Historie Ústí nad Labem
V roce 2012 krásně sepsal historii Ústí Jaroslav Rydval.
Z H I S T O R I E .
Území našeho města bylo osídleno již za dávných časů. Nejdříve lidmi, jejichž kmenová příslušnost ani řeč nejsou známy, potom keltským národem Bójů (odtud Böhmen – Bohemia) a germánskými kmeny Markomanů (od asi 500 let před naším letopočtem). Jako poslední, při tak zvaném „stěhování národů“ kolem 5 let 600 – 700 našeho letopočtu, v poklidu přicházeli do Bohemie kmeny Slovanů. Území stávajícího města Ústí nad Labem mělo již v tehdejších dobách zvláštní význam. Zde se setkávaly důležité dopravní cesty, především řeka Labe (Elbe), přírodní cesta z Bohemie do severních regionů, dále na sever přes Krušné hory (Ergebirge – Rudné hory) Lužická stezka (Sorbensteig) a cesta údolím říčky Bíliny (Biela), spojující prastará kulturní města teplického regionu s Labem. Jádro zdejšího nejstaršího osídlení se zřejmě nazývalo Usti, Usk, Ausk, Ausik, Aussig – Ústí (jako vtok řeky). Existence královského hradu se dosvědčuje již před rokem 1283. Stál na místě dnešního „Hradiště“ (Burgstadtl), ovšem městské tržiště (Marktplatz) je prokazatelně uváděno již roku 1228. Hrad měl zejména chránit vstup do centra království u ústí řeky Bíliny (Biela). Kolem hradu vznikla nejstarší osada (suburbium) s kostelem sv. Adalberta. Název zdejší osady byl uveden již v prastaré listině z roku 993, přičemž byla zmíněna zdejší celnice. Město „Aussig“ bylo povýšeno na královské město s úplnou autonomií v roce 1272, za vlády bezpochyby Němcům (Deutsche) přátelského Přemysla (Przemysel) Otakara II., kdy také započala výstavba městských hradeb. Avšak zakládací listiny byly při požáru v roce 1325 ztraceny. Ve dnech 16. a 17. června roku 1426 toto vzkvétající německé město zcela zničili husité. Bylo vypáleno a zbouráno a všichni obyvatelé, kteří byli chyceni, byli pobiti. Tři roky bylo město pusté a teprve v následujících letech se z trosek zvedlo město nové, avšak nemohlo dosáhnout svých práv. Dne 12. února roku 1476 král český a markrabě moravský, vévoda z Luxemburku a Sleska, markrabě lužický atd., toho jména Wladislaus I., potvrdil městu Aussig an der Elbe (Ústí nad Labem) udělení následujícího erbu: „Štít v rudé barvě, v jehož středu je bílý lev se zkříženými ocasy a se zlatými spáry, hlavu má pokrytou helmou a hruď krunýřem, na helmě jsou dvě roztažená křídla ve zlaté barvě.“ 6 Od roku 1474 v městské kronice přibývalo zápisů v češtině, ale němčina zde nikdy nezanikla a po jazykovém výnosu krále Wladislava II. opět silně převládla. Město Ústí zůstalo královským městem až do roku 1850.