Základní organizace
Českého zahrádkářského svazu

Psal se rok 1936. V hostinci pana Viktora Štěpánka se schází každovečerní stolová společnost, která si udělala jakýsi kroužek pěstění ovocného stromu. Nazvali ho zahrádkáři pod jménem ovocný strom. Vyměňovali si různé názory na práce v zahradě, co kdo vypěstoval nebo také co se nepovedlo atd.

Na podzim roku 1936 dal pan lesní správce v polesí Kamýk pan Pauler čp. 266 návrh na založení zahrádkářského spolku pro Švihov a okolí (z vyprávění p. Viktora Štěpánka, hostinského ve Švihově čp. 144).
Všichni byli pro a požádali p. učitele Puchmajera čp. 310, aby se ujal přípravných prací k jeho založení. Pan učitel se toho hned ujal a brzo dostal odpověď od redaktora časopisu „Rádce“ z Předmostí na Moravě, jak co má vše udělat a také doporučení, jak spolek založit. Nato pan učitel pozval všechny majitele zahrad na informační schůzi na den 29. listopadu 1936 k založení Zahrádkářského spolku pro Švihov a okolí. Dostavilo se 28 zahrádkářů. Porada se konala v Obecní škole a usneseno založení Zahrádkářského spolku ve Švihově. Na den 14. března 1937 svolává p. Jiří Puchmajer do obecné školy ustanovující schůzi k založení Zahrádkářského spolku pro Švihov a okolí. Zúčastnilo se 23 občanů ze Švihova a okolí.

Schůzi zahájil p. učitel Puchmajer s delším proslovem a bylo zvoleno předsednictvo: předseda p. Jan Vogeltanz čp. 278, náměstek p. Karel Zeman, řídící učitel v.v. čp. 253, jednatel p. Čeněk Touš čp. 163, pokladník p. J. Volák čp. 95, hospodář p. Jiří Puchmajer čp. 310 a další členové výboru p. Em. Havlíček čp. 290, p.Fr. Jechort čp. 1, p. Matěj Kohout čp. 261,p. Fr. Skala čp. 13, p. R. Zdebor čp. 51, revizoři p. Václav Březina čp. 115 a p. Škoula.

Po volbách byla přednáška p. Dr. Švece z Klatov na téma Pěstování ovocného stromu. Pěkná a poutavá přednáška byla odměněna dlouhotrvajícím potleskem. Spolek se začínal pěkně rozvíjet, přišla první výroční členská schůze, výbor zůstal nezměněn. Přednášku měl p. Skala František na téma Řez vinné révy a její šlechtění. Scházeli jsme se 1x za měsíc, napřed nás chodilo až 10 – 12 členů, později také jen 3 – 4.
Přišlo zabrání Sudet a okupace Čech a Moravy, nebyl více zájem o spolkovou činnost a spolek se rozpadl.
V roce 1943 byla uspořádána v hostinci p. Viktora Štěpánka výstava ovoce obecným ovocnářským kroužkem dne 25. – 28. září 1943 za součinnosti škol a zahrádkářského spolku.

Na den 17.3.1944 je svoláno 15 zdejších zahrádkářů k informační schůzce. Dostavilo se 13 pozvaných (škoda, že nejsou v protokolu jmenovaní). Bylo usneseno založení zahrádkářského spolku při Svazu zahrádkářův Praze a byl zvolen přípravný výbor k jeho založení. Předsedou byl zvolen p. učitel Jelínek Josef čp. 279, jednatelem p. František Chmelík čp. 28, pokladník p. Karel Maxa čp. 178, hospodář p. Mir. Votýpka čp. 227. Všichni funkce přijali a hned se dali do práce. Sehnat potřebné informace v Praze byl pověřen p. Fr. Chmelík. Dne 28.3.1944 nám bylo oznámeno: Praha schvaluje založení spolku zahrádkářů ve Švihově a nabízí uskutečnit přednášku na 23.4.1944 ve 13.00 hodin v hostinci p. Viktora Štěpánka. Na ustanovující schůzi se zúčastnilo 72 zahrádkářů ze Švihova a okolí a promluvil na ní povšechně o pěstování stromů a zeleniny tajemník Svazu p. Mandl a o ochraně stromů p. Martínek – zástupce fir. Chemických závodů v Praze. Pan Stanislav Mand, tajemník Svazu, doporučil hned založení spolku zahrádkářů ve Švihově a okolí. Ihned se přihlásilo 47 členů a byl navržen a schválen výbor spolku. Byli navrženi a zvoleni následující členové: předsedou p. řídící Josef Jelínek, náměstek p. řídící Jan Zeman, další pánové – jednatel p. František Chmelík, pokladník p. František Skala, členové výboru p. Karel Maxa, p. Vít Hodan z Malechova, p. Štěpán Václav z Kamýku, p. Václav Bláha ze Lhovic, revizoři p. František Hřebec čp. 94 a Jiljí Volák čp. 95.

Pak běží spolkový život dále ve schůzích a přednáškách až do 11.3.1945, kdy je zapsána poslední schůze spolku. Snad zapomenuto radostí,že bude konec války nebo liknavostí celého výboru. Záznam v protokolu začíná až po tříleté době 18.1.1948. V této době se staly určité změny ve výboru, což mělo být po pravdě zapsáno.

Př. Predseda Jelínek byl přeložen na jinou školu a předsednictví přebírá František Skala a usneseno, aby bylo zavedeno mezi členy název přítel. Přítel Jelínek byl přeložen do Nýrska, ale nadále zůstává naším členem.
V roce 1948 dostává spolek zdarma 1 mosaznou stříkačku na záda od př. Březiny, drogerie Švihov a jednu také mosaznou od R.H. Družstva Švihov. Dále dostal spolek nabídku na domácí sušárny za 4.600 Kč, objednáno 10 kusů, které ještě některé ve Švihově běží. 26. – 28. října 1948 koná spolek 1 výstavu ovoce v hostinci př. Štěpánka – opravdu pěknou a hojně navštívenou občanstvem ze Švihova a okolí a všemi školami celého okolí. Celkem vystavovatelů bylo 80 zahrádkářů ze Švihova a okolí. Celkem vystavovatelů bylo 80 zahrádkářů ze Švihova a okolí, krásně vybarvenými plody, které zasluhují pochvalu. Odrůdy určují přátelé učitel řídící p. Mráz z Nepomuku, p. Mašek – zahradník z Nýrska, př. Kalčík z Plzně. Finanční výnos z výstavby celkem 5.490 Kč. 4. února 1950 koná spolek první zahrádkářský ples - účast ohromná, úspěch morální a finančně jedinečný. Příjem na plesu 49.058,70 Kč, vydání 25.573,50 Kč, čistý výnos 23.485,20 Kč. Jak byly peníze, hned bylo ve spolku veseleji. Kupují se postřikovače 6 ks pojízdných měděných na 60 l a jeden na 40 l. Tři zůstávají ve Švihově, jeden Dlesk ze Lhovic, Pech z poříčí, Jechout z Dehtína.

24.6. 1950 dostává spolek nabídku na ruční lis a drtič na ovoce. Kupuje se za cenu 2.080 Kč, lis se bude půjčovat jen členům.

Zájezd: 19. a 20. srpna 1950 se koná první zájezd dvoudenní do Českosaského Švýcarska (do Hřenska a do ovocných plantáží v Těchobuřicích), který zanechal ohromné zážitky v srdcích zúčastněných.

24. – 25. září se koná první kurz zavařování ovoce a zeleniny. Také dobrá propagace spolku, o které bylo dlouho diskutováno po městě a chváleno.

22.8.1950 př. Skala podává rezignaci na funkci předsedy a vystupuje ze spolku. Proč? Není dosti a pravdivě objasněno, ale je rezignace přijatá. Důvod je pravděpodobně osobní věcí. Od této chvíle po celý rok 1950 domlouvání určitým členům na funkci předsedy, ale bezvýsledně. Týden před valnou hromadou přišel ke mně ředitel občanské záložny př. František Hřebec, řekl – jsem tu potřetí, jestli je ti jedno, aby se spolek rozešel, tak tu funkci neber a odešel. Co jsem měl dělat, přátelé.

25. března 1951 na výroční členské schůzi je zvolen za odstupujícího předsedu Fr. Skalu nový předseda Maršálek Václav čp. 30. Výbor zůstává nezměněný.

23. února 1951 se koná II. Zahrádkářský ples, opět dobře dopadl, jen zapomenut protokolovat příjem a výdej a čistý zůstatek. V roce 1951 kupuje spolek lis za 25.000 Kč a drtič za 15.000 Kč, je postaven u př. Štěpánka, který pronajímá spolku 1 místnost pro lisování ovoce. Lisovat se započalo v září 1951. Přátelé, to byla jiná práce než s ručním lisem, který pak se prodal př. Bláhovi z Nezdic.

III. ples se konal v únoru 1952. Hudba hornická kapela z Nýřan, hrálo 24 mužů. První část hrála dechová, druhá štrajch, hráli stále. Jedna přestala, začala druhá, účast byla ohromná, nevídaná, nikdy předtím. Příjem byl 109.995 Kč, vydání 78.695 Kč, čistý příjem 31.312 Kč. Celý měsíc bylo co vyprávět o plesu zahrádkářů. Hudba stála 9.100 Kč a večeři. Příští týden jsem byl volán na výbor KSČ ohledně plesu. Vše dobře dopadlo.
Na výborové schůzi 21.3.1952 byl př. Dr. Švec z Klatov jmenován čestným členem spolku zahrádkářů ve Švihově. Měl z toho ohromnou radost, zasloužil si to, že jako první referent na přednáškách nás vedl k dobru zahrádkářství.

Lisování ovoce dobře pokračuje, tu a tam bývá také někdy nedorozumění, co se také ř. Štěpánkovi nelíbilo, ale vždy se dobře vyšetřilo oběma k dobré spokojenosti.

24.5.1953 dostává spolek od př. Štěpánka výpověď z místnosti, že se tam bude zřizovat kuchyň pro vyvařování obědů. Ještě teď tam není. Co teď? Žádnou místnost nemůžeme sehnat na lisování. Na členské schůzi 10.1.1954 na návrh př. Chmelíka jest schválena stavba moštárny a sušárny ovoce ve Švihově. Plány na stavbu si vzal na starost př. Mráz, požádal pana ing. a profesora Ondrouška na vysoké škole v Praze, bývalého švihovského občana, který také s radostí vyhověl úplně zdarma. Patří mu náš srdečný dík. V červnu 1954 došlo povolení od KNV ke stavbě moštárny a dar na stavbu 3.000 Kč. V červnu 1954 byl zvolen stavební odbor. Zvoleni přátelé Maršálek Václav, Chmelík František, Maxa Karel, Hřebec František, Fiala František čp. 325, Kratochvíl František čp. 309. Přátelé, vzali jsem si na sebe veliký úkol: konec roku 1954 peněžitá hotovost 14.002,52 Kč a stavba před námi. MNV povolil stavbu na tržišti..Stavba se povoluje, když se jedná o brigádnickou stavbu. 19. července 1954 došlo povolení stavby od ONV Přeštice a dar na stavbu 2.600 Kčs.
Březen 1955 – začátek prací na stavbě. Přišlo povolení od Státních lesů na sběr kamene stavebního v polesí Běleč. Druhou neděli v březnu byla brigáda na sběr a odvoz kamene. Sešla se většina členů, práce šla rychle, dva traktory celou neděli jen odváželi kámen. Bylo ho přivezeno dost na celou stavbu. Řekli jsem si, když to takhle půjde do roku tu bude stát.

3.4.15955 se schází na staveništi stavební odbor pro vyměření stavby moštárny a výkop studny si vzal na starost př. František Fiala se svoji partou a vyměření stavby pan stavitel Kozák ze Švihova. Bylo odhlasováno, že každý člen odpracuje 20 hodin, starší členové že zaplatí každý místo brigády 50 Kč do pokladny spolku. Brigády se stále více menší, jen opravdu pár vytrvalců říká nepovolit. Již jsme se báli říci některým členům – pojď nám pomoci, museli jsme také slyšet poznámky – kolik za to dostáváte nebo kolik máte procent za to, že se o to tak staráte, co urážek jsem museli s př. Chmelíkem spolknout, když jsme nechtěli couvnout. Někteří členové si odpracovali jen těch 20 hodin a více nešli, někteří neodpracovali vůbec nic a byli i takoví, kteří by byli rádi viděli, abychom to nedostavěli, to nám prorokovali.

Stavba šla pomalu, ale přece jen pomalu rostla. V roce 1956 již to spělo k dokončovacím pracím, jen dluhy rostly za materiál, bylo nutno vypsat členskou půjčku na stavbu pro zaplacení dluhů věřitelům.
8. září19656 poslední dodělávka – kanalizace. Pracovalo se skoro celou noc, 4 členové př. Trnka Václav čp. 231, Čížek Vojtěch čp. 44, Alois Zdrahal čp. 300, Matějka Karel čp. 131 při světle, ráno nastoupili Chmelík, Maršálek, Krs Matěj čp. 224 a př. Bouda z Poříčí jako pokladač kanalizace, aby se mohlo 12. a 13. září začít lisovat. Lisovači př. Matějka Karel, Zdrahal Alois a Skalová Marie čp. 97 jako výběrčí za lisování.
Práce bylo dost, lisovalo se 2x týdně, někdy i 3x, to bylo na objednávku. Státní silnice a JZD od Stříbra, tam byla zaměstnána rodačka švihovská – dcera Frant. Hůrky čp. 56, ta nám vše obstarala a zařídila. Přijeli na stanovený den 2x vždy plný trktor, to byla velká pomoc při stavbě.

V roce 1956 se vylisovalo 442,5q, což nám snížilo značně náš dluh, ale velká dřina. Vše se lisovalo na ručním dřevěném lisu. Půjčka zůstala stát celá. Koncem září 1956 se na moštárnu dostavila zdravotní komise od ONV Přeštice, přišli dva členové – stavitel a lékař bez ohlášení. Já jsem přišel ráno z práce a volali mě na NV, tam jsem se teprve dozvěděl, oč jde. Přátelé, to byla rána do našeho rozpočtu. Pan stavitel pochválil stavbu, ale lékař nařídil ze zdravotních důvodů místo betonu dlažbu, dlaždičky kol dokola, místo omítky obkládačky, ale kde je vzít? To víte, že jsem nemlčel, řekl jsem jim, aby nám řekli, kde je seženeme. Když jsem to večer říkal př. Chmelíkovi, strašně se divil a řekl, že je dobře zná a že zaručí, že vícekrát nepřijdou. Také k nám jezdil vždy 1x za 14 dní lisovat od KNV Plzeň krajský rostlinolékař soud. Stanislav Hosnedl. Znal jsem ho od vidění, jednou po nařízení ONV jsem se s ním sešel na moštárně při lisování, představil jsem se mu a požádal ho o radu. Řekl, to bude těžká věc, ale že už o tom mluvit s př. Chmelíkem a více jsem o tom nemluvili, jen se ptal na chod spolku, jak dlouho jsem to stavěli, jak chodí členové na brigády, rozloučili jsme se a od odcházel. Ještě se vrátil, řekl mě, chcete-li, přijeďte ke mně za týden v úterý dva členové výboru a řekl, možná, že se nechá něco dělat. V úterý v říj¨nu 1958 jsem s př. Chmelíkem dojeli do Plzně, soud. Hosnedl nás zavezl do bývalého Pivovaru Prior, kde bylo skladiště zásob pro stavbaře, byl tam vedoucí s. Hain, ten už byl o všem informován, přivítal nás a jen chtěl plochu stavby a jestli máme povoz, když ne, že to sám zařídí na soboru. Ujednání dodržel.

Přátelé, to byl materiál, samé zbytky z vývozu. Při té příležitosti př. Chmelík požádal s. Hosnedla, jestli by udělal u nás přednášku. Řekl,že ano, že k nám rád přijde, ale že má málo času, že sdělí sám datum konání. Ještě dostal písemné pozvání od spolku. Také dodržel slovo a přednáška se uskutečnila 14. dubna 1957, s. Hosnedlovi patří také náš srdečný dík.