Základní organizace
Českého zahrádkářského svazu

ZO ČZS zorganizovala dne 24.9. 2016 druhý plánovaný zájezd pro členy organizace a jejich blízké příbuzné a známé.  Organizátorem zájezdu byl p. Bohumír Hanák.
Sešli jsme se v 6,30 u obchodního domu Albert, dále jsme nabrali naše členy v Brně a vydali se autobusem firmy TOROS doprava, s.r.o směrem na zámek Jaroměřice nad Rokytnou.

Barokní zámek Jaroměřice nad Rokytnou patří k nejmohutnějším architekturám 1. pololetí 18. století u nás i v Evropě. Řadí se mezi nejnavštěvovanější památky Vysočiny.

 
Původní středověká tvrz byla koncem 16. stol. přestavěna na renesanční zámek, který se dochoval ve zdivu nynější barokní budovy. Do barokní podoby byl zámek přebudován za nejvýznamnějšího rodu, který vlastnil jaroměřické panství, Questenberků v letech 1700 - 1737. Projekt přestavby vypracoval známý rakouský architekt J. Prandtauer.
Současně s budovami vznikla i zámecká zahrada francouzského typu. Na druhé straně říčky Rokytné, na jejíchž březích se park rozkládá, pokračuje rozsáhlá část v anglickém stylu. 
Ve své nejslavnější době byly Jaroměřice nad Rokytnou centrem kulturního života, který zde organizoval Jan Adam Questenberk (1678 - 1752). Jaroměřice tehdy měly velkou knihovnu, galerii, divadlo a vlastní kapelu. Kapelníkem zámecké kapely byl také známý český hudební skladatel František Václav Míča, který je autorem vůbec první české opery O založení města Jaroměřic.
Zámecká instalace je stylovou rekonstrukcí barokního sídla i interiéru 19. století. Jednotlivé místnosti jsou zařízeny podle jejich bývalých funkcí a navráceny účelům, ke kterým dříve sloužily. Jsou v ní také zastoupeny dobové hudební nástroje a další mobilie související s hudebním životem na zámku, jako připomínka slavné hudební minulosti. V blízkosti barokního zámku Jaroměřice nad Rokytnou lze navštívit farní kostel sv. Markéty, postavený spolu se zámkem v duchu vrcholného baroka.

 Po prohlídce zámku jsme navštívili firmu Zahradnictví v Kaštanech Dačice s. r.o.

Firma byla založena v roce 1991 jako rodinný podnik. Celková výměra zahradnictví jsou 2 ha. Zahradnictví se zaměřuje na roubování čarověníků (zakrslých jehličnanů), na prodej okrasných dřevin, balkonových květin, chryzantém, zeleninové sadby, ovocných stromů a keřů, na výsadbu zeleně, aranžérské práce, vlastní výrobu květin a také má v areálu svoji prodejnu. Mohli jsme si vybrat nabízené zboží, zakoupit a tím si zachovat vzpomínku na pěkné místo, které jsme díky zájezdu mohli navštívit.

Po návštěvě zahradnicví byl na programu oběd v hotelu Dyje v Dačicích. Jídla byla připravena dle naší poskytnuté objednávky před příjezdem. Byli jsme velice rychle a dobře obslouženi.

Odpolední program jsme zahájili prohlídkou keramiky v Maříži.

Pestrobarevná mařížská keramika je známá nejen u nás, prodává se do celého světa. Je pozoruhodná tím, že se na ni kreslí glazovacími barvami, kreslíři si obrázky a motivy vymýšlejí podle rozpoložení a nálady. Musejí být permanentně veselé, keramika je úsměvná i usměvavá v každém kousku.
Je to veselý svět v malé osadě nedaleko Slavonic na okraji České Kanady. Maříž bývala kvetoucí vsí se zámkem, za totality se změnila v pohraniční otrhanou zanedbanou osadu. Maříž neměla existovat, chtěli ji zničit, jako se to stalo například s osadami u Nové Bystřice.
Bum, vyletěly do povětří, v pásmu neměly co dělat. V minulém století zažila Maříž dva odsuny - nejdřív  se museli po válce pakovat Němci, po roce 1958 i Češi. Z domů zbyly ruiny.
Zrození přišlo ze Sklepa
V roce 1989 pomáhal sklář a malíř Kryštof Trubáček s kamarády z divadla Sklep odstraňovat zbytky drátěné železné opony. Maříž mu učarovala, hororově krásné vsi propadl. Roku 1991 se zde rozhodl vytvořit centrum tradiční keramické výroby.
Spolu s dalšími malíři se pustili do práce, v nápadech je nic neomezovalo, jen museli zachovat kladný náboj, veselé barvy. Po manželově smrti v roce 2000 vede vyhlášenou dílnu Markéta Trubáčková. Spolupracuje s významnými výtvarníky, keramika je pestrá, neokouká.
Třeba budete mít chuť si namalovat i svůj vlastní hrnek, schránku na máslo, pohár, vázu. Máte možnost.
Zájem o vlastní výrobky je přenáramný, hlavně děti mají skvělé nápady, do bílé polevy dokáží vhmotnit úžasné věci, dospěláci k tomu přistupují pragmaticky.

  
Po odpočinku v krásné přírodě v Maříži jsme pokračovali do Slavonic.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1260. Původní strážní osada, založená asi ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce (zlatá pětilistá růže v modrém poli). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spolu utváří unikátní atmosféru města Slavonice. Ke kulturním památkám ve městě patří kaple Božího těla, kostelík sv. Jana Křtitele, historické domy.

                                   
Ve Slavonicích jsme si udělali každý soukromou prohlídku města a téměř všichni jsme zde prohlídku zakončili na dobré kávě a zákusku.
Trasa  zájezdu byla ukončena v Bohuticích, kde jsme načerpali lahodný burčák a vydali se na cestu domů.
Celý den nám přálo počasí, účastníci zájezdu byli spokojeni a tak doufáme, že příští rok naši organizátoři zájezdů pro nás připraví opět pěkné výlety s odbornou tématikou v naší vlasti.

Marta Fišerová
24. 9. 2016