Základní organizace
Českého zahrádkářského svazu

Cílem našeho prvního letošního zájezdu byla nejdříve obec Modrá u Uherského Hradiště.
Nejprve jsme se v botanické a sladkovodní expozici Živá voda seznámili s životem ve vodě i kolem vody, s vodními živočichy i rostlinami řeky Moravy, přilehlých potoků i tůní. Ve venkovním areálu jsme procházeli bohatou výsadbou zeleně a zajímavou bylinkovou zahrádkou.
Přední část venkovní vodní plochy slouží jako expoziční jezero s jeho přirozeným fungováním a vztahy, včetně drobných vodních organizmů. Jeho hloubka je 6,5 metru a celkový objem 850 m3.
 Přízemí hlavní budovy je věnováno expozicím zaměřeným na vybrané druhy ryb, vodní ptáky a přírodní cykly. Pod stropem je zavěšená asi dvoumetrová preparovaná vyza.  Po schodišti jsme potom sešli do podzemních prostor.
Podvodní tunel ve sladké vodě v přírodě je ojedinělým experimentem v rámci celé Evropy. Nachází se v hloubce 3,5 metru pod vodní hladinou, má délku 8 metrů a šíři 2 metry. Po levé straně jsme viděli ryby chladných vod, horských potoků a řek - jelce, lipany, mníky, pstruhy, parmy a oukleje. Pravá strana patří především velkým rybám. Typickým obyvatelem je kapr, který je zde chován v několika formách.  Dravce reprezentují štiky, candáti nebo sumci. Raritou expozice jsou jeseteři - tažné ryby, které dříve migrovaly z Černého moře až do řeky Moravy. Mezi jeseterem ruským, malým či hvězdnatým se vyjímá vyza velká - největší sladkovodní ryba světa. Viděli jsme několik vyz délky téměř 2 metry.
        
            

 Druhou lokalitou byl archeoskanzen  v  Modré. Skanzen představuje ideální podobu slovanského opevněného sídliště z doby Velké Moravy. Je tvořen stavbami, jejichž do země zahloubené části mají předlohu ve skutečných archeologických objektech. Nadzemní části mají vzhled pravděpodobných konstrukcí, které ovšem vznikly na základě konkrétních archeologických nálezů.
My už si ani nedovedeme představit, že bychom v takových podmínkách mohli žít. Obytná i hospodářská stavení,  sruby, zemnice, škola (vznikla na základě objevu z Uherského Hradiště –Sadů, které je považováno   za centrum Metodějova moravského arcibiskupství a údajně zde Metoděj přebýval), dílny, kovárna,hrnčírna, kostel, knížecí palác nás na krátkou dobu vrátily do období raného středověku, do 9. století.
Skanzen dnes žije každodenním životem, naučnými představeními, programy, pokusnými tavbami kovů, výrobou keramiky, zemědělskou výrobou i neustále prováděným archeologickým výzkumem.
My jsme měli příležitost shlédnout vystoupení dětských folklorních souborů a usměvavou paní, která předváděla na kolovrátku  předení příze z ovčí vlny .

   

        
   

  Dalším cílem našeho zájezdu byla návštěva zahradnictví Okrasné dřeviny  v Jalubí u Uherského Hradiště.
Tuto firmu nám již loni představil její nynější majitel Ing. Miroslav Kostelníček při přednášce o čarověnících ( viz přednáška z 5.10.2015). Toto zahradnictví založil Miroslav Kostelníček st., který propadl kouzlu čarověníků a léta se zabýval jejich pěstováním a sběratelstvím. Na ploše asi 2 ha  pěstuje mnoho čarověníků různých tvarů a druhů.  Pro nepřítomnost syna nás nejprve provázela zahradou jeho matka, později  sám zakladatel Miroslav Kostelníček st.. Mnozí účastníci zájezdu si vybrané dřeviny zakoupili.

Polední oběd jsme měli předem zajištěný v restauraci Sport v nedalekých Babicích.

                                              
Posilněni dobrým obědem a osvěženi jsme se vydali k dalšímu cíli naší cesty a to k zámku do Napajedel.
Barokní Zámek Napajedla byl postaven v letech 1764 – 1769. Zámek, jako pozdně barokní šlechtické sídlo, postavil židlochovický zednický mistr Antonín „Mates“ Slováček podle plánů brněnského architekta Františka Antonína Grimma,  u kterého stavbu ve stylu francouzského baroka objednala Anna Marie z Rottalu, provdaná za Quidobalda z  Ditrichsteina.
Výstavba zámku pokračovala i za dědiců panství, rodu Kobenzlů, Stockau a Baltazzi. Zvláště poslední ze jmenovaných majitelů panství se výrazně zapsal do historie Napajedel založením hřebčína - chovu anglických plnokrevníků v roce 1886. První polovina 20. století, za vlastnictví paní Marie Baltazzi přinesla neobarokní stavební úpravy a do dnešních dnů se objekt dochoval v málo pozměněné podobě. Zámek je obklopen desetihektarovým parkem z větší části v anglickém stylu, se spoustou vzácných dřevin a romantickým rybníčkem s lekníny uprostřed parku.
Z výkladu průvodkyně mne zaujala nejvíce pasáž o historii zámku v polovině minulého století. V průběhu 2. světové války zámek postupně obývala německá a ruská armáda. Ze zdevastovaného objektu pak po válce místní obyvatelé rozkradli to, co zbylo. Z původního nábytku tak zůstala pouze jediná skříň o šířce 4m, která nešla odnést.
V poválečné době sloužil zámek jako internát pro učně Fatry Napajedla. V bývalé kapli byla úřadovna ředitele.
V současné době je zámek v soukromém vlastnictví  ( Zámek Napajedla s.r.o., jednatelka Eva Gajdošík) a postupně se rekonstruuje. Majitelka se snaží vybavit zámek nábytkem, odpovídajícím té době. Jako relikvie je vystavena restaurovaná část koberce, která byla z původního odstřižena a sloužila jako běhoun v chodbě jednoho domku. Pozdější majitel ji zámku vrátil. Oltář ze zámecké kaple, uložený u kohosi na půdě, se pro nepřiměřené požadavky nynějšího majitele oltáře na původní místo vrátit nepodařilo a asi ho sežerou červotoči.
V současné době je zámek centrem kulturního a sportovního života, příjemným bodem ke společenským setkáním. Je rovněž jedinečným místem pro konání svatebních obřadů či svatebních hostin, rodinných oslav, různých firemních a společenských akcí. Slouží také jako jedinečný rodinný hotel s ubytováním v netradičních pokojích v 1. patře.

obdivovali  jsme okrasné česneky	kašna potřebuje opravu
zde  byla v internátu ubytována děvčata	obřadní síň

                     

Protože nám zbylo dost času, navštívili jsme při zpáteční cestě ještě poutní místo Velehrad. Chloubou farnosti je nádherná barokní bazilika (postavená na románských základech) s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. V podzemí baziliky je přístupné lapidárium. Na nádvoří před bazilikou slavil 22.4.1990  mši sv. papež Jan Pavel II. Bazilika s přilehlými budovami a areálem byla v dubnu 2008 prohlášena za národní kulturní památku.
Ve farnosti působí 2 řehole. Duchovní správu a chod v bazilice zajišťuje řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). Řeholní dům zde mají a chod poutního a exercičního domu Stojanov zajišťují sestry kongregace sv. Cyrila a Metoděje. Je zde dům pro kněze-důchodce zvaný Marianum. Na území farnosti se nacházejí 3 domy Ústavu sociální péče pro mentálně postižené s kapacitou asi 300 osob.
V prostorách bývalého kláštera nyní funguje čtyřleté arcibiskupské gymnázium s názvem Stojanovo gymnázium Velehrad (SGV) s vlastním internátem.
Klášter a jeho bazilika představují nejvýznamnější poutní místo v Česku, každoročně se zde koná Národní pouť na Velehradě, které se pravidelně účastní desetitisíce až statisíce poutníků, jakož i řada menších pravidelných i nepravidelných poutních podniků.

       
 
Zájezd byl ke spokojenosti pořadatelky  př. Jarmily Kolářové plně obsazen, spokojeni s průběhem a programem zájezdu byli i účastníci zájezdu.

Dle osobních zážitků a za pomoci propagačních materiálů sestavila
Ing. Libuše Peclová
Foto Ing.Josef Pecl