Rozdělení kosatců a jejich pěstování.

   Na tomto místě by se hodilo upřesnit co jsou zahradní kosatce, protože mnoho lidí zná jen jednu skupinu kosatců a sice vysoké bradaté kosatce, jejichž rodiče pocházejí ze stepních stanovišť a jejichž moderní kultivary byly v minulosti dostupné hlavně z USA, nověji z Austrálie nebo Evropy, včetně České republiky. 

   Nejblíže k nim mají nízké kosatce, dále pak obrubové kosatce, skupina prostředních kosatců a u nás málo pěstované malokvěté vysoké kosatce. Podle místa původu je zřejmé, že tyto kosatce potřebují lehkou, vápenitou půdu, spíše sucho a slunce.

   K zahradním kosatcům však patří další méně pěstované skupiny, bez vousů na spodních plátcích. Jsou to bezbradkových kosatců: barevně velice pestré kosatce skupiny spuria, nenáročné vlhkomilné kosatce sibiřské nebo málo známé, ale u nás bez větších problémů rostoucí kosatce japonské.

   Všechny uvedené kosatce mají oddenky, které fungují jako zásobní orgán rostliny, podobně jako hlíza, ze kterého vyrůstají kořeny, které se každý rok obnovují, a pupeny, ze kterých vyrůstají jednak vějíře listů s květní lodyhou a taky nové oddenky. 

   Jsou ještě další skupiny oddenkových kosatců, které však u nás rostlou hůře. Arily, pocházející ze suchých a horkých oblastí Asie, kosatce z pobřeží Pacifiku a louisiánské kosatce z močálů státu Louisiana, USA. Tyto náročné květiny jsou vhodné pro nejnáročnější a nejzkušenější pěstitelé.

   Kromě uvedených jsou pěstované ještě cibulkové kosatce, velmi rané ze skupiny retikulát a Junonu, nebo spolu s vysokými kosatci kvetoucí kultivary odvozené od Iris xiphimum – zahradníky označované jako holandské nebo anglické irisy, které se často prodávají jako řezané květiny.

   Poslední dvě skupiny jsou velmi vhodné na skalky, kde se uplatní rovněž nízké kosatce a protože alpinkáři mají rádi obtížně pěstovatelné rarity, mnozí mají rádi rovněž arily.

   Pokud ve výsadbě vhodně zkombinujeme jednotlivé skupiny kosatců, pokvetou květiny tohoto rodu od března do července. Mnoho lidí si myslí, že kosatce jsou dekorativní pouze když kvetou. S tím lze souhlasit u bradatých kosatců. Když si ale pořídíte sibiřské nebo japonské kosatce, získáte na zahradě trvalky, které mají nejen dekorativní vlastnosti květin, ale i travin v jednom.

   Jak už bylo uvedeno kosatců je mnoho skupin. Každá skupina pochází z jiného ekosystému, proto neexistuje jedna univerzální rada na to, jak je pěstovat.  Všechny kosatce však dávají přednost slunnému stanovišti.

   Kosatce pocházející ze stepí jsou charakteristické vousatým porostem na spodních petalech, jakousi bradkou. Tyto kosatce musíme sadit tak, aby po oblevě nebo po vydatných deštích nestály ve vodě. Tomu vyhovuje výsadba na trochu zvýšeném záhonu a po spádnici. Bradkové kosatce nesnášejí přehnojení dusíkem. V obou případech mohou hnít.

   Bezbradkové kosatce naopak potřebují vlhko. Proto je vysazujeme do vlhčí části zahrady a to tak, že rostliny jsou trochu pod úrovni okolního terénu. Bezbradkové kosatce jsou vydatnějšími jedlíky a zejména japonské kosatce potřebují „přikrmit“.

   Všechny kosatce potřebují po čase (cca po čtyřech letech) přesadit, aby měly dostatek prostoru a živin ke svému růstu.

   Velice vzrušující činností je šlechtění květin. Nejprve vyberete rodičovské rostliny, vhodné pro váš záměr, ty opylíte a pak čekáte, až se vytvoří semena. Ty je třeba včas sklidit a ve vhodnou dobu vysít. Obvykle následujícího jara čekáte na to, zda semena vyklíčí. Pak rok nebo dva mladé rostlinky pěstujete, aby dorostly do květuschopné velikosti. Když se objeví pupeny netrpělivě čekáte, než se otevře první květ. Chvilku to trvá, ne vždy je vše tak jak si přejete, ale když to vyjde, je to radost.

Celkem:
Dnes:
On line:
47917
12
1
Zpět na předchozí stranu Nahoru

Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Iris Hlučín
č.zo: 706026
Č Z S: územní sdružení, specializované organizace, odborné poradny, kalendárium, diskusní fórum, výstavy.