Zahrádkářská osada vznikla na základě povolení Obvodního národního výboru v Praze 13 ze dne 4. listopadu 1958 na parcelách č. 5513 a 5191 o celkové ploše téměř 21.000 m² jako vzorná zahrádková kolonie. První osadníci většinou nebyli nováčci, ale členové zahrádkové osady z Edenu, kde je dnes sportovní areál Slavie. Nový pozemek byl přidělen jako náhrada za prostory, které bylo nutné opustit. Ve staré osadě jsem vyrůstal jako chlapec a dodnes mám živě v mysli vtisknuté podrobnosti o staré zahrádce v Edenu i o tehdejších zahrádkářích; téměř všichni nás již předešli tam, kde již není třeba nic okopávat a kde záda nebolí.

Národní výbor se zachoval vstřícně a bývalé pole nechal zorat. To byla velká pomoc, protože půda byla těžká a hodně jílovitá. Ostatní už bylo na brigádnické činnosti všech členů: vybudovat oplocení, rozměřit dílce, zavést vodovodní řad, postavit společenskou místnost – klubovnu. Vzorovost osady spočívala mimo jiné v tom, že umístění chat bylo dáno projektem, který vždy dvě chaty sousedních dílců slučoval v jeden celek. Při pohledu z dálky vyniká systém a pravidelnost uspořádání. Chaty jsou typizované, všechny jednotné. Podsklepení si každý vykopal ručně.

Radost z vykonané práce a prvních pěstitelských úspěchů netrvala dlouho; za deset let se začalo se stavbou první dálnice a této stavbě muselo ustoupit přes polovinu nově vzniklých zahrádek. Středovou cestu, která byla široká 4 m, aby se dalo projet povozem, bylo nutné zúžit a spodní zahrádky byly zmenšeny na polovinu; některé zanikly úplně. Jako náhrada byl přidělen tzv. Meruňkový sad. Dnes je to poměrně úzký pás mezi dálnicí a vilami staršího osídlení na Spořilově. Za své vzala i cesta, která vedla napříč údolím přes potůček do protějšího svahu až k farmě, kam jsme jezdili pro hnůj. Dnes je Boční II zaslepena dálnicí a nikam nevede. Osadníci pak společnými silami ke klubovně přistavěli malou dílnu a moštárnu, která skvěle funguje dodnes.

Dnešní osada je tedy vklíněna mezi dálnici D1 a geofyzikální ústav České akademie věd a tvoří přirozené ochranné pásmo mezi obytnou zónou a rozpínající se civilizací. Na hluk si zvykneš a kousek soukromí v přátelském prostředí těch, které spojuje stejný zájem, vyvažuje pasivitu a jednotvárnost bydlení v paneláku. Tak aby nám to vydrželo.

                                                                                                       Vzpomínal Zdeněk Linzmajer