Višeň - Prunus cerasus L.
Višně jsou červené peckoviny, které ve srovnání s třešněmi jsou na pěstování méně náročné. Mimo vyloženě těžkých a zamokřených půd snesou pěstování téměř na jakékoli půdě a při pěstování na podnožové mahalebce snesou i velké sucho. Ke klimatickým podmínkám je višeň jako druh velice tolerantní, hlavně kvůli relativně vysoké mrazuvzdornosti proti namrznutí v květech a ve dřevě, a snese i stanoviště nepříznivá, podmínky inverze a větrů a některé extrémní svahy. Nejlepší půdy jsou však ty, které vyhovují k pěstování třešní.
Velmi stará odrůda vypěstována pravděpodobně v zámeckých zahradách v Chateau Moreille ve Francii;
stará odrůda neznámého původu,
registrována 1954, udržovateli jsou Sempra Praha, a.s. a fa UNIPLANT Olomouc.
Velmi pozdní kyselka, plody větší trpce nakyslé se slabým aróma hořkých mandlí, vhodné pro zpracování a mechanizovanou sklizeň. Menší stromy, velká plodnost, pěstování možné i ve vyšších polohách. Nutný pravidelný obnovovací řez silně vyholujících plodných větví. Spolehlivě samosprašná. Vyšší odolnost mrazu i praskání plodů, středně citlivá k monilióze a skvrnitosti listů.
Vlastnosti:
- Skupina: kyselka, velmi pozdní kyselka.
Celosvětově nejvýznamnější a nejrozšířenější odrůdu višně. - Období zrání: 7. týden, Zraje v 7. až 8. třešňovém týdnu, ve vyšších polohách dozrává později. Patří do skupiny nejpozději zrajících odrůd višní.
- Strom: vzrůst slabší, rostou středně bujně, v plodnosti slabě. Koruny jsou kulovité, malé, s převislými postranními větvemi, které silně vyholují. Na výchovný řez je odrůda nenáročná, plodonosné dřevo je později nutné neustále obnovovat pravidelným mírným řezem.
Nemá zvláštní nároky na stanoviště, ale nesnáší vyšší hladinu spodní vody. Na suchých stanovištích jsou plody menší. Pěstování je možné i ve vyšších polohách, protože stromy jsou odolné proti zimním mrazům ve dřevě.
Nejvhodnějším tvarem je čtvrtkmen na ptáčnici. V suchých oblastech je doporučována mahalebka. - Plodnost - úrodnost: vysoká, a pravidelná, je velmi raná. Ve výsadbách patří mezi nejvýnosnější odrůdy.
- Plod: větší, středně velký až velký (kolem 5,6 g), kulovitý až vejčitý. Břišní i zadní strana jsou jen mírně klenuté. Čnělečná jamka je znatelná. Slupka je tenká, sloupávatelná, tmavě hnědočervená až černě hnědá, matně lesklá. Stopka je středně dlouhá, středně tlustá. Dobře se odděluje od plodu, šťáva nevytéká.
- Dužnina červená: tmavá silně barvící, měkká, je středně pevná, tmavě až kalně červená, šťavnatá. Barvu má tmavě červenou se světlejším žilkováním. Chuť je trpce nakyslá až kyselá se slabým aróma hořkých mandlí.
- Květ a opylení: samosprašná, kvete pozdně, je spolehlivě samosprašná.
Květy jsou středně velké, většinou po 4 v květenství, korunní plátky jsou jen mírně miskovité, bílé.
Květy jsou velmi odolnější vůči jarním mrazům. - Odolnost monilióze: vyšší, je středně citlivá k moniliové hnilobě plodů i ke skvrnitosti listů. Odolnost proti praskání plodů je velká.
- Zralost: [VII-2 až VII-3]
| I | II | III | IV | V | VI | VII | VIII | IX | X | XI | XII | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
- Spolehlivě samosprašná odrůda.
- Je středně citlivá ke skvrnitosti listů.
Použitá literatura a další zdroje
- Odrůdy zahradních plodin - ovoce a zelenina - Květ 2001 - Informační systém ČZS
- Obrazový atlas peckovin 1. - Sus a kol.
POROVNAT163