s přilehlými budovami, přední zahradou a parkem. Budova od té doby slouží školním účelům. Vyučování zde začalo po prázdninách v roce 1901. I když byly začátkem 50. let minulého století vyměněny podlahy, okna a střešní tašky, bylo nutno v posledních letech přistoupit ke generální rekonstrukci budovy, která byla ukončena v roce 1993 nákladem 22 miliónů Kč. V roce 1909 zde vznikla chlapecká měšťanská škola, později smíšená, v roce 1947 začala působit i hudební škola a od roku 1993 je zřízeno gymnázium. Sídlí zde i základní umělecká škola. Podkroví, bývalá půda, bylo před několika lety rekonstruováno a nyní slouží jako baletní sál, jazykové učebny a učebny ZUŠ.

Z bývalé zámecké zahrady je dnes městský park, kde se pořádají různé kulturní akce. Z nich nejvýznamnější  jsou folklorní  Šlapanické slavnosti, spojené se sjezdem rodáků a jubilantů. Park v současné době prochází rozsáhlou revitalizací, staré a nevhodné stromy a dřeviny byly vymýceny a vysazeny nové.

Sokolovna

Po 1. světové válce, , se začalo na jaře roku 1920 s přípravami stavby, o rok později byla již nová budova připravena k provozu a slavnostně otevřena 14. srpna 1921.
Rok poté věnoval vlastnoručně psanou darovací listinou jednotě šlapanický rodák, akademický malíř Alois Kalvoda velkorozměrný obraz s názvem Život lidský, který je dodnes ozdobou hlavního sálu. Původní stavbě dominoval honosný vchod se čtyřmi sloupy, které současně podpíraly balkón. Její podoba se změnila po přistavění kina. V přízemí je malý sál a prostory restaurace, nad ní pak velký sál tělocvičny.
Hlavní sál s pódiem je v současné době hojně využíván jako tělocvična pro různé sporty a cvičení, především v zimě. Slouží však i ke kulturním účelům, konají se zde různé plesy, koncerty a představení, např. šlapanických ochotníků.

Orlovna

Budova vymezující jižní okraj Masarykova náměstí (č. p. 223/2), čelní pohledovou stranou obrácená ke kostelu. Stavení ve stylu novější architektury selských obcí a městeček brněnského venkova. Nejprve to byl čtvrtlánový statek, zmiňovaný již na počátku 17. století. Roku 1927 zakoupil celý objekt Spolek pro postavení a udržování orlovny. Více než dvě desetiletí pak sloužil jako spolkový dům Jednoty ČSL Orel, jehož odbor byl ve Šlapanicích založen již roku 1913. Po únorovém převratu byl Orel sloučen se Sokolem, hostinec zrušili a budova sloužila jako sídlo vzdělávacích institucí. Dlouhá léta nebyla udržována, a když byla v devadesátých létech vrácena původním majitelům, stálo nemalé náklady ji restaurovat. Dnes opět plní původní účel kulturního, vzdělávacího a sportovního střediska.

Budova se nachází na Nádražní ulici, č. p. 465/58. Byla postavena pro nově vzniklou Hospodářskou školu ve Šlapanicích. Počátkem roku 1899 se začalo se stavbou, kterou podle plánu Ing. Dvorzaka prováděl šlapanický stavitel Antonín Milar. Dne 5. listopadu 1899 byla budova slavnostně vysvěcena. Škola měla v přízemí ředitelnu a dvě učebny, ve sklepě dílnu a kuchyň. V roce 1912 byla vybavena elektrickým osvětlením a kolem školy byl vybudován dlážděný chodník.

Za druhé světové války byla budova poškozena jen nepatrně. Chvíli se používala jako lazaret pro ruskou armádu. V roce 1952 byla výuka zastavena a budova začala chátrat. Znovu vyučovat se začalo v roce 1958.

Zemědělská škola byla zrušena v roce 1976 a budovu začal využívat Krajský pedagogický ústav v Brně jako vzdělávací středisko. Dnes je celý areál ve správě Masarykovy univerzity v Brně a slouží jako Centrum pro další vzdělávání učitelů. Konají se zde různé konference, semináře, školení, jazykové a jiné vzdělávací kurzy.

Drobné stavební památky :

Plačící matka je název pomníku šlapanickým padlým vojínům 1. světové války 1914–1918. Autorem je akademický sochař Joža Kubíček ze Slatiny v Orlických horách a je na něm vyryto 84 jmen. Pomník je umístěn v městském parku.

Socha rudoarmějce, jejímž autorem je místní rodák akademický sochař Stanislav Hanzl (roč. 1919), byla postavena v roce 1948, jako projev díků Rudé armádě, která 24. 4. 1945 osvobodila Šlapanice. Při osvobozovacích bojích padlo 94 rudoarmějců, 3 Rumuni a během náletů a bojů zemřelo 28 místních občanů.

Hrob napoleonských vojáků byl postaven v 60. letech minulého století na místním hřbitově. V době bitvy tří císařů se v těchto místech hřbitov nenalézal, zbudován byl až v roce 1832

Kalvodův náhrobní pomník je dílem akademického sochaře a Kalvodova přítele Rudolfa Březy, rodáka z nedalekého Podolí. Malíř-krajinář Mistr Alois Kalvoda si nechal rodinnou hrobku, místo posledního odpočinku, zbudovat ještě za svého života v roce 1929, podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse. Pomník dominuje nejstarší části hřbitova a v 90. letech minulého století byl na náklady města kompletně zrekonstruován.

Smírčí kámen v parčíku na křižovatce ulic Brněnské a Čechovy, na němž je vyryt kříž, měl podle ústního podání označovat popraviště, které se zde údajně za středověku nacházelo. 

Smírčí kříž stojící vedle vchodu do budovy Muzea Brněnska na Masarykově náměstí stával původně na tzv. Hraničkách při brněnské silnici. Je na něm vyobrazen meč a nečitelné iniciály a k muzeu byl přenesen při rozšiřování silnice. Tyto kříže bývaly stavěny provinilcem, jako součást trestu, a pocházejí většinou ze 16. a 17. století

Spirála života je název kašny, jež se nachází na Masarykově náměstí od roku 1999. Jejím autorem je akademický sochař Radim Wenzel a je vytvořena z barevné keramiky. Byla postavena nákladem firmy Tondach-Krytina Šlapanice.

Pomník francouzským lékařům byl slavnostně odhalen k 200. výročí bitvy u Slavkova v roce 2005. Jeho autorem je zdejší rodák, sochař Jaromír Blažek. Pomník se nachází na křižovatce ulic Brněnské a Riegrovy.

Více na http://www.slapanice.cz/  

Trhové právo

Před šlapanickými slavnostmi v srpnu 2013 obnovilo sdružení Kavka spolu s majitelem objektu na historické budově bývalé obecní radnice, dnes restaurace Radnice, na rohu ulice Brněnské a Kalvodovy, symbol trhového práva. Ruka, držící meč, bývala v dřívějších dobách vyvěšená v době konání trhů a připomínala trhovcům poctivé konání. V opačném případě by pocítili ruku spravedlnosti a chládek místní šatlavy.

Mohyla míru

v nedaleké obci Prace je historicky ojedinělým válečným památníkem - s mírovým posláním. Není věnován ani hrdinným vítězům či statečným poraženým, nýbrž byl vybudován na počest všech obětí legendární bitvy u Slavkova ze dne 2. 12. 1805. Stalo se tak na počátku 20. století podle záměru kněze A. Slováka jako naplnění jeho myšlenky učinit z centra někdejšího bojiště pietní „místo světla", memento válek. Mohyla míru je dominantou i přirozeným středem chráněné památkové zóny Slavkovské bojiště. V areálu památníku probíhá každoročně na přelomu listopadu a prosince pietní akt k uctění padlých jako vyvrcholení vzpomínkových akcí k výročí bitvy.

Žuráň

Žuráň se nachází těsně na hranici katastru se sousední obcí Podolí. Na tomto místě měl svůj hlavní stan císař Napoleon Bonaparte. Je však mnohem starším pahorkem a nalézá se zde několik hrobů z různých období pravěku a mauzoleum s hrobkou langobardského velmože, snad samotného krále Wacha. První archeologický průzkum zde byl proveden v roce 1853, poslední pak 1948. Ten prováděl tehdy mladý archeolog, pozdější prof. Josef Poulík, rodák ze sousedních Jiříkovic. Památník s původně bronzovou deskovou mapou bojiště byl slavnostně odhalen v roce 1930.

Santon

 Kopci se říkalo Tvaroženský nebo také Padělek. Pojmenování Santon vzniklo v souvislosti s bitvou u Slavkova. Francouzským vojákům údajně připomínal kopec Santon, na který narazili při Napoleonovu tažení do Egypta v roce 1798. Santon se stal významným opěrným bodem v severní části bojiště bitvy u Slavkova 2. prosince 1805. Původní mariánská kaple na vrcholu (odsvěcená už roku1776) byla vojáky stržena. V roce 1832 byla na Santonu  znovu vybudována klasicistní kaple Panny Marie Sněžné. Na úpatí Santonu je bílý mramorový kříž se stříškou a girlandou růží z roku 1987 na paměť padlých vojáků. U silnice vedoucí kolem Santonu  z Tvarožné do Jiříkovic byl v roce 2000 vybudován pomník brigádnímu generálu Valhubertovi, který zde byl smrtelně zraněn a zemřel po několika dnech v Brně. Poblíž je také Kosmákův kříž z roku 1943 od řezbáře Josefa Michka, který nahradil svého předchůdce z roku 1893 od Matouše Plotěného. Kříž stojí v místech údajného hromadného hrobu.
Kaple, opevnění Santona i hrob pod kopcem byly vyhlášeny kulturními nemovitými památkami.

Barokní zámek Slavkov u Brna

je znám především jako rezidence významného rodu pánů z Kounic a jako místo, v jehož blízkosti se v roce 1805 odehrála bitva tří císařů (neboli bitva u Slavkova) a v němž bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Velký význam však měl Slavkov i ve středověku coby hlavní moravská komenda řádu německých rytířů. Co do historie a kvality architektury představuje zámek Slavkov u Brna vhodný cíl cesty pro každého návštěvníka.

Fotografie Libuše Peclová