Základní organizace
Českého zahrádkářského svazu

Současné teplotní a vodní výkyvy nejsou nic neobvyklého. Pouze posledních 80-100 let bylo neobvykle vyrovnaně vlhkých. Historické materiály pojednávají o tom, že se u nás ve středověku pěstovaly středomořské plodiny. Současné teplotní a vodní výkyvy nejsou nic neobvyklého. Pouze posledních 80-100 let bylo neobvykle vyrovnaně vlhkých. Historické materiály pojednávají o tom, že se ve středověku pěstovaly středomořské plodiny. V odpadních jámách z doby Velké Moravy jsou nacházeny pozůstatky broskví a jablek, ovšem v opačném poměru než se pěstují v současnosti. V době otce vlasti Karla IV. Byl ve městě Pražském cech melouníků a na tržištích se prodávaly pomeranče, které formani dováželi zpoza Alp. Pravdou je že, v té době bylo více lesů a z 15 stol. se do dneška dochovalo jen 20% rybníků. Ještě větší sucho vyhání migranty z oblasti zeleného půlměsíce (oblast mezi Izraelem a Pákistánem). Zatímco nám nyní chybí 10-15% srážek, v Kalifornii 80%. Závlahovou vodu přivádějí potrubím až z Kanady. ČR je na střeše Evropy – žádná voda k nám nepřitéká, máme pouze dešťovou. U té budeme muset zabránit neužitečnému odtoku a co nejdéle ji zadržet na našem území. Když přijde letní sucho bude nemyslitelné, aby se zalévalo pitnou vodou. Bude se muset využívat dešťovka nebo po přečištění šedá voda z domácností. Ale náš srážkový deficit není nijak dramatický. Pouze budeme muset pěstovat rostliny, které si s tím umí poradit. Buď mají dlouhé kořeny až na hladinu spodní vody jako například réva vinná, nebo mají vyšší sací schopnost kořenů jako akát. 

Hodně suchá místa jsou na sídlištích. Stojí obvykle na kopci, občas na skále, vrstva ornice po předchozí skrývce je minimální, jsou dokonale odvodněná, půda je utužená takže při dešti nevsakuje a paneláky, v létě rozpálené, vytváří celoročně tepelný ostrov. V Brně jsou to Kamenný vrch, Lesná, Vinohrady. 

Dřeviny po výsadbě je nutné první tři roky zalévat. Další dva je to dobré ale poté již ne. Rostliny se musí naučit vyrovnávat se suchem samy. Musí si vytvořit dostatečně sací kořenový systém. Pokud bychom je stále zalévali tak by jej nevytvořily, a v momentě, kdyby závlaha přestala, by uschly. Ideální na závlahu stromů jsou zavlažovací vaky; mají objem 2x 80 l a voda z nich po naplnění pomalu vytéká po 48 hodin. Nerozleje se po povrchu, ale stíhá zasakovat do oblasti kořenového systému. Ještě lepší je kapková závlaha. Jejím použitím ušetříme 50-70% vody. Systémy kapkové závlahy můžeme buď koupit jak na vodu tlakovou, tak i pro nízkotlakou - samospádem. Nebo je ji možno vytvořit doma navrtáním 0,3 mm dírky do kanystru. Při této závlaze také nezaléváme plevel, který tím pádem neroste a nekonkuruje plodině. 

Porovnání zasakování vody u "tradiční" závlahy a závlahy pomocí zavlažovacího vaku

Staří Římané zavlažovali pomocí neglazovaných nádob, které průlinčitým povrchem pomalu propouštěly vodu.

Úplně nevhodné je zalévat dřeviny hadicí na povrch. Nadbytek vody rozbahní povrch půdy tím se na povrchu vytvoří pouze kapilární póry. Ty svojí kapilaritou vytahují vodu až k půdnímu povrchu, kde je odpařena a protože vodní páře nic nebrání, tak je odváta větrem a je přivát opět suchý vzduch. Takto zavlažená rostlina je místo závlahy naopak vysušována. Na povrchu je potřeba zachovat nakypřenou zem a nebo mulč s co největším obsahem pórů nekapilárních. Z kapilárních pórů níže v půdě se voda sice vypaří, ale vodní pára, rozpuštěná ve vzduchu mezi nekapilárními póry, zamezí dalšímu odpařování a protože proudění vzduchu nad povrchem půdy nemůže vlhký vzduch z nekapilárních pórů odvát, voda zůstane v půdě.

Ekologové se brání importu cizích dřevin, ale zákon na své straně mají pouze v otevřené krajině. V intravilánu a na zahrádkách je možné pěstovat i dřeviny nepůvodní. Pokud ale nějaká rostlina začne vytlačovat původní druhy tak ty jsou nepřizpůsobivé nastalým podmínkám.

Akát bílý je pionýrská dřevina, má velkou sací sílu kořenů, na kterých žijí hlízkové bakterie (patří do čeledi motýlokvětých), které jej krmí dusíkem. Kořenové výměšky likvidují podrost. Patří mezi medonosné dřeviny, med z něj velmi pomalu krystalizuje a zůstává dlouho tekutý. Vytváří snadno pařezinu a obráží z kořenových výmladků. Listy rády žerou kozy.jedná se o léčivou rostlinu - sbírá se květ.

Bříza bílá Má velkou sací sílu kořenů, miluje zamokřené půdy (jedna je schopna vypít pramen o vydatnosti 500 l /24 h) snese ale sucho a je schopna růst na zříceninách, do kterých pouze zatéká dešťová voda. Pro březové lesy jsou ideální ruské roviny Sibiře, kde se střídají jarní a podzimní bezcestí (cesty pohltí bláto, protože po rovině nemá voda kam odtékat) s letními suchy kdy se země mění na kámen (v zimě to samé mrazem). Bříza je také léčivkou (sbírá se mladý list)a poskytuje březovou vodu (otvor po těžbě březové vody je nutno uzavřít štěpařským voskem).

Višeň Turecká – Mahalebka umí růst ve velkém suchu díky velké sací síle kořenů, plody chutnají ptákům ale intenzivně barví do modra. Nemá trny a je tvořena hustými jemnými větvičkami, přes které nejde snadno propadnout na zem, takže je bezpečná pro lození dětí. Je výbornou podnoží pro peckoviny, které na ní dorůstají pouze do 4 m, ale stanou se značně suchovzdornými. Jsou na ní pěstovány výsadby třešní na píscích kolem Berlína.

Hloh obecný trnitý keř ale lze zapěstovat do stromku. Pozor je hostitelem spály růžovitých. Hložinky lze kompotovat jsou výborné do směsných kompotů. Jedná se opět o léčivou rostlinu, sbírá se květ.

Hlošina úzkolistá lidově zvaná česká oliva. Listy chráněny hustými trichomy - jsou šedé, na větvičkách maskované trnce. Plodí bílé nepříliš chutné sladkotrpké plody s velkou peckou. Dužninu lze sušit a po semletí na mouku se z ní vyráběly cukrovinky.

Javor jasanolistý menší strom, často vícekmenný, dožívá se max. 50 let má velkou sací sílu kořenů, podobně jako pajasan může po uhnití kořenů být nestabilní.

Svítel latnatý malý stromek s měchýřkovitými plody, po oteplení se šíří z botanických zahrad samovýsevem do krajiny, po uchycení se rozšiřuje kořenovými výmladky.

Borovice lesní má hluboké kořeny až na hladinu podzemní vody (v minulých dvou letech došlo ale k tak rychlému poklesu podzemních vod že mnohé borové lesy uschly). Roste na skalách a vátých píscích (Strážnice – Bzenec, Polabí) Po odlesnění bzeneckých písků, které se začaly hýbat, lesník J. B. Bechtel (1800 - 1868) „moravskou Saharu“ zalesnil borovicí pomocí polaření, kdy po pohnojení písku hnojem sedláci sázeli mezi 2 řádky brambor nebo řepy řádek borovic.

Zerav západní  - tůje má velkou sací sílu kořenů, používá se k výsadbám živých plotů (hlavně na hřbitovech kde ji nikdo nezalévá a hroby vytváří tepelný ostrov, kde srážková voda nemůže zasakovat. Někomu smrdí, jinému jehličí voní.

Skalník podle jména je schopen růst na skále, má velkou sací sílu kořenů, používá se jako náhrada za trávníky (Bodendecker) zvláště v místě kam nechceme aby lidé šlapali (zelený trávník potřebuje přes léto až 1200 mm srážek u nás má max. polovinu proto v létě bez závlahy zasychá) skalník je odolný k sešlapávání

Růže šípková a další Rosa canina, R. rugoza, R. pimpinelifolia jsou suchovzdorné s vysokou sací sílou kořenů, mají trny, krásně kvetou a jsou léčivky. Sbírá se plod.

Trnka má  velkou sací sílu kořenů, keř cca 3 m vysoký neproniknutelný protože má na větvích trnce, plod je peckovička – trnka, z které se vařila povidla a pálil alkohol, na jaře krásně kvete, spolu s šípkem a černým bezem zarůstá hromady suti.

Kustovnice cizí, domácí dřevina – poléhavý keř s liánovitými větvemi šířky 3 m výšky 2 m ideální na pokrytí vinného sklepa. Na větvích má kolcové trny. Má velkou sací sílu kořenů. Vytáhne vodu a zabrání vstupu. Roste také v zasoleném prostoru kolem silnic

Jalovec  Juniperus communis, J. sabina, J. Squamata. Plody J communis se používají v kuchyni jako divoké koření a v likérnictvíJ. J. sabina – jalovec chvojka klášterská je přenašečem rzi hrušňové a je jedovatý. Ve středověku se používal jako abortivum.

Smrk pichlavý je nenáročný na vodu, má velkou sací sílu kořenů ale nesnáší zápoj proto se sám nevyvětvuje a má velmi sukaté dřevo jehlice jsou ostré. Snese exhalace, proto se vysazoval do lesa jako meliorační dřevina  než došlo k odsíření elektráren.

Réva vinná má kořeny až na hladinu podzemní vody, je schopná růst „ve štěrku“ a bez srážek. Snese i nejsušší stanoviště.Vinné hrozny jsou nejpěstovanějším ovocem na světě.

Rdesno baldšuánské liána s velkou sací sílou kořenů na zahrádky se moc nehodí rychle zarůstá prostor.

Skalničky jsou schopné růst v suchu obzvláště rozchodníky a netřesky http://www.holzbecher.cz/

Travní osivo pro suché polohy prodává http://www.agrostis.cz/

zapsal Jiří Procházka