Základní organizace
Českého zahrádkářského svazu

Zatímco v oblastech Asie, severní Afriky a jižní Evropy jsou doklady o pěstování ovocných dřevin datovány i několik tisíc let do minulosti, v českých zemích se ovocné dřeviny ve větší míře objevují asi před pěti sty lety. V teplejších oblastech Evropy bylo pěstováno ovoce botanických druhů jako jsou marhovníky (granátová jablka), olivovníky, smokvoně (fíkovníky), datlovníky, ořešáky, mandloně, vinná réva, citrusy a další. V podmínkách chladnějšího klimatu střední Evropy byly ve středověku pěstovány dosud neprošlechtěné druhy ovoce nesrovnatelné kvality se sortimentem současných odrůd. Do 16. století bylo pěstování ovoce okrajovou záležitostí s malým hospodářským významem a více výsadou šlechtických dvorů a klášterních zahrad. Velký rozmach pěstování ovoce nastal až v 18. století. Na naše území se dostaly ušlechtilejší odrůdy především díky komunikaci a příbuzenství se šlechtickými rody z Itálie, Francie Německa a

Španělska. Ovocné stromy se ze zámeckých, klášterních a farních zahrad dostávají nejprve do barokně přetvářené krajiny a na selské dvory a později i do zahrad chalupníků, za humna vsí, do sadů a alejí podél cest. Bez nadsázky můžeme uvést, že ovocné stromy na konci 18. století zaplavily českou krajinu. V roce 1772 byly pořízeny první celozemské statistiky o počtu ovocných stromů. K tomuto datu se uvádí 2 359 996 stromů, ale již za 14 let, v roce 1786 je to 7 649 945 ovocných stromů na území Čech, Moravy a Slezka. Podle údajů z roku 1846 bylo v Čechách asi 2 410 km ovocných alejí podél cest a přibližně 76 000 ha ovocných sadů. Ovocné stromoví se významně podílelo na utváření krajiny v průběhu následujících dvou století a ovocnářství se stalo důležitou hospodářsko-ekonomickou oblastí. Původní náhodná selekce byla na základě poznatků o dědičnosti druhů nahrazena cílevědomým šlechtěním. Roubování(štěpování) stromů se stalo běžnou praxí nejen sadařů a zahradníků ale tuto dovednost si osvojili i drobní vlastníci zemědělské půdy. Ve 20. století se stalo ovocnářství v oblastech s příhodnými podmínkami mírného a subtropického pásma všech kontinentů důležitou hospodářskou a obchodní činností. Došlo k intenzifikaci produkce a pro „zprůmyslněnou výrobu“ měly dál význam pouze výkonné odrůdy plodící brzo a kvalitní ovoce. Od tradičních dlouhověkých odrůd byl rychlý přechod k tvarově nízkým kultivarům s vysokým výnosem a kratší životností. Z historických dat si dovolím ještě jeden zajímavý údaj: v zimě 1928-29 zmrzlo na území tehdejšího Československa (Čechy, Morava, Slezko, Slovensko a Zakarpatská Ukrajina) 24 500 000 ovocných stromů, tehdy výhradně vysokokmenů.

Jsme bez pochyb za zenitem zlatého věku pěstování ovocných dřevin ve volné krajině. V posledních padesáti letech (což je zhruba průměrný věk vysokokmenu) byl významně změněn způsob využívání zemědělské půdy a k velkým změnám došlo také v rozvoji silniční sítě. V současné krajině většinou jen dožívají zanedbané staré ovocné stromy bez dostatečného počtu dorostu. I když téměř zanikl hospodářský význam stromů, jsou v současné době významnější funkce krajinotvorné, protierozní, sociálně rekreační, estetické, a samozřejmě také jako životní prostor a potravní zdroje pro organismy. Ovocné stromy jsou i při malém počtu schopny přeměnit monotónní kulturní step ve vlídnou venkovskou krajinu a proto jistě má smysl se touto zelení zabývat.

Důležité úvahy při plánování výsadby jsou především o sortimentu dřevin, požadavku na kvalitu sazenic, způsob provedení výsadby, nutné ochraně výsadeb o časovém harmonogramu výsadby a rozsahu následné péče. To vše je na závěr plánování výsadby nutné promítnout do kalkulace nákladů. Zde, jako v mnoha jiných činnostech platí, že méně je někdy více. Výsadby nelze provádět na úkor kvality sadby, nedostatečné ochrany nebo omezení péče.

Základní podmínkou pro úspěšné pěstování ovocných stromů v krajině je výběr vhodných pozemků. I když velké množství ovocných stromů je dnes u silnic II. a III. třídy, nejsou tyto pozemky vhodné k dalším výsadbám vzhledem k silničnímu zákonu i ve vztahu k ochraně zvěře. Ideální příležitostí pro výběr ploch vhodných k výsadbám je zpracování projektů komplexních pozemkových úprav a územních plánů obcí. Zde je reálná šance vybrat a danému účelu přizpůsobit vhodné pozemky. Nutná je součinnost s obcí, vlastníky půdy, zadavatelem projektu a s projektanty. Výsadby je možné zakomponovat do zakládaných prvků územních systémů ekologické stability (ÚSES), většinou jako interakční prvky nebo biokoridory a biocentra lokální úrovně. Také pozemky vymezené projekty pro stavbu a obnovu polních cest, případně i veřejná zeleň a pozemky určené pro technické zázemí obcí, zázemí zemědělské výroby a průmyslové zóny mohou být osazeny polyfunkční zelení ovocných dřevin. U cest je nezbytně nutné brát v úvahu budoucí projekci koruny a tomu uzpůsobit šíři pozemku. Pozemek pro polní cestu s jednostrannou alejí by měl mít šíři 7-8 m, pro oboustrannou alej pak 12-15 m. Je možné uzpůsobit pouze část úseku cesty a ponechávat dostatek prostoru v blízkosti hospodářských sjezdů, křížení komunikací a vzdušných vedení elektrické energie nebo v zatáčkách malých poloměrů. Je také nezbytně nutné zvažovat při vymezení pozemku další péči mimo vlastní výsadbu. Jde především o sečení a případně další péči, která může při velkém rozsahu nepřiměřeně zatěžovat vlastníka, uživatele či správce pozemku.

Vždy se také vyplatí projednat výsadbu s uživateli okolních pozemků. Mnoho stromů je zničeno při provozu zemědělských strojů přejetím, posekáním nebo zaoráním. Velmi nebezpečné je také používání chemických látek při pěstování zemědělských plodin. Především desikace dozrávajících plodin, hubení dvouděložných plevelů a bezorební příprava produkčních ploch poškozují při zásahu asimilační orgány, omezují růst, jsou příčinou růstových deformací a nakonec i úhynů stromů. K uvedeným činnostem jsou používány herbicidy při jejichž aplikaci postřikem ve formě aerosolů dochází k úletům i v nepatrném větru. Navíc se většinou aplikace z různých důvodů opakuje u již oslabených jedinců a na místo regenerace pak dochází k dalšímu chřadnutí.

Sazenice ovocných dřevin pro volnou krajinu jsou ve svém sortimentu a požadované kvalitě málo dostupné. Je pouze několik málo školkařských provozů schopných dodat požadovaný sortiment. Semenáče třešní, ořešáků a slivoní se v nabídce objevují častěji. Semenáče jabloní a hrušní jsou na trhu ojediněle. Vyspělá prostokořenná sadba s korunou zapěstovanou v 1,6 až 2,2 m je pak ve školkách výjimkou. Sortiment je vhodné orientovat na staré a krajové odrůdy osvědčené v daných podmínkách. Zkušení pěstitelé mohou samozřejmě připravit sadbu vlastní a to jak pěstováním semenáčů (špičáků) ze semen, tak i roubováním. V každém případě je třeba se vyvarovat použití sadby o které vás prodejci ubezpečují, že je to jen malý stromek a vy si z něho tvarováním vypěstujete vysokokmen. Naprostá většina v současnosti nabízeného sortimentu je určena pro pěstování nízkých forem stromů (zákrsků, vřeten, čtvrtkmenů a polokmenů), které jsou pro krajinu nevhodné a po celý svůj krátký věk (15-20 let) si uchovají malý vzrůst. Cílem příspěvku není doporučení konkrétních odrůd. Sortiment je omezen dostupností výsadby schopných sazenic. U hrušní a jabloní je celkem dobře znám a popsán sortiment starých odrůd. Krajově se však názvy mění a jsou známé mnohé lokální odlišnosti v charekteru stejně jmenovaných sort. Je tedy celkem nepodstatné, jestli jablíčko panenské, matčino, groncelsé nebo zlatou parménu, hrušku solanku, špinku nebo pařížanku ale důležitý je zdravý odolný a plodný strom pro dlouhý život ve volné krajině.

Způsob výsadby může zásadně ovlivnit úspěšnost akce. Snad každý viděl schéma zobrazující zásady správné výsadby. Praxe bohužel často zaostává za teorií. Dostatečně velký otvor, kvalitní zemina nebo substrát, dostatečná zálivka, pevné ukotvení výsadby a přiměřená ochrana před zvěří nebo domácími zvířaty jsou zásady, které se vyplatí dodržovat. Vlastní vyhloubení výsadbové jámy je výhodné provést mechanizovaně, zvláště u většího počtu výsadeb. Vždy je však nutné, aby zemina pro zasypání kořenového balu byla dobře zpracovaná, tedy sypká. Pokud je k zasypání použita kamenitá půda, nebo zemina stmelená do velkých hrud a nerozpadavých drnů, dochází k nadměrnému vysýchání kořenů a chřadnutí stromu. Mezernatou zásypku také osidlují hraboši, kteří vysýchání půdy urychlují a v zimním období poškozují stromy ohryzem kůry kmínků a kořenů. K technologii výsadby lze přiřadit také spon, neboli vzdálenost mezi stromy. Obecně pro všechny výsadby platí, že spon by neměl být menší než 2,5 násobek poloměru projekce koruny stromu v dospělosti. U většiny odrůd jabloní, hrušní, višní a švestek je to 6 až 10 m, u třešní je to přibližně 12 m a u ořešáků 15-18 m. Větší spon u sadů alejí není na závadu a krajinotvorně působí stejně pokud je v aleji dlouhé 2 km 330 stromů ve sponu 6 m nebo 100 stromů ve sponu 20 m. Náklady na výsadbu a náročnost na údržbu jsou většinou přímo úměrné počtu jedinců.

Ochrana výsadeb je závislá na potenciálních škůdcích. Paradoxně nejproblematičtější je ochrana proti těm nejmenším. Z hmyzu ohrožují výsadby především housenky motýlů a dospělci brouků. K nejčastějším hmyzím škůdcům patří housenky bekyně zlatořitné, bekyně velkohlavé, bourovce prstenčivého, dospělci brouků listohloda ovocného bebo chrousta obecného. Výsadby mohou být také ohroženy drobným savým hmyzem, mšicemi a červci. U slabšího výskytu škůdců na malém počtu jedinců je většinou možná jen mechanická obrana sběrem, ale kalamitní stav je vhodné omezit šetrnou aplikací insekticidů. Komplikovaná je také ochrana před drobnými hlodavci. Myšovití, zejména hraboš polní a norník rudý poškozují kořeny a krčky kmínků ohryzem kůry v zimních měsících při vyšší sněhové pokrývce. V hlubších vlhkých půdách se mohou objevit škody hryzcem vodním okusem kořenů. Těmto škodám se téměř nedá bránit. Jednou z mála účinných metod je vytvoření balu z kovového pletiva s malými oky kolem kořenového systému. Chemickou ochranu proti hlodavcům nelze doporučit vzhledem k nebezpečnosti používaných jedů pro ostatní živočichy.

Běžně musíme počítat s ochranou proti škodám zajícem a srnčí zvěří. Velmi důsledně a dlouhodobě je třeba chránit kmeny ovocných stromů v lokalitách s výskytem králíka divokého. V loblastech s výskytem vysoké zvěře je nutné počítat s ochranou před okusem, loupáním a vytloukáním nejméně po dobu 10 - 20 let.

Obdobná situace je na pastvinách při ochraně před hospodářskými zvířaty. Hovězí dobytek se rád o oplocení drbe a tomu málo které konstrukce odolají pokud nepomáhá současně i elektrický ohradník. U koní je nutno počítat s tím, že dosáhnou vysoko a daleko a navíc hryžou i kůru ze starých stromů. Podceňovat nelze kozy, které hryžou starou kůru, protáhnou hlavu i nepochopitelně malým otvorem, natáhnou se do neuvěřitelné výšky i délky a když na to přijde lezou i po oplocení nebo po stromech.

Nedostatečná ochrana má většinou dlouhodobé následky, nebo úhyn stromů a to i po několikaleté úspěšné péči.

Následná péče je u výsadeb ovocných vysokokmenů v krajině neopominutelnou podmínkou úspěchu. I když se na první pohled může zdát, že dobře vysazená kvalitní sazenice si již poradí sama, nelze na to spoléhat. Minimálně první rok po výsadbě je nutné věnovat se zálivce. V době přísušků je nutná důkladná závlaha, t.j 40 –100l vody jednorázově tak, aby se skutečně dostala ke kořenům a prosytila půdu v celém profilu výsadbové jámy. Za tímto účelem je vhodné již při výsadbě vytvořit kolem krčku sazenice miskovitou prohlubeň, ve které se voda zadrží a vsákne aniž by odtekla mimo kořeny. Další možností je uložení perforovaných plastových trubek při výsadbě tak, aby se voda dostávala přímo ke kořenům. Pro tento účel se používají meliorační trubky o průměru 5 – 8 cm. Vhodnou následnou péčí po výsadbě je také ožinování sazenic. Menší stromy se tak zviditelní a lépe uchrání před poškozením technikou, ale omezí se tak i konkurence ostatních rostlin. Nelze opomenout také estetický účinek pečlivě udržovaných ovocných stromů v krajině. Výsadby je nutné několikrát ročně kontrolovat a podle potřeb upravovat vyvázání ke kůlům, ochrany kmínků a odstraňovat obrůstání kmínků nebo nevhodně narůstající části koruny. Tvarování korun se provádí většinou jednou ročně v prvních 3 –5 letech a dále v intervalu po 2 – 3 letech. Po zapěstování korun (cca po 10 letech) se dále provádí již jen nepravidelný řez podle potřeby jednotlivých stromů, vetšinou jen u jabloní a hrušní.

Správa Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko v rámci zachování a obnovy krajinných struktur a typického krajinného rázu podporuje záměry revitalizace starých ovocných sadů a alejí i jejich zakládání. K těmto účelům je využívána především možnost financování akcí z Programu péče o krajinu, ze zdrojů MŽP. Podpora je směřována obcím, hospodařícím subjektům, případně i dalším uživatelům půdy. V posledních letech byla provedena opatření pro podporu extenzivních ovocných sadů a alejí v katastrálních územích obcí Čilá, Hradiště, Hracholusky, Hředle, Chříč, Nový Dům, Podmokly,Roztoky u Křivoklátu, Skryje a Velká Buková.

Svým příspěvkem jsem nechtěl nikoho odradit od záměru vysadit ovocný strom do krajiny, ale naopak jen upozornit na rizika aby cíl byl snadnější.

Jak jsem již výše podrobněji uvedl, zasadit strom do krajiny je prosté „koupím strom, vyhrabu díru, šoupnu do ní strom, zahrabu díru, uvážu kolík udělám ohrádku, aby to nežraly srnky a je to“. Dobýváme vesmír, provádíme genetické manipulace a naše děti kliknutím na počítači, který se jim vejde do kapsy komunikují s celým světem, tak co bychom neuměli vysadit pár švestek a hrušní za chalupou. Při troše vůle, námahy a štěstí se nám to podaří pro užitek radost nám i všem ostatními obývající s námi tuto krajinu.

 

 

Ing. Pavel Moucha

Lesník správy CHKO Křivoklátsko

 

Použitá literatura:

Bulíř, Pavel (1988): Vegetační doprovody silnic

Kolařík, Jaroslav (2003): Péče o dřeviny rostoucí mimo les –I.