Základní organizace
Českého zahrádkářského svazu

Rostlina patří do čeledi slézovité, pochází z východní Asie z oblasti Číny a Indie, kde tento statný keř může dorůstat až velikosti menších stromů. Daří se mu na slunných horských svazích. Je to opadavý keř kvetoucí v létě nápadnými krásnými květy. Postupně se rozšířil i do jižní Evropy. Je plně mrazuvzdorný 

Vyžaduje slunečné a chráněné stanoviště. Ve stínu méně kvete a bývá napadán chorobami. Je vhodný jako solitérní keř, ale lze jej použít i do živých plotů. Raší velmi pozdě - koncem jara, proto zůstává dlouho neolistěný. Vyhovuje mu propustná půda. Protože koření mělce, nemá rád okopávání. V předjaří po pominutí největších mrazů jej lze sestříhnout. Nesnáší přemokření, ale ani sucho. Během léta uvítá zálivku.

Tento druh ibišku pochází původně ze Severní Ameriky, kde rostl v mokřadech a podél říčních systémů na jihovýchodě USA na pobřeží Atlantského oceánu. Pěstováním v kultuře ale dobře snáší běžnou zahradní zeminu. Vykvétá od srpna do září i déle, podle počasí. Květy jsou obří - až 20 cm v průměru. Kvete sice pouze několik hodin, ale vynahrazuje to velikým množstvím květů. Ty jsou v paletě od bílé až po temně růžovou. Lze jej pěstovat též jako přenosnou rostlinu v nádobě, ale lépe prospívá ve volné půdě. Je plně mrazuvzdorný. Potřebuje lehkou humózní půdu s dostatkem živin a přes léto bohatou zálivku. Stanoviště by mělo být slunečné. Při pěstování v nádobě je potřeba jej na jaře přirychlit a dostatečně hnojit. Jinak nestihne vykvést. Na podzim nadzemní část rostliny odumírá. Pokud je suchá zima, je vhodné jej několikrát zalít i přes zimu, když půda povolí. Bahenní ibišky raší velmi pozdě, často až na přelomu května až června. Na jaře je potřeba staré výhony odstřihnout ve výšce cca 10 cm. Nové výhony raší z podzemních oček. Rostlina je náročná na živiny, hnojíme organickými hnojivy na podporu kvetení. Naopak omezíme hnojiva dusíkatá. Na zimu přihrneme zeminou a zasypeme mulčem, nebo zakryjeme chvojím.

 Tento druh ibišku se pěstuje jako pokojová květina s možností letnění. Pochází z jihovýchodní Asie a je dnes rozšířen v tropickém a subtropickém pásu po celém světě. V přírodě vytváří poměrně velký keř, v kultuře se dá dobře tvarovat řezem. Květy mají mnoho barevných variant ve formě hladké jednoduché, zvlněné, poloplné i plné. Nejčastěji kvete od června do podzimu. V létě mu prospěje pobyt venku v polostínu. Pozor na slunce a popálení listů. Vyžaduje rovnoměrnou zálivku. Je náročný na živiny, v létě přihnojujeme plným hnojivem každý týden. Zimujeme jej nejlépe v místnosti s teplotou kolem 14°C. Pokles pod 10°C nesnáší. V zimním období může ztratit listy - odpočívá. Koncem února můžeme provést poměrně hluboký výchovný řez a rostlinu tvarovat. Na jaře je také čas na přesazování. Zeminu volíme výživnou, humózní. Nedáváme příliš velký květník. Kvete lépe, pokud má stísněné kořeny.