Lišejníky se staly tichým nepřítelem ovocných stromů. Na základě symbiózy řas a hub tento unikátní organismus porůstá kmeny a větve ovocných stromů. Avšak pokud se na některých stromech rozšíří, už začíná být zle. Velký výskyt těchto parazitických návštěvníků odebírá stromu živiny, navíc se v něm schovávají přes zimu škodlivé druhy hmyzu, a tak nejsou na stromech vítány.
Na lišejníky nejčastěji narazíte u starších ovocných stromů hlavně pak v místech, kde nesvítí slunce a je zde tak delší dobu zvýšená vlhkost, která je pro jejich vývoj optimální. Ovocné stromy je kvůli prevenci vhodné pěstovat co nejdále od jehličnatých stromů, které jsou právě nejčastěji jejich hostiteli.
Při malém výskytu se nejsnáze lišejníku zbavíte jeho oškrábáním z kmenu pomocí drátěného kartáče. Ale pozor, aby se výskyt opravdu omezil na maximum, položte pod kmen stromu plachtu. Veškeré spadané zbytky z jeho likvidace nedávejte ani do kompostu, ty musí na oheň, a to hlavně v rámci ochrany zahrady před škodlivým hmyzem. Pro základní ochranu postačí provádět pravidelnou kontrolu a prořez s cílem mít prosvětlenou korunu s minimem stinných míst.
Silnější výskyt už vyžaduje těžší kalibr. Někteří pěstitelé sáhnou po osvědčeném prostředku pro čištění, tlakové myčce, a lišejníky z kmenu otryskají. Avšak při této činnosti pozor na poškození kůry stromu velmi vysokým tlakem stříkající vody. Velmi účinnou a ekologickou variantou je speciální nátěr z 8 dílů vody, 1 dílu dřevěného popela a 1 dílu vápna. Vše se pravidelně každý den promíchává a po týdnu se vzniklá tekutina natírá na porostlé kmeny.
Postřik modrou skalicí je možné provádět v koncentraci do 20 g/l vody (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Také je možno sáhnout po měďnatých fungicidech jako Champion 50WP. V minulosti oblíbený Kuprikol již v obchodech neseženete. Při postřiku tímto přípravkem ale provádějte aplikaci buď brzy ráno, nebo až k večeru. Ještě i na podzim, zvláště za teplejších dnů, létá venku mnoho hmyzu.
Zdroj informací: magazinzahrada.cz
Papriky jsou náročné a svědčí jim zaštipování. Jak na to?Zdroj: Profimedia.cz
Jak na papriky
Papriky jsou teplomilné rostliny, které milují vlhko a u nás pro jejich pěstování kdovíjak skvělé podmínky nejsou. Pokud je pěstujete, nezbývá než jim najít útočiště ve skleníku či fóliovníku. Ale i tam mohou trpět, zvlášť pokud jsou výkyvy teplot příliš časté a velké.
Několik odrůd je možné pěstovat i na balkoně, lodžii či terase, nicméně si dejte pozor, kam je tento prostor orientovaný, severní chladná a stinná strana pro papriky rozhodně není vhodná.
Ujistěte se také, že máte pro papriky dostatečně velké nádoby a že budou mít stále dost vody. Mezi zaléváním je vhodné počkat na proschnutí substrátu, nicméně papriky vyžadují dostatek vláhy po celé vegetační období. Také je nutné zabezpečit paprikám chráněné stanoviště, jelikož přímo nesnášejí průvan.
Papriky zaštípněte v okamžiku, kdy má roslitlina zhruba 30 cm na výšku.Zdroj: Elina Liv / Shutterstock
Na zaštipování paprik nezapomeňte
Od zkušených pěstitelů se také můžete dozvědět, že papriky je vhodné zaštipovat. Není tomu však jako u rajčat. Paprikám se zaštipuje stonek v době, kdy mají rostliny na výšku zhruba 30 cm. Zaštípnutím se rostlina mírně zbrzdí v růstu a rozkošatí se, což je žádoucí. Na více větvičkách může vyrůst více plodů. Uvádí se dokonce, že díky zaštipování se zvyšuje výnos o zhruba 20 procent
Příroda se dá oklamat, semínka máčejte
Příroda je chytrá a umí zabránit tomu, aby semínka vyklíčila při první předjarní spršce. Aby nezaschla, dala jim do vínku inhibitory klíčení. Teprve až ty se vyplaví větším množstvím vody, nastartuje proces růstu nové rostliny.
Semínka ale můžete ošálit tím, že je budete před výsevem máčet. Výrazně tak urychlíte jejich vývoj. Salát si vystačí se 4 hodinami, košťáloviny potřebují 12 – 24 hodin, semena rajčat a paprik vyžadují 1 – 2 dny. Nejdéle, až 3 dny, máčejte semena petržele, mrkve a celeru. Nezapomeňte vlažnou vodu alespoň 2x denně vyměnit!
Zasadili jste si na záhoně brambory, ty konečně začaly růst a vy přemýšlíte co dál, jak je správně ošetřovat. Důležité je přihrnování, ale jak na to? Začít hned, jak se objeví první lístky nebo nechat narůst brambory 10 cm, 20 cm nebo i do větší výšky? Přihrnovat se mají celé nebo jen částečně? Jaký postup zaručí nejlepší výsledky?
Ještě než se dostaneme k samotnému přihrnování, zopakujeme si, co již mělo být uděláno a jak.
Příprava pozemku pro pěstování brambor nastává již na podzim. Brambory jsou na půdu náročné, vyžadují v ní dostatek humusu a živin. Z organických hnojiv pod brambory je nejlepší chlévský hnůj nebo kvalitní kompost v dávce 10 kg na m2. Organická hnojiva zapravujeme do půdy na podzim při rytí záhonu. Přes zimu necháme pozemek v hrubé brázdě. Na jaře dva týdny před výsadbou zapravíme do půdy 40-60g superfosfátu a 40g síranu draselného na 1m2, zahrádkáři ale většinou používají kombinované hnojivo cererit, je osvědčené.
Zjara, jakmile půda oschne, je nutné pozemek urovnat, aby se zabránilo nadbytečnému odpařování vody z půdy a netvořily se hroudy. Brambory se mají sázet do teplé a kypré půdy. Kyprá půda propouští dostatek vzduchu, který je nezbytný pro rychlé klíčení rostlin a jejich zakořeňování. Brambory v dobře připravené půdě rychleji vzcházejí a bujněji rostou. Ve vyšších polohách se vyplatí půdu před výsadbou na několik dnů pokrýt folií, aby se rychleji a lépe prohřála. Brambory sázíme tehdy, kdy je půda prohřátá do hloubky 100 – 120 mm na 8°C. Nejdříve se brambory sázejí na lehčích půdách, které se rychleji zahřívají. Na těžkých půdách, které pomaleji vysychají a jsou méně záhřevné, je termín výsadby pozdější.
Doporučený spon při pěstování na volném záhoně je rozteč mezi řádky 0,60 m a vzdálenost jednotlivých hlíz v řádku 0,25m. Na volném záhonu s písčitohlinitou půdou je optimální hloubka výsadby 100 – 120 mm, v hlinitopísčité půdě 80 – 100 mm, v hlinité až jílovité půdě 50 – 60 mm. Při výsadbě brambor platí stará zásada – mělce sázej, vysoko nahrnuj!! Všechny hlízy se vysazují vrcholovým očkem nahoru. Pokud je hlíza zasazena opačně, klíček se značně prodlužuje a na vscházení potřebuje více času, zásobních látek i energie. Zvlášť opatrně vysazujeme předklíčené nebo předklíčené a zakořeněné hlízy.
Po uložení do jamky je jemně přihrneme 50-70 mm vrstvou půdy. Zeminu neušlapáváme, brambory by vzešli mnohem později. Vysázené zakořeněné hlízy je nutno vydatně zavlažit.
Nahrnování brázd podporuje tvorbu dalších kořenů, stolonů a hlíz. Kořeny, stolony a hlízy vyrůstají z každého uzlu na stonku, který je ve vlhké zemi. Když tedy přihrneme vlhkou půdou i nadzemní uzel stonku, mohou z něj vyrůst kořeny, stolony a hlízy. Přihrnutím se zároveň vytváří brázda, která lépe odvádí přebytečnou vodu a umožní snazší sklizeň úrody. Pokud rostliny nedosáhnou výšky 0,2 m, záhon pouze okopáváme. Tím ničíme vzešlé plevele, provzdušňujeme půdu a zlepšujeme hospodaření s půdní vláhou. Na volném záhoně začínáme s nahrnováním v době kdy rostliny dosáhly výšky 0,25 – 0,30 m a začínají nasazovat květní pupeny. K trsu nahrnujeme dobře provzdušněnou zeminu. Nejvhodnější je nahrnování provést po vydatnějším dešti nebo zálivce, půda však nesmí být přemokřená. Nahrnujeme až po oschnutí povrchu půdy. Ve velkovýrobě se nahrnuje v podstatě již dva týdny po výsadbě, provádí se proorávka naslepo tato operace slouží nejen k odplevelení porostu nakypření půdy, ale zároveň vytvořením hrůbků se zvýší povrch půdy a půda se rychleji prohřívá.
Sázíme česnek
Kupodivu s výsadbou česneku není třeba nějak pospíchat. Měli bychom správně počkat na to, až teplota půdy klesne pod 9 °C. Jedině tak si zajistíme to, aby česnek zakořenil, a přitom nezačal před nadcházející zimou rašit. To by bylo nemilé a mohlo by to ohrozit naši úrodu. Proto si klidně počkáme až na měsíce listopad a prosinec. Pokud bychom uposlechli moudrosti našich předků, pustili bychom se do výsadby česneku na svátek sv. Havla. Stará pranostika totiž říká – svatý Havel česnek sázel.
Zdroj foto: alicja neumiler / Shutterstock.com
Pro výsadbu česneku si kupte certifikovanou sadbu, čímž se vyhnete možným potížím s plísněmi, které česnek tak rády napadají. Ideální je moření česneku v 5% roztoku přípravku Sulka po dobu asi 6 až 12 hodin. Jako vhodné místo se jeví takové, co je prosluněné. Půda by měla být středně těžká až lehčí a propustná, aby v ní nestála voda. Ta by mohla česneku uškodit.
Před samotnou výsadbou dobře zeminu zryjeme asi 15 centimetrů do hloubky a zapravíme do ní dobře uleželý zahradní kompost, jenž zlepší výživu. Rozhodně se vyhněte použití chlévské mrvy, tu česnek nesnáší. Když ho přehnojíte dusíkem, dočkáte se menší trvanlivosti česneku, o což asi nikdo nestojí. Zkušení zahradníci radí sadit česnek po košťálovinách nebo okurkách a vyhnou se místům, kde předtím rostla rajčata, cibule nebo pór.
Zdroj foto: alicja neumiler / Shutterstock.com
Jak hluboko? Alespoň 8 centimetrů
I sázení česneku vyžaduje dodržovat určitá pravidla, abyste se v následující sezóně dočkali bohaté úrody. Třeba je zajímavé, že důlky pro jednotlivé stroužky byste neměli dělat kolíkem. V hloubce by vznikla díra se vzduchem, což česneku příliš nesvědčí. Lepší variantou je dělat díry lopatkou, a to do hloubky 8 centimetrů, přičemž je nutné dodržovat šířku mezi jednotlivými řádky 25 až 30 centimetrů. Pro zimní výsadbu je vhodné vybírat ozimé odrůdy česneku:
Domácí rady a tipy jak na mravence
Pěstování máty, eukalyptu, bazalky či levandule, které mají silné aroma, mravence odpuzuje.
Pod oknem zasadíme cibuli, česnek nebo řebříček a mravencům se nebude chtít putovat přes voňavé záhony.
Na místo, kde se mravenci hromadí, nastražíme osolený celer posypaný skořicí, což způsobí, že se za pár dnů odstěhují.
Do míst, kde se objeví mravenci, a na pravidelné cestičky dáme aromatické látky: jalovcový list, kerblík, skořici, majoránku, hřebíček. Mravenci urychleně opustí takový prostor.
Vysušenou kávovou sedlinu nadrobíme a nasypeme do cesty nebo přímo na mravence, ti se urychleně odstěhují.
Do cestičky jim připravíme papír a na něj kvasnice s cukrem či medem, mravenci po pozření umírají.
Červený povlak na kmenech jabloní
Ptáte se,co způsobuje cihlově červený povlak na kmeni jabloně. Je to řasa Trentepohlia umbrina. Takový indikátor čistoty životního prostředí. Ve vzduchu není síra, která řasy dříve tlumila v rozvoji, ničila je.
Stromu řasy neubližují, ale pokud se jich chceme zbavit, použijeme na kmen tlakovou vodu nebo kartáč, kterým borku s řasou odstraníme. Poté ošetříme některým z měďnatých fungicidů. Ale vydrží to jen rok, dva, tři, pak se řasa objeví znovu.
Rozlišuje se mnoho druhů a poddruhů této řasy. U nás jsou běžné tři druhy:
Trentepohlia umbrina - tvoří červenohnědé povlaky na kůře stromů (nejen jabloní)
Trentepohlia iolithus - za vlhka červenohnědé, za sucha šedozelené povlaky na kamenech v údolích horských potoků
Trentepohlia aurea - krátce plstnaté oranžové povlaky na zdech a skalách.
Kompostování Třídění a kompostování bioodpadu je nenáročná činnost, která má velký dopad na kvalitu našeho životního prostředí. Kompostovat může každý. Jde to na zahradě, ale i v činžáku nebo na sídlišti. Jedná se o tzv. komunitní kompostování. Během kompostování se z bioodpadu stává materiál obsahující humus, ve kterém se váží organické a minerální látky a voda, které jsou pak k dispozici pro rostliny. Hotový kompost je tedy kvalitním hnojivem, které obsahuje vše, co při pěstování z půdy odebíráme. Při výrobě kompostu je nutné zvážit, kde chceme kompostovat, co lze kompostovat a jaké množství organického materiálu budeme zpracovávat. Vždy je nutné dbát na dodržení základních pravidel kompostování. Technologii kompostování je rovněž nutné přizpůsobit očekávanému využití kompostu.
V každé domácnosti vznikají organické zbytky, které je možné využít kompostováním. Každý den se proto rozhodujeme, zda se tyto zbytky stanou odpadem, nebo je efektivně využijeme. Kompostováním dochází ke snížení množství směsného odpadu v domácnosti až o 40 %. A má své výhody: - Domácnost se zbaví zápachu z odpadkových košů, neboť zápach tvoří nevhodně uložený bioodpad (správně vytříděný bioodpad v kompostérech a kompostovatelných taškách nepáchne). - Každý si může vyrobit kvalitní kompost na zahrádku. - Kompostováním se vrací do půdy to, co si z ní člověk bere a co v ní chybí. - Kompostování také přispívá k prevenci extrémních klimatických jevů spojených s degradací půdy.
Důležité je vědět, co lze kompostovat
• Z domácnosti: - zbytky ovoce a zeleniny (včetně citrusových plodů) - kávové a čajové zbytky - zbytky pečiva - skořápky z vajíček a ořechů - lepenka, papírové kapesníky, ubrousky - podestýlka domácích býložravých zvířat
• Ze zahrady: - posekaná tráva, listí, větvičky - plevele, zbytky zeleniny - piliny, hobliny, kůra - popel ze dřeva - trus býložravých hospodářských zvířat - peří, chlupy, vlasy
A jaké jsou materiály nevhodné ke kompostování?
- rostliny napadené chorobami (mozaika tabáku, spála růžovitých, šarka slivoní, nádorovitost košťálovin, rez fazolová, bílá hniloba salátu, aj.) - chemicky ošetřené materiály – zbytky barev, laků apod. - popel z uhlí, cigaret - prachové sáčky z vysavače - exkrementy masožravých zvířat - časopisy - plasty, sklo, kovy, kameny
Jaká jsou základní pravidla kompostování?
Dospodu kompostu patří hrubší a vzdušný materiál, který umožní provzdušnění kompostu a odtok přebytečné vody. Neměl by však chybět i ve vyšších vrstvách (nadrobno nasekané nebo nadrcené větve z prořezávky stromů a keřů, dřevní štěpky, hobliny, dřevnaté stonky květin apod.). Čím pestřejší je skladba materiálu ke kompostování, tím lépe.
Materiál ke kompostování dobře promícháme: vlhké se suchým, porézní materiál z hutným, „hnědé se zeleným“ = uhlíkaté s dusíkatým - čím starší, tmavší a dřevnatější materiál máme, tím je v něm obsaženo více uhlíku. Čím je materiál čerstvější, šťavnatější a zelenější, tím obsahuje více dusíku. Z toho plyne vysvětlení, že samotnou trávu kompostovat nelze. Jedná se o dusíkatou, málo strukturní složku. Na kompostu pak dochází ke hnití a zápachu, proto je dobré míchat ji s jiným materiálem, např. dřevní štěpku nebo listím z předchozího roku. K rychlejšímu nastartování tlení můžeme přimíchat zralý kompost, případně chlévský hnůj. Přidáním zeminy se organická hmota naváže na jílovité minerály, čímž vzniká vysoce kvalitní humus.
Pravidelně kontrolujeme správnou vlhkost kompostu. Správně založený kompost se začne do dvou dnů po založení zahřívat na teplotu přes 50 °C, což je způsobeno vysokou aktivitou mikroorganizmů. Tato tzv. horká fáze může trvat několik dní, ale i několik týdnů. Dochází při ní k hygienizaci kompostu, to jest ke zničení semen plevelů a zárodků chorob. Po dosažení maxima teplota pozvolna klesá. Aby k hygienizaci došlo, je potřeba na kompost přidávat větší množství materiálu najednou. Vlivem intenzivního tlení si materiál sedá a snižuje se i možný přísun vzduchu. Hromadu proto po 1 až 2 měsících přehodíme a znovu promícháme. Čerstvý kompost můžeme získat za 2 - 6 měsíců, vyzrálý kompost za 6 - 12 měsíců. Základní pravidla jako je různorodá skladba materiálu, optimální vlhkost a dostatek vzduchu je třeba dodržet ve všech typech kompostérů – i plastových.
Při kompostování sledujeme hned několik ukazatelů: Vlhkost – Správnou vlhkost určíte podle orientační zkoušky. Vezměte kompostovaný materiál do ruky a zmáčkněte ho tak pevně, jak to jde. Při optimální vlhkosti se nesmí mezi prsty objevit voda. Při otevření pěsti však musí materiál zůstat pohromadě ve formě „knedlíku“. Pokud je kompost příliš vlhký, je vhodné jej přehodit a přidat suchý materiál (např. piliny). Pokud je kompost suchý, je vhodné ho vlhčit užitkovou vodou. Vzduch – Bakterie a houby potřebují obrovské množství kyslíku. Pro dostatečný přísun vzduchu je kompost vhodné po 4 – 8 týdnech po jeho založení přehodit. Teplota – Vyšší teplota materiálu v počátečních týdnech po založení kompostu je důkazem dobrého průběhu kompostování. Osázení kompostu – Kompost můžete osadit rostlinami, jako jsou tykve, cukety, okurky. Listy vytvoří ochranu před letním sluncem, a pokud bude osázen, určitě nezapomenete zkontrolovat, zda nepotřebuje zalít. Při osazování se musí do kompostu udělat jamky a vyplnit je zeminou, aby měly rostlinky pro začátek oporu a výživu.
Rez hruškováOchrana: izolace mezi hrušní a jalovcem čínským, j. prostředním, skalním nebo j. chvojkou více než 150 - 200 m, pěstovat nehostitelské druhy jalovců a odolnější odrůdy hrušek (velmi náchylné jsou např. Boscova, Clappova, Konference, Lucasova, Madame Verté, Pařížanka, Williamsova), odstraňovat ložiska na jalovcích (před květem), překrývání jalovců netkanou textilií nebo fóliemi, před květem a po odkvětu ošetření hrušní a koncem VIII. a IX. jalovců, fungicidy např. Delan 700 WDG, Dithane DG Neotec, Flint Plus, Score 250 EC, Talent nebo Zato 50 WG Dle rostlinolékaře Ing. Jaroslava Roda
Přípravky na hubení zahradních škůdců. DŘEPČÍCI: Karate Zeon 5 SC neboDesic Mega SVILUŠKY : Nissorun 10WP KRTONOŽKA,DRÁTOVCI,HÁĎÁTKA Calypso 480 SC nebo na jaře dusíkaté vápno REZ HRUŠKOVÁ : Dithane DG Neotec
PADLÍ : Diskus ,Dithane DG Neotec,Sylit 65, Karathane NEw
JAK NA SLIMÁKY.
1. Ruční sběr a poté likvidace 2. Naokraj záhonu zasadťe rostliny,které je odpuzují(hořčice, řeřicha zahradní,šalvěj tymián,karblík,levandule,kopr měsíček,kostival pelyněk, hortenzie a okrasné traviny 3. Naokraji záhonu utvořte asi 10 cm preuh dřevěných pilin a tyto polejte klasickou tureckou kávou s logrem 4. Do zapuštěných kelímků dejte pivo nebo kvasnice s vodou.Dobře poslouží i půlka vydlabaného melounu jako nádoba pro tyto pivní skauty.
Přehled vhodných vzdáleností ovocných stromů
Uvádíme vzdálenost pro nejčastěji pěstované tvary ovocných stromků. Rozestup u starších tvarů, jako jsou vysokokmeny a polokmeny neuvádíme, v nabídce zahradních center a školek se již téměř nevyskytují. Převažují odrůdy roubované na slaběji rostoucích podnožích, které se pěstují jako zákrsky, štíhlá vřetena nebo jiné prostorově úsporné nižší tvary.
Drobné ovoce ● angrešt – 0,8 m, stromkový 0,8 – 1 m ● rybíz – 0,8 – 1,3 m, stromkový 0,8 – 1 m ● maliník – 0,5 m ● ostružiník – 1 – 2 m
Peckoviny ● meruňky, broskvoně – čtvrtkmeny 6 m, zákrsky 4 m ● třešně – čtvrtkmeny 4 – 6 m, nízký tvar 2 – 4 m ● višně – čtvrtkmeny 4 – 6 m ● slivoně – čtvrtkmeny 4 – 5 m, nízký tvar 2 – 3 m
Jádroviny ● jabloně – čtvrtkmeny 6 m, zákrsky 4 m, palmety 2,5 m, štíhlé vřeteno 1,5 m ● hrušně – čtvrtkmeny 6 m, zákrsky 4 m, palmety 2,5 m
Méně obvyklé druhy ● zimolez – 1,5 m ● rakytník – 2 m, poměr samčích a samičích rostlin 1 : 6 ● bez černý – 3 m ● kdouloň – 4 m
ZNÁTE PH VAŠÍ PŮDY?
Určitě se vám však vyplatí vědět, jakou hodnotu pH má půda ve vaší zahradě.
Alkalitu půdy můžete zjistit různými domácími testy včetně lakmusového papírku. Udělejte si ho s námi.
JE TO JEDNODUCHÉ
Postačí vám i piják, který používají prváci. Nastříhejte ho na proužky. Dejte vařit asi 250 g červeného zelí, nakrájené nadrobno. Vodu odstavte, když se intenzivně zbarví do fialova a zelí bude měké.
Po vychladnutí ji přeceďte a namočte do ní připravené papírky. Když se usuší, můžete je použít. Kyselé prostředí barví do žluté, oranžové až červené, zásadité do zelené až modré. Před použitím papírku si ověřte, zda jste jej vyrobili správně. Pokud na něj nakapete citrónovou šťávu, měl by se zbarvit do růžové až červené barvy, což znamená kyselé prostředí. Pokud ho přiložíte na navlhčené mýdlo, které je zásadité, zabarví se do modra až zelena.
VYUŽITÍ V ZAHRADĚ
Většinu plodin pěstujeme v půdě s hodnotou pH 4 až 8. Mnohým však však vyhovuje neutrální pH 6,5 až 7,4. Proto pokud chcete pěstovat například borůvky či rododendrony, přidejte do půdy rašelinu, která ji okyselí.
Pokud však potřebujete zásaditou půdu a nemáte ji, musíte ji povápnit. Půdní rozbor dělejte tak, že z každé plochy odeberte trochu zeminy. Podle zbarvení papírku zjistíte, zda máte vápnit, nebo přidat rašelinu.
Z každé plochy, ze které chcete zjistit půdní reakci, odeberte trochu zeminy. Nezapomeňte ji dobře promíchat a vložit do ní papírek. Pokud je půda málo vlhká, přidejte do ní trochu vody. Ale opravdu jen trochu. Podle toho, jak se papírek zbarví, budete přibližně vědět, zda máte půdu vápnem, nebo přidat do ní rašelinu.
1. Savý papír nejdříve nastříhejte na proužky.
2. Zelí nakrájejte na drobné kousky, lépe se uvolní barvivo.
3. Pásky namočte do vychladlé obarvené vody, následně nechte vyschnout.
Letní řez ovocných stromů
Ovocné stromy prořezáváme z mnoha různých důvodů. Letní řez ovocných dřevin omezuje bujení a podporuje tvorbu květních pupenů, což přinese vysokou plodnost i snadnou dostupnost při sklizni.
První polovina června je vhodná k letnímu řezu mladých stromků, zvláště těch vysazených na podzim či zjara. Odstraňujeme konkurenční výhony směřující do koruny a vyrůstající kolmo vzhůru. Ty zakrátíme přibližně o polovinu a za dva týdny upravíme řezem na tak zvanou patku.
Mladý stromek se musí ohýbat
Současně se můžeme pustit do ohýbání výhonů rostoucích šikmo vzhůru do vodorovné polohy, abychom zpomalili jejich růst, a tím podpořili tvorbu nových pupenů. Tyto výhony však nebudeme chtít využít k založení korunky.
Letní řez potřebují obzvlášť mladé stromky
Proč je řez důležitý?
Červenec je optimálním obdobím pro řez jádrovin a rovněž třešní, višní a raných slivoní. Někdo je řeže před sklizní, jiný až později, ale hlavní podstatou je řez podporující tvorbu hojivého závalu po obvodu ran, vedoucí současně k lepšímu vyzrávání plodonosných výhonů.
Předsklizňovým řezem pak podstatně zpomalíme vegetační růst, a stromy tak budou moci dodávat větší množství živin ovoci. Například jablka po takovém zásahu více vyrostou, lépe se vybarví, zlepší se jejich skladovatelnost a současně sníží výskyt hořké pihovatosti.
Jak na řez jabloní a hrušní?
Letní řez jádrovin, to znamená jabloní a hrušní, je velmi důležitým zásahem. Ovlivníme jím totiž úrodu v příštím roce. Nejdříve musíme vyřezat zahušťující a křižující se větve.
Pak zakracujeme větve, jež chceme přinutit k plodnosti. To znamená, že boční obrost řežeme na patku nebo na čípek, prodlužující větve krátíme na šest až osm pupenů.
Letním řezem pomáháme stromu ke kvalitnější úrodě v příštím roce
U jabloní poznáme ukončení letošního prvního růstu podle letorostu, který má na konci listový pupen. Pokud jsou na koncích větví malé lístečky, není ještě růst ukončen a s řezem je třeba počkat.
Peckoviny řežeme na sklonku léta
Řez broskví, meruněk, slivoní, švestek, což jsou všechno peckoviny, si naplánujeme na polovinu srpna. Broskve už jsou sklizeny, proto vezměte nůžky a pilku do ruky a pusťte se do díla.
Postup je stejný jako u jabloní a hrušní: vyřežeme všechny křižující se a zahušťující větve, dlouhé kosterní větve zakrátíme asi na polovinu a boční výhony zkrátíme na dvě očka. Dlouhé větve musíme zakracovat tak, aby poslední horní pupen byl listový a ne květní. To proto, aby se po řezu měla možnost větev prodlužovat.
Někteří lidé se mylně domnívají, že broskvoně a meruňky nepotřebují žádný řez, natož v létě
Důkladného řezu se u peckovin není třeba bát. Zvlášť broskvoně jsou vitální, a když postranní obrost necháme nedotčený, budou výhony slabé a ponesou menší plody než na prodlužujících se kosterních větvích.
U slív a švestek je řez úplně stejný, i když do poloviny srpna jsou stromy ještě obaleny plody. Řežeme ale jen letošní větve, na kterých se plody nevyskytují
Drobnému ovoci řez prospěje
Jakmile sklidíme úrodu ze stromkových rybízů, formujeme jejich korunku, která ráda přerůstá, a keř tak ztrácí typický tvar. V průběhu června až července zakrátíme o jednu třetinu všechny výhony směřující kolmo nahoru.
Úprava prospěje i drobnému ovoci
Při řezu udržujeme tvar korunky. Také u malin musíme po odplození staré výhony ořezat až u země. Remontantní maliník (dvakrát plodící) řežeme až na podzim, po druhé sklizni. U ostružin a malinoostružin provádíme řez stejným způsobem jako u malin. Dobré nářadí je základ
Při řezu je potřeba pracovat s kvalitními a správně naostřenými nástroji. Patří mezi ně různé typy pil a pilek sloužící k odstraňování silných a pevných větví. Na slabší výhony stačí zahradnické nůžky.
Protože všechny řezy by měly být hladké, doporučujeme k začišťování ran po odřezaných větvích použít speciální zahnutý nůž – žabku. Řezné rány větší než jeden centimetr ošetříme stromovým balzámem, aby nedošlo k napadení dřeva infekcí a k vysychání.
Kvalitní nářadí je nutností, bez něj rostlinám spíše uškodíte
Veškeré odumřelé, nemocné a slabé větve ořezáváme až na zdravé dřevo. Odřezané větve ihned odklidíme. Měkké části můžeme zpracovat drtičem a kompostovat, napadené části spálíme.
Nemáme-li dostatek zkušeností, držíme se při řezu zásady, že slabší řez zdravého dřeva je bezpečnější než řez nadbytečný, kterým v horším případě docílíme nadměrné tvorby vlků a zahuštění koruny.
Zelené hnojení.
Pod pojmem zelené hnojení se rozumí přímý výsev některých druhů rychle rostoucích a aromatických rostlin, které vytvoří v relativně krátkém čase velké množství zelené "hmoty". Již za několik týdnů je porost dostatečně vysoký a zelené rostliny se mohou zapravit do půdy. V půdě se organická hmota rozloží a přispívá ke zvýšení obsahu humusu a živin. Pro zelené hnojení jsou obzvláště vhodné bobovité rostliny, které na svých kořenech v symbióze s určitými houbami (mykorhiza) vážou dusík, který mohou využívat následně pěstované plodiny. Zelené hnojení zlepšuje nejen strukturu půdy a půdní garé (zralost), ale i růst rostlin.
Zelené hnojení je v podstatě náhradou za jiné druhy humusu. Jeho využití je opodstatněné zejména na půdách s malým obsahem humusu a tam, kde se dlouhou dobu nehnojilo organickými hnojivy. Využívá se po sklizni koncem léta či na podzim tam, kde se již nepočítá s dalším využitím půdy. Zelené hnojení příznivě působí na půdu i v dalších směrech. Je vždy lepší, když je záhon pokrytý zeleným porostem, neboť vlivy počasí (slunce, déšť) působí na obnaženou půdu nepříznivě, negativně ovlivňují především půdní garé (zralost) i strukturu půdy.
Tip: Přímé zarývání celých rostlin do půdy je často obtížné. Proto je vhodné nejprve porost zeleného hnojení posekat či rozdrtit žacím či mulčovacím strojem a následně při podzimním zpracování půdy zapravit do půdy.Zapracování do půdy by mělo probíhat relativně pozdě, při časném zapracování se začne organická hmota rozkládat již během podzimu a uvolňující se živiny se během zimy z horních vrstev půdy vyplavují.
ČESNEK
Před samotnou výsadbou je třeba oddělit jednotlivé stroužky a vyvarovat se sázení jakkoli poškozených stroužků. Samotná doba sázení česneku závisí ryze na počasí, které momentálně panuje. Výsadbu je třeba zahájit tehdy, když teplota neklesne pod 9 stupňů Celsia. Hloubka samotné výsadby by se měla pohybovat kolem 6 centimetrů. Česnek se sází do řádků 25 - 30 cm, od sebe pak 10 - 12 cm a vypouklou stranou v ose řádků. Odborníci doporučují česnek sázet co nejpozději, téměř před zámrzem.Poté, co česnek vysadíte, je třeba půdu uválet a zavlažit. Hned na jaře, jak se teplota vzduchu dostane přes 10 stupňů Celsia, je to nejvhodnější čas k tomu, že se česnek postříká přípravky proti Houbomilce. Jsou jimi například Basudin 600 EC a Diazinon 60 EC.Co je důležité při pěstování česneku?- Během samotného růstu česneku je ideální narušovat půdu, aby docházelo k jejímu prokypření. Určitě ale není vhodná příliš hluboká kultivace. Ochrana rostlin česneku spočívá hlavně v pravidelném odplevelování záhonu. Jinak je také třeba odštípnout vrcholy s pacibulkami hned v momentě, kdy se objeví květní stvol. Neučiníte-li tak, váš výnos vás pravděpodobně nemile překvapí. Hnojení se provádí například pomocí Cereritu.- Doba sklízení je odvislá od samotných odrůd česneku. Paličáky by se měly sklízet v době, kdy na nich zůstává zhruba pět ještě dužnatých listů. Nepaličáky skliďte v momentu, kdy je nať položená na zemi. Následně sušte česnek i s natí!
haným perníkem
Stop slimákům.
Chceme-li se příští rok vyvarovat poškození rostlin slimáky, nahromadíme na zahradě větve a listí, pod kterými se v zimě schová ježek, který se o ně v průběhu sezóny postará.
Proti plžům pomáhá vápno!
Nájezdy přemnožených plzáků se stávají noční můrou zahrádkářů. Mírné zimy, nedostatek přirozených nepřátel, příliš častá zálivka, neošetřované hromady kompostů, to vše jim svědčí. Na zahradách, sytí a spokojení, se dále rozmnožují a vzniká začarovaný kruh. Víte, že proti "slimákům" dobře funguje i obyčejné dusíkaté vápno? Musíte jej však použít včas.
Už dávka 0,3 kg dusíkatého vápna na 10 m2 postačí k likvidaci slimáků. Větší souvislé plochy pohnojíme najednou, nejlépe na konci zimy. Tedy dříve, než keře a stromy začnou rašit. Zejména místa, na kterých se plži rádi zdržují, je nutné ošetřit velmi pečlivě. Tento postup nám může ušetřit veliké starosti se slimáky, které přicházejí na jaře a v létě.
Dusíkaté vápno rozhazujeme brzy ráno nebo pozdě večer v tenké vrstvě, nejlépe za vlhkého počasí. Účinnost se zvýší, když vápno do půdy mělce zapravíme hráběmi. Pod křovinami, živými ploty a kolem kompostů, kde se tito obávaní škůdci zdržují nejčastěji, aplikaci hnojiva po několika týdnech opakujeme. Čerstvě vylíhlé slimáky vápno zahubí. Ovšem pozor na to, že "vápennou obranu" vůči slimákům nelze použít, pokud pěstujeme kyselomilné dřeviny a květiny - například rododendrony, azalky, vřesy.
Další využití dusíkatého vápna
Pokud pěstujeme vlastní brambory, dusíkaté vápno zapravujeme do půdy také před jejich výsadbou. Brambory vyžadují hodně výživy, dusíku především, a dusíkaté navíc je takto opět ochráníme před slimáky. Na 10 m2 potřebujeme 0,3 až 0,5 kg přípravku, v závislosti na odrůdě brambor a jejím nároku na dusík. Vápno rovněž pomáhá proti plevelům – pro tento účel hnojivo rozhodíme na vlhkou půdu po výsadbě brambor nebo krátce po vzejití. V této době zmírňuje požerky nejen plžů, ale i larev kovaříků, drátovců či napadení brambor kořenomorkou.
Léto je opět téměř za námi, vládu začíná přebírat podzim, a tak se blíží několik týdnů hrabání listí a dalších prací typických pro podzim. Poradíme Vám, co vše je potřeba udělat a mít tak dokonale zazimovanou zahradu připravenou na jaro. Nezapomeňte zkontrolovat zahradní domek a doplnit všechno potřebné nářadí.
Travnaté plochy
První mrazíky o sobě dávají vědět, tráva bude růst pomaleji. Zvyšte proto pojezd své sekačky. Jako prevenci proti zimním plísním je dobré trávník provzdušnit a pohnojit. Pomoci si můžete i chemickou ochranou.
Ze stromu padají první listy a ty na zahradě nikdo nevidí rád. Nezbývá než vzít kvalitní hrábě a listí uklidit. Použít jej můžete ke kompostování.
Zalévání a odplevelení
I když budou na podzim záhony vlhké, rostliny stále bohatě zásobujte vodou. Potřebují jí na zimu absorbovat co nejvíce, jelikož ze zmrzlé půdy pak tři měsíce žádnou další nenaberou.
Dále před příchodem sněhu odplevelte všechny záhony. Ušetříte si tak mnoho času s příchodem jara, plevel by po zimě napáchal velkou paseku.
Výsadba
Podzim je chvíle pro výsadbu zejména ovocných stromků a cibulovin. Vysazujeme také růže a bobuloviny (angrešt, rybíz, maliny…).
Neobejdete se bez kvalitního rýče. Vykopejte dostatečně hlubokou díru (raději více než méně), tu následně celou prolijte vodou. Po vsáknutí vložte do díry sazenici a zasypte díru novou kvalitní zeminou. Rostlině pomozte tím, že do zeminy ještě přidáte pomalu rozpustné hnojivo (rozpouští se 3-18 měsíců).
Péče o růže
JARO
Růže zbavíme krytů proti mrazu. Odstraníme suché a poškozené výhonky. Nejvhodnější čas na jarní řez je konec března, začátek dubna, kdy nám při tvarování rostliny nepřekážejí listy. Růže stříháme na 3 - 5 oček. Řez vedeme těsně nad pupenem směrem ven z keře. Na rostlině necháme 5 až 7 nejlépe vyvinutých výhonků. Na slabších výhonech ponecháme méně pupenů, na silnějších více. Součástí prevence před šířením chorob i škůdců je spálení odříznutých částí výhonků po jarním řezu. Nezapomeňme rostliny přihnojit na růže určeným hnojivem.
LÉTO
Po odkvětu květu z růže je nutné jej odstranit a to za prvním řádně vyvinutým pět laločnaté listem. Pokud to neprovedete, růže už nebude tisknout nové puky, ale všechnu svou sílu bude vkládat do plodu, který vznikl po opadání lupínků růže. Během suchých měsíců růže nepotřebují pravidelné vydatné zálivky, protože mají kořeny, které se mohou táhnout až do hloubky jednoho metru. V této hloubce má rostlina dostatek vláhy. Pokud jsou růže mnoho hodin na slunci, stačí, pokud jejich polijeme jeden až dvakrát týdně v oblasti kořenů.
PODZIM
Keřové růže sestřihneme asi o 1/3 délky. Z růží odstřihneme všechny poškozené či nemocné výhonky. Na podzim je důležité zpod nich odstranit všechno napadané listí, protože to může být zdrojem černých skvrn na lístcích. Ke kmeni přihrneme zeminu nebo mulčovací kůru do výšky 20-30cm a přikryjeme větvemi z jehličnatých stromů. Při růžích na kmeni navíc zabalíme kmen a korunu bílou netkanou textilií a dobře zavážem
Léto v okrasné zahradě
Červen
V červnu pokračujeme s prácemi z května, tedy v pletí, okopávání, vyvazování, stříhání odkvetlých květů, zalévání a vysazování nových rostlin.
Letníme na stinném místě kaly, přenosné (balkónové) a některé pokojové rostliny.
Fuchsie vysazujeme, tvarujeme, odebíráme řízky.
U všech rostlin stupňujeme boj se škůdci a chorobami, pravidelně kontrolujeme výskyt, provádíme postřiky, případně likvidujeme silně napadené rostliny.
Na skalkách začínáme rozmnožovat rostliny řízkováním a dělením trsů. Část rostlin sestřihneme (tařice, tařičky, devaterníky…), expanzní rostliny (rožce, vrbina…) ořežeme dokola ostrým nožem.
Růže vyštipujeme, odstraňujeme „pláňata”, kontrolujeme na výskyt škůdců a chorob (černá skvrnitost, mšice…).
Odebíráme řízky pro množení trvalek (dělení trsů) a zaštipujeme jehličnany (bylinnou část).
Červenec
Navazujeme na práce z předchozího měsíce.
Sklízíme semena rostlin, vysazujeme cibule lilie bělostné, vyzvedáváme a dělíme cibuloviny, zejména tulipány a hyacinty, případně narcisy.
Kontrolujeme rostliny a provádíme postřiky proti škůdcům a chorobám (např. třásněnka na mečíkách).
U chryzantém omezujeme počet lodyh a přihnojujeme, u lilií odstraňujeme odkvetlé květy, u wistárií zkracujeme boční výhony.
Růže po odkvětu zakracujeme, čajohybridy alespoň o tři očka.
Na skalkách sbíráme semena, ojediněle ihned vyséváme.
Začínáme s řízkováním jehličnanů.
Trávník pravidelně sečeme a zaléváme.
Srpen
Práce se přizpůsobí počasí, v suchu zaléváme, při velkých úpalech stíníme.
Vysazujeme narcisy a kosatce.
Řežeme květenství mečíků a kontrolujeme zda nejsou napadnuty třásněnkou nebo houbovými chorobami.
U chryzantém omezujeme počet poupat (u velkokvětých).
Muškáty řízkujeme pro příští rok, zavadlé květy odstraňujeme.
Rododendrony a azalky množíme hřížením.
Řízkujeme i skalničky a dále sbíráme semena.
Pokračujeme rovněž s řízkováním jehličnanů.
Do jezírek doplňujeme vodu hadicí s rozprašovačem, zvyšujeme tak obsah kyslíku (pro ryby).
Kosatce jsou trvalky, jedno za 3 – 4 roky je třeba rostliny přesadit. Z jednoho oddenku v dobrých podmínkách třetím rokem vyroste celý trs, který je příliš hustý. V dalších letech kosatce proto méně kvetou a jsou náchylnější k chorobám. Proto je třeba v období července až srpna vyrýt oddenky vybrat nejsilnější kusy a znovu je zasadit na jiné místo. Toto období je pro přesazování nejvhodnější protože koncem srpna a v září nastává hlavní období růstu, kdy vyrůstají nové oddenky a vytvářejí se nové kořeny.
Místo volíme slunné, kosatce potřebují minimálně půl dne přímého slunečního svitu, vhodné je ranní slunce, které brzy vysuší ranní rosu. Půda by měla být s ohledem na možný výskyt bakteriální hniloby lehká - písčitá. Na těžkých mokrých půdách budou kosatce velmi touto chorobou trpět a ve vlhčím období mohou hnilobě podlehnout celé trsy. V horších půdních podmínkách je třeba půdu vylehčit nejlépe říčním pískem, nebo pěstovat kosatce na vyvýšených záhonech, kopečcích či hrůbcích (doporučuje se až 30 cm vysokých!), aby oddenky nebyly vlhké. Je vhodné též pěstování na svahu
Oddenky by měly být zasazeny tak hluboko, aby horní část oddenku byla na povrchu a kořeny v dolní části byly zahrnuty do půdy. Je běžnou chybou nezkušených pěstitelů, že zasadí oddenky příliš hluboko a rostliny pak špatně rostou. Někdy je doporučováno dlouhé kořeny zkrátit a to spíše kvůli tomu, abychom kořeny nekroutili či nevyčnívaly na povrch. Pakliže jsme schopni kořeny zasadit tak, aby byly rovnoměrně rozprostřeny v půdě, není třeba je zkracovat. Zkrácení kořenů je vhodné pro dlouhodobější ponechání oddenků mimo půdu – například pro přepravu jinému pěstiteli, kdy by stejně došlo k uschnutí drobných kořínků a celá rostlina by zbytečně vysychala. Čím více kořenů, tím rychlejší zakořenění.
Spon výsadby
Jednotlivé oddenky je možno vysazovat ve sponu 30 – 60 cm. Vysazujeme-li oddenků ve skupině několik, volíme spíše větší spon. Hustější výsadby jsou možná v prvním roce vzhlednější, ale musíme počítat s tím, že je budeme muset dříve přesázet. Větší spon je výhodnější i z hlediska ošetřování rostlin, kdy je dostatek prostoru pro pletí a postřiky. Jako ideální považuji spon 50 x 50 cm.
Celý trs nejprve vyjmeme za pomocí rýče ze země a přitom se snažíme, abychom zachovali co nejvíce kořenů. Je třeba vybrat jen nejsilnější zdravé oddenky a odříznout je od starých částí (vysazujeme pouze jednoroční přírůstky) tak, aby každá nově vzniklá rostlina měla jeden nebo dva vějíře listů. Sazenice očistíme od suchých či poškozených listů, výhodné je sazenice preventivně namočit do 0,2% roztoku Fudazolu nebo jiného fungicidního prostředku. Listy je třeba zakrátit přibližně na polovinu délky čímž omezíme výpar vody z listů. Tato úprava je nutná, neboť rostliny musí nejprve dobře zakořenit a zpočátku nejsou schopny kořeny rostliny zásobovat nadzemní část dostatečným množstvím vody a celá rostlina by mohla zvadnout.
Na připraveném záhoně vyhloubíme dostatečně velké jamky, na těžších vlhčích půdách dáme vrstvu písku nebo provádíme vyvýšenou sadbu na kopečcích, rozprostřeme kořeny a zasypeme zemí tak, aby horní část oddenku nebyly zakryta, ale vyčnívala na povrch země. Zem řádně ušlápneme a zalijeme. Kosatce jsou rostliny schopné snášek i období dlouhého sucha, ale po přesazení je třeba rostliny důkladně zalít, pokud se nám o to nepostará počasí. Pozemek nesmí vyschnout, ale na druhé straně nesmí být dlouho příliš vlhký. Jakmile rostlina dobře zakoření není třeba ji dále v našich podmínkách zalévat.
Při přesazování nesmíme opomenout na evidenci rostlin. Jména kultivarů je nejjednodušší napsat přímo na zakrácené listy propisovací tužkou. Po přesázení na nový záhon máme v podstatě dvě možnosti. Buď ke každé rostlině zapíchneme jmenovku s názvem kultivaru, nebo si nakreslíme schéma výsadby. Praktičtější je druhý způsob, protože jmenovky nám při okopávání překáží, mohou se ztratit či přestat být čitelné. Schéma rozmístění jednotlivých kultivarů je však třeba pečlivě uschovat a pamatovat na to, kam jsme ho dali!
V prvním roce po výsadbě všechny rostliny nekvetou a kvetoucí rostliny se neprojeví v plné kráse. Nejlepší květy dostaneme 2. a 3. rok po výsadbě. Ve 4. roce již většina rostlin začíná slábnout a též jakost květů se snižuje.
S hnojením kosatců to není třeba přehánět v běžné kvalitní zahradní půdě porostou kosatce i bez hnojení. Za vhodnou půdu považujeme směs dobré zahradní země se starým, dobře proleženým kompostem. Nikdy nepřidáváme hnůj v čerstvém stavu ani se nedoporučuje přidávat čerstvý kompost.
S hnojením umělými hnojivy je lepší počkat až do příštího roku po výsadbě. Chceme-li však podpořit růst rostlin, pak lze doporučit kupříkladu kostní moučku, Cererit, NPK, superfosfát či dalších hnojiv neobsahujících velké množství dusíku. Nadměrné zásobování dusíkem zapříčiňuje zvýšený výskyt bakteriální hniloby oddenků. Rostliny velmi pozdě zastavují růst, takže jejich pletiva nevyzrají a mrazem dochází k porušení celistvosti zejména povrchových vrstev oddenku. Takto poškozené rostliny jsou potom velmi snadno napadány bakteriemi, které způsobují hnilobu. Tomuto nežádoucímu jevu je možno alespoň částečně zabránit tím, že rostliny asi koncem září nebo počátkem října přihnojíme draselným hnojivem (nejvhodnější je síran draselný). Postupně dojde ke zpomalení až zastavení růstu a lepšímu vyzrání pletiv, která jsou zpevňována draslíkem. Tato pletiva pak odolávají lépe mrazu a tím i hnilobě.
Nejlépe je mírně pohnojit kosatce časně na jaře , kdy mají rostliny možnost dodané živiny využít k tvorbě nové biomasy, druhou aplikaci provedeme asi měsíc po odkvětu (červenec). Rostliny nás pak odmění intenzivním růstem a tvorbou nových oddenků. Vývoj a kvalitu květů ovlivňuje fosfor. Proto je vhodné přidávat do půdy koncem dubna nebo začátkem května fosforečné hnojivo superfosfát, které se rychle rozkládá a ihned působí .
Papriky zaštípněte v okamžiku, kdy má roslitlina zhruba 30 cm na výšku.
Léto je opět téměř za námi, vládu začíná přebírat podzim, a tak se blíží několik týdnů hrabání listí a dalších prací typických pro podzim. Poradíme Vám, co vše je potřeba udělat a mít tak dokonale zazimovanou zahradu připravenou na jaro. Nezapomeňte zkontrolovat zahradní domek a doplnit všechno potřebné 
Dále před příchodem sněhu odplevelte všechny záhony. Ušetříte si tak mnoho času s příchodem jara, plevel by po zimě napáchal velkou paseku.