Základní organizace
Českého zahrádkářského svazu

Střípky z historie Šlapanic-Okrašlovací a zalesňovací spolek

 

  V současné době je na stránkách zpravodaje často diskutována otázka veřejné zeleně. Tu obhospodařuje ve Šlapanicích  firma Sateso. Vyjma některých větších zakázek či odborných prací zabezpečuje Sateso veškeré práce spojené s veřejnou zelení. Sečení travnatých ploch, jejich celoroční úklid, kácení přestárlých, či nemocných stromů, ale i takových, které překážejí ve výstavbě, nebo brání bezpečnosti silničního provozu. Při Radě města pracuje také několikačlenná  Komise životního prostředí a zemědělství, ve které zasedají občané ať už profesně, či ze záliby zabývající se veřejnou zelení, mimo jiné např. vytipováním vhodných lokalit k nové výsadbě.
  Vždy tomu tak ale nebylo. Pojďme se dnes podívat do časů, kdy mnoha lidem nebylo lhostejné, jak vypadá nejen nejbližší okolí jejich domů, ale také vzhled celé tehdejší obce. Již v době panování císaře Františka Josefa I. uzrála v několika hlavách myšlenka založit spolek, který by pečoval o stávající zelené plochy a osazoval novou zelení místa, která nepřidávala Šlapanicím na kráse.
  Tak se již koncem  roku 1909 vypravil jeden z průkopníků této myšlenky Josef Krčma do nedaleké Líšně, kde obdobný spolek vyvíjel již devátým rokem úspěšně svoji činnost, aby od něj opatřil vzor stanov. Na vlastní založení si pak museli šlapaničtí počkat ještě více jak dva roky. Dle zápisu ve spolkovém rejstříku okresní politické zprávy v Brně byl v našem městě dne 21. 1. 1912 založen Okrašlovací a zalesňovací spolek pro Šlapanice a okolí. V jeho čele stanul na dlouhá léta tehdejší starosta obce, rolník František Zeman, místopředsedou byl učitel Josef Jarolím, známá osobnost tehdejšího šlapanického kulturního života. Funkci místopředsedy zastával později Alois Rožek, pokladníky byli Matěj Jež a po něm Vladimír Skřepek. Začátkem 20. let se stal jednatelem Cyril Šindler. K novému spolku se přihlásilo na ustavující schůzi konané 17. 3. 1912 v obecním hostinci na Radnici 27 zakládajících členů. Kromě 17 jednotlivců se přihlásilo také deset spolků, či sdružení- TJ Sokol, Potravní spolek Pokrok, Spolek žen a dívek Moravanka, Rolnická besídka, Odbor výpomocné pokladny železničářské, odbočka Všeodborového sdružení křesťanských dělníků, stolová společnost Vosáci, Odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, Spolek ku zvelebování živností a Spolek cukrovarních zřízenců. Tyto údaje zapsal v roce 1921 do sběrací listiny  jednatel Okrašlovacího a zalesňovacího spolku, zahradník Cyril Šindler. Mimo 27 zakládajících členů v seznamu najdeme ještě jména 186 členů přispívajících. Jsou mezi nimi rolníci, dělníci, živnostníci, úředníci, studující, učitelé, lékaři a nechybí zde pochopitelně osoby v té době v obci nejdůležitější: pan starosta a pan farář. Každý z těchto platil dle svého uvážení a možností členský příspěvek, který byl použit na výsadbu nové zeleně, nebo práce s tím spojené. Není zde prostor vyjmenovat všechny, ale k těm významnějším patřili pochopitelně ti, kteří měli k přírodě velmi blízko. Jmenujme alespoň dva. Julius Bílý st.- znalec přírodních věd a ředitel měštanské školy a Ondřej Baroš-odborný učitel a šlechtitel Hospodářské školy ve Šlapanicích. Další finanční částky byly získávány od spolků a korporací, které si pronajímaly obecní park. Ve dvacátých letech minulého století to bývalo 50-60 Kč za jednu akci. Jedním z hlavních úkolů Okrašlovacího spolku byla právě péče o obecní park na Riegrově ulici. Finance byly získávány i z prodeje trávy v parku posečené, nebo dřeva pokácených stromů jak v parku, tak na jiných místech v obci. Také obecní úřad přispíval každoročně do spolkové pokladny určitou částkou. Tak  v roce 1922 přípisem od obecního tajemníka Müllera byl jednatel vyrozuměn, že… „Obecní rada  ve své schůzi dne 14.t.m. přiřkla Vám podporu na zalévání stromků, nátěr parkové mříže a za vrbu 200 Kč.“…
  Že s parkem měli své problémy i naši předkové svědčí přípis Obecního úřadu z července 1926.“ P.T. Okrašlovacímu spolku zde. Obecní rada Vám oznamuje tot Na žádosť místní školní rady se žádáte, byste Vašimi orgány v obecním parku nikterak nebránili školní mládeži, která tam pod dozorem  pt. učitelů, nebo učitelek cvičí by užívali obecního parku. Obecní rada je toho názoru, že za dozoru pt. školních sil, nemohou se tam státi nijaké škody. Jan Hanzl-starosta“.
  Jak již bylo výše zmíněno, Okrašlovací spolek upřel svoji pozornost především na obecní park. V roce 1912 byla před jeho branou na počest hraběte Dr. Kounice vysazena lípa, uvnitř parku pak zřízena studna, instalovány kovové lavice a záhony osázeny květinami. Zřízeno oplocení kolem nově vybudované silnice do Bedřichovic (pozn. dříve se jezdilo do Bedřichovic ulicemi Hřbitovní a Bedřichovickou). Kolem této nové silnice vysázela Rolnická besídka lípy, z nichž některé stojí dodnes, zatímco betonové díly plotu dodané zdarma cementářskou firmou  M. Macháčka z Podolí byly po více jak 90 letech odstraněny při nedávné rekonstrukci parku. V roce následujícím byly v parku vysázeny smrčky a Kounicova lípa přemístěna na vhodnější místo, za parkem vysázeno 1 000 smrkových sazenic. Z ulic obce byly odstraněny vrby a topoly a vykáceny vrby kolem obecních pastvin a z okolí cukrovaru. (Poslední pamětnice tohoto velkého kácení v roce 1913 stojí dodnes v malém parčíku u mostu přes Říčku na Dlouhé ulici.)(pozn.1/2014 : dnes už je také pokácena ) . Staré koryto Říčky za parkem bylo zavezeno hlínou a upraveno. Ještě téhož roku byly vybrané prostory na  Hřbitovní ulici osázeny květinami a levostranný svah Nádražní ulice vysázen zelení.
  Na několik roků zhatila veškeré snahy  I. světová válka. Okrašlovací spolek obnovil svoji činnost teprve v roce 1920 a přihlásil se ke Svazu československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny se sídlem v Praze. Za nějaký čas přišlo Okrašlovacímu spolku pod č.j. 197 oznámení v němž: „ Předsednictvo Svazu československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze přijalo velmi radostně k vědomí Vaši laskavou zprávu, podle níž spolek Váš šťastně přestál dobu válečnou i neutěšené dosud poměry poválečné. Svědčí to o vzácném porozumění ušlechtilých snah okrašlovacích a ochranných a konáme jen velmi milou povinnost děkujíce tímto několika málo nadšeným jednotlivcům, jichž úsilí podařilo se přivést spolek Váš opět k plné činnosti.“ Ve druhé polovině 20. let minulého století platil Okrašlovací spolek pražskému svazu 50 hal. z každého člena. Z takto vybraných částek dostávaly některé ve svazu sdružené spolky  občasné peněžní příspěvky na svoji činnost. Odebírán byl také  časopis Krásy našeho domova vydávaný pražským ústředím. Šlapaničtí členové se zúčastňovali pravidelně všech valných hromad svazu, které byly svolávány pokaždé v jiném městě. Tak např. 1922 v Klatovech, 1923 v Brně, 1924 v Praze nebo 1926 v Českých Budějovicích.  11. března 1923 uspořádal Okrašlovací spolek ve Šlapanicích naučnou přednášku jednatele pražského svazu Břetislava Jedličky Brodského.V roce 1925 přijal  spolek výzvu Zemského cizineckého svazu pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně z níž vyjímáme: „ Předsednictvo Zemského cizineckého svazu v Brně se obrací ke všem, jímž záleží na hospodářském a kulturním  povznesení vlasti, k těm, kdož mají porozumění pro rozmach ruchu cizineckého, turistického i lázeňského a jsou si toho vědomi, že peníz vložený do cizinecké propagandy steronásobně zúročený se vrátí přílivem cizinců k nám, aby dary eventuelně vyššími ročními pravidelnými příspěvky korporaci naši podporovali.“a stal se jeho členem s pravidelným ročním příspěvkem 50 Kč.
  Z dalších aktivit spolku stojí za zmínku i tato žádost od obecního úřadu: „Náš p. president bude v pátek 26. 4. 1926 ve 4 h. 32 min. odpoledne zvláštním vlakem projížděti naší stanicí a nutno ho důstojně uvítati. Račte se súčastniti a p. jednatel mohl by říditi dekoraci nádraží. Chvojí bude ve středu odpol. na nádraží přivezeno.“ Jednatel Cyril Šindler pocházel z Nebovid a byl absolventem Českého pomologického ústavu v Bohunicích. Po několika předchozích krátkodobých působištích se usadil v našem městě a svůj závod zahradnický si otevřel v roce 1920 na Hřbitovní ulici.(Později Hledíkovo zahradnictví.) Kromě Šindlera měli u nás v době první republiky své zahradnické závody ještě Tomáš Dvořák na Dlouhé a Alois Musil na Švehlově ulici. 
  Spolek  dostával nejrůznější dary od tzv. mecenášů, dnes bychom řekli sponzorů. V roce 1913 to bylo 20 ks jehličnanů, nebo v roce 1925 od Českého odboru zemědělské rady moravské 25 ks vysokokmenných švestek z ovocnářské školky při Zemské odborné škole hospodářské ve Šlapanicích. Další dochované účty hovoří o nákupu nejrůznějších sazenic z Velkozávodů školkařských J. Mazánka v Soudné u Jičína v Čechách, A. Šimona ze Mšeného u Mělníka, či Lesní školky v Kladrubech nad Labem Ing. lesnictví  J. Herrana.  Ze soupisu majetku spolku pořízeného v únoru 1927 se dovídáme, že vlastnil 3 zahradní lavice s železnými postranicemi á 60 Kč, 9 dřevěných lavic á 10 Kč, žací strojek na trávu v hodnotě 50 Kč a dřevěná kolečka v ceně 45 Kč. Další položky jsou řádově v korunách či desítkách korun. Jednalo se o polobečku na vodu u studny v parku, po dvou byly rýče, zahradnické konve a nůžky, po jedné pak  pilka, hrábě, motyka, vidle, lopata a hák na lámání větví. Mimo to je v seznamu uvedeno 6 tyčí k růžím, 15 m. hadice na vodu a po jednom ročníku vyvázaných časopisů Krása našeho domova a Turistický obzor. Celkově byl majetek odhadnut na 669 Kč mimo finanční hotovost, která zde uvedena není.  Jednou z posledních dochovaných snah Okrašlovacího a zalesňovacího spolku byl již neuskutečněný záměr zřízení vodní nádrže v Líchách. Tato měla sloužit k zadržení vody především v období jarních povodní, kdy se často Říčka vylévala z břehů v nejníže položených částech obce a tropila značné škody jak na obecním, tak soukromém majetku.
„ K rukoum p. Šindlera jednatele zde. Na Váš přípis ze dne 16. února 1927 odpovídá Vám obecní rada, že co se týče akce na pořízení rybníka zde s Vaším návrhem úplně souhlasí a račte svolati  schůzi interesentů co nejdříve a obecní radu o tom uvědomiti.“ Jako jeden z hlavních důvodů, proč se dílo nepodařilo uskutečnit ,se uvádí odmítnutí odprodeje soukromých pozemků a tak Šlapanice až do 70.let minulého století, kdy proběhla regulace koryta Říčky, prožívaly časté záplavy. V závěru roku 1927 píše jednatel Šindler do Prahy …“Že jsme Vám neposílali seznam členů je zcela odůvodněno tím, že bohužel spolek náš sestává jen ze členů výboru a za žádnou cenu nemůže získat příznivce za členy.“
  Po dvaceti letech 14. ledna 1932 se konala likvidační schůze Okrašlovacího a zalesňovacího spolku pro Šlapanice a okolí, který zanechal svému nástupci finanční částku 1890 Kč 15 hal. Ten začal svoji činnost na podzim roku 1931, ale to už je jiná kapitola o které si povíme příště.
 
 

Josef Kopecký

 

Zpět na historii ZO