Trocha historie....

v roce 1973 se na jistém pracovišti v Brně setkali dva mladí muži Milan a Pavel, kteří se posléze stali dobrými kamarády,zjistily že mají společné zájmy a nejsou líní. Toužili po domečku a po zahrádce kde by mohly uplatnit svoje kutilství a trávit smysluplně svůj volný čas. Na domeček nebyly penízky,do ciziny nesměly a tak si umanuli sehnatnějaký plácek na chatu.

Netušili však, jaký to bude problém. Pozemky na chatu byly jen pro vyvolené a to oni nabyli. Dlouho se nechali vodit za nos vykutáleným funkcionářem jistého MNV který stále jen sliboval a sliboval.

A pak přišel rok 1983 a v něm setkání s jistým vlivným funkcionářem na vysokém úřadě v Brně, kterému také staré pořádky už nevoněly. A ten jim poradil jak na to ,tou radou bylo zřídit zahrádkářskou osadu v rámci ZO-ČZS Brno-Venkov. Pozemky byli vyhlídnuty,ale mocipáni hazeli klacky pod nohy ,jak jen mohly.

Ale kouzlo údolí zvaného Šárka u řeky Svratky a vyhlídnutý svah nad ním,kde rostla jen tráva,bylo velkým poutem.Dalo hodne práce a taktického jednání na úřadech,než se podařilo vybudovat to, co zde dnes máme-naší Osadu Nad řekou,na kterou mužeme být všichni právem hrdi.

9.dubna 1985 nadešel den "D" kdy jsme se sešli na ustavujíci schůzi ZO ČZS Březina v základní škole v Březině. Ano čtete dobře Březina.

Mocipáni nemohli povolit samostatnou osadu. A tak byli pouze součástí ZO Březina,ale už se svým Osadním výborem ve složení Miloš Pokorný, Milan Marek, Vlastik Ivičič, Věra Štastná a Pavel Tylč. Tehdy tvořili výbor ZO Březina lidé, kteří až na jednu vyjímku - Miladu Valovou- vůbec v naší osadě nepracovali, ale jejich úkolem bylo nás řídit a kontrolovat. Neudělali pro nás však vůbec nic užitečného,ani řídit nás neuměli. Osadní výbor to rozjel sám - připravil potřebné projekty, rozparceloval svah na jednotlivé pozemky, cesty a cestičky a dotáhl to velice rychle k vydání nezbytného Územního rozhodnutí s datem 7.října 1985.

Založení zahrádkářské osady pod hlavičkou Českého zahr.svazu bylo jedinou možností, jak tehdy dosáhnout povolení výstavby zahradních chatek o velikosti 16 m2 na pozemcích o velikosti zhruba 400 m2.

A zde nelze nepřipomenout práci Miloše Pokorného, který byl naším starším rádcem, dobrým hospodářem a hlavně nezištným kamarádem. Díky Ti Miloši, i po těch letech na Tebe vzpomínáme s vděčností. Bez Tebe bychom to měli mnohem těžší.

A tak začalo usilovné budování něčeho námi vysněného na zelené louce. Nejprve společné vybavení osady – oplocení, parkoviště, zpevněné cesty a cestičky, elektrifikace osady, vybudování studny, vodárny a přívodů vody na pozemky. Každý tehdejší člen se podílel dle svých možností a schopností na společném díle, za které se ani dnes, po 25-ti letech nemusíme stydět. Ne každá osada je takto dobře vybavena. Věřím, že i s novými majiteli bude naše osada i v budoucnu žít, i když tady mnozí z nás nebudou. A i to byl smysl naší práce.

V závěru sezony r. 1986 bylo vše zásadní společné hotovo a členská schůze podle skutečného podílu na budování vybavení osady sestavila pořadník a přistoupila k přidělení pozemků zcela demokratickým způsobem. Vybíralo se od jedničky a nakonec byli všichni spokojeni.

Na přelomu r. 1986 a 1987 docílil, na základě žádosti, Osadní výbor plné samostatnosti – oddělil se od nepotřebné ZO ČZS Březina a ustavil samostatnou ZO ČZS Nad řekou – Heroltice a vzal její osud plně do svých rukou.

Tvrdá práce v dalších letech pokračovala už převážně v duchu „ každý na svém“. Vytvářeli jsme terasy, záhonky, vysazovali stromy, stromky, keře a na základě stavebních povolení začali budovat jednotlivé zahradní chaty. Vydali jsme v duchu Stanov ČZS náš Osadní řád, který jsme se zavázali dodržovat. V něm jsou zakotvena veškerá práva a povinnosti nás členů a v původní podobě až na některé drobné úpravy platí dodnes.

Každý z původních členů vytvořil jak na společném, tak i na svém velké dílo, pro nás nesmírné hodnoty, které se dá těžko vyjádřit penězi. Byla doba, kdy nebylo možné sehnat téměř nic, ale šikovný malý český člověk-kutil sehnal a udělal nemožné.

Těžko to mohou pochopit Ti, kteří získali pozemek s chatou a společným zázemím teprve nedávno, zejména Ti mladší a nelze se jim divit, taková byla doba.

Přesto bych je chtěl na tomto místě požádat, aby se o to pokusili, zamysleli se a byli nápomocni udržet osadu včetně jejího společného vybavení na solidní úrovni, i když chápu, že původním majitelům zaplatili jistě vysoké částky. Bez jejich pomoci to bude těžké a troufnu si říct, že nemožné.

Pro naši další existenci byla velmi důležitá událost s datem 16.3. 1995, kdy se nám po dlouhém jednání s původními vlastníky pozemků, na kterých se nachází naše osada, podařilo dojednat podmínky a následně je odkoupit do našeho vlastnictví. To byl náš dar, který jsme si dali k 10. Výročí naší osady. A od té doby jsme každý na svém a něco máme i ve společném vlastnictví.

V závěru r. 1999 jsme vyřešili i odkoupení pozemku, na kterém se nacházel náš poklad – naše studna – a zajistili jsme zápisy věcných břemen do katastru nemovitostí nedotknutelnost vedení našeho vodovodu a el. Kabelu v trase studna – vodárna, která se nacházejí na pozemcích cizích majitelů.

V dalších letech jsme navázali dobré sousedské vztahy s představiteli a vlastníky rekreačního střediska BAUMAT, na jehož půdě (v jídelně) se konaly naše členské schůze.

V r. 2005 nám zástupci BAUMATU, na základě vzájemné dohody pomohli upravit příjezdovou komunikaci do osady a došlo k dohodě o směně naší studny s nově vybudovanou studnou na hranici jejich pozemku. Po řádném zkušebním provozu, kdy bylo konstatováno, že nová studna plně nahradí naši budovanou, došlo k podpisu dne 2.11.2010. Smlouva byla zaregistrována na KÚ Brno-venkov s právním účinkem od 3.11.2010. Vklad do katastru byl proveden 18.11.2010.

Zpracoval: Pavel Tylč