Zálivka zahradních rostlin - kalendárium ČZS

Voda je jedním z nejdůležitějších faktorů pro růst rostlin. Je jednou ze sloučenin, která společně s kysličníkem uhličitým tvoří základ při tvorbě všech organických sloučenin nutných pro život rostlin. Rostlinné tělo je tvořeno převážně z vody vázané uvnitř buněk a pokud je voda v dostatku je v rostlinách pod určitým tlakem (turgorem), udržuje jejich normální tvar. Pro udržení turgoru je nutné soustavné nasávání vody kořeny a následný transport vodivými pletivy k listům, kde dochází k odpařování (transpiraci). Pokud převáží transpirace nad příjmem, dochází k vadnutí.

Dobrá rada předem
Při každé zálivce pamatujte na to, že nejlevnější zálivka je ta, kterou nepotřebujete - potřebu zálivky snížíte pravidelným kypřením půdy a mulčováním, neboť zabráníte zbytečnému výparu vody. Staré zahradnické pravidlo říká, že jedno okopání uspoří dvoje zalévání.

Stanovení potřeby zálivky
Nedostatek vody se většinou projevuje vadnutím, to je příznak, který signalizuje, že správný termín zálivky byl již promeškán, ale ne všechny rostliny reagují na nedostatek vody stejně výrazně. Nutnost zálivky lze stanovit orientačně podle vlhkosti půdy zhruba v 10 cm hloubky - pokud se vám hrudka dobré země v rukou rozsýpá, je zálivka nutná, jinak může dojít k oslabení růstu nebo i poškození rostlin.
Během normální vegetace je potřebná roční dodatečná závlaha v rozmezí 300 - 500 litrů vody na m² podle skutečného množství srážek. Nedostatek vláhy lépe stanovíme pomocí srážkoměru porovnáním s obvyklým úhrnem srážek a přihlédnutím k náročnosti pěstovaných rostlin.

měsíc / m nad mořem	200	400	600
leden	36	42	58
únor	32	36	42
březen	35	43	52
duben	43	48	57
květen	58	65	73
červen	71	78	93
červenec	77	84	103
srpen	65	74	88
září	50	56	67
říjen	47	47	57
listopad	37	39	50
prosinec	36	43	56

Pro správný růst rostlin je dobré, když týdně naprší asi 1/4 uvedeného množství srážek. Nezapomeňte, že i přes průměrné srážky je některé rostliny dobré zalévat, protože vyžadují vody více, typicky všechny čerstvé výsevy a výsadby, plodová a některá rychle rostoucí listová a kořenová zelenina (salát, ředkev, ředkvička) velmi rané brambory a další. Některé rostliny mají určité periody, kdy potřebují více vody, např. pro mladé okrasné keře je závlahově významná první polovina léta, pro plodící ovocné stromy zase období nalévání plodů, brambory zase při narůstání hlíz - po odkvětu. Pokud je množství srážek výrazně nižší a ve výhledu předpovědi počasí nejsou očekávány srážky, určitě zalévejte. Pokud neprší na jaře a v létě 2-3 týdny jedná se již o poměrně vážný vláhový deficit, který se bez dodatečné zálivky projeví na růstu, kvetení i sklizni.
Optimální dávkování vody pro pěstování rostlin je však skutečná věda. Závlahy a s nimi související meliorace jsou pro velkopěstitele skutečná vědní disciplína. Existuje mnoho metod ke stanovení správného dávkování závlah, nejčastěji se setkáme s grafickými předlohami pro jednotlivé plodiny, které jsou společně se skutečnými srážkami vodítkem závlahového hospodářství. Zajímavý způsob stanovení závlahy je využití energetické bilance, kdy svit slunce je příkonem energie a zálivka je naopak odběrem energie. Pro jednotlivé plodiny jsou vypracovány vzorové energetické křivky a k nim se snažíme zálivkou co nejvíce přiblížit.

Voda vhodná pro zálivku
    Pro zálivku je vhodná především měkká voda nebo voda do středního stupně tvrdosti. Tvrdost vody, která je způsobena převážně vápennými a hořečnatými sloučeninami, se uvádí v mval.l^- nebo častěji v německých stupních tvrdosti. Měkká voda je do 5^o, středně tvrdá do 15^o nad tuto hodnotu již máme vodu tvrdou a nad 20^o již velmi tvrdou. Tvrdá a velmi tvrdá voda k zálivce vhodná není, mění často nejen pH půdy, ale též váže i důležité živiny v půdě a ty se pro rostliny stávají nedostupné. To se projevuje různými poruchami růstu nejviditelnější jsou chlorózy.
    Dešťová voda je považována obecně za nejvhodnější, je měkká, většinou neovlivňuje pH půdy a dobře rozpouští živiny. Pokud je uchovávána v nadzemních nádržích, bývá teplejší. Kvalita dešťové vody je často ovlivněna střešní krytinou, proto se doporučuje odebírat vodu pro akumulaci až po pořádném opláchnutí střechy. Pro pravidelnou zálivku je nutný systém zásobníků odpovídající velikosti střechy a zalévané ploše zahrady.
    Povrchová voda z různých toků, zvláště v jejich horní části, se často blíží dešťové, teplota bývá vyšší než u podzemních vod. Často je k zalévání velmi vhodná, jen pokud je biologicky znečištěna může být nevhodná pro zálivku rostlin pěstovaných k jídlu.
    Podzemní voda ze studní bývá tvrdší a pro přímou zálivku je studená. Odstranění případné tvrdosti vody je velmi náročné a pro běžnou zálivku zahrady neefektivní, přesto patří k nejčastějšímu zdroji vody pro zálivku. Vhodné je alespoň její předehřátí v zásobnících.

Dostupnost vody pro rostliny
Pro rostliny není důležité jen to, kolik je v půdě vody, ale především to, jak je pro ně dostupná. Voda je v půdě poutána fyzikálními silami v kapilárách a na povrchu půdních, především jílovitých částic. Čím jsou částice a kapiláry menší, bývá voda poutána více a tím je méně dostupná pro rostliny. Dobře dostupná voda je v písčitých půdách, ale jejích schopnost podržet si dostatečnou zásobu vody je velmi malá. Lepší jsou pro rostliny humózní půdy s vysokým obsahem nerozloženého humusu. Humus velmi dobře zadržuje vodu v kapilárách, ale ta je při tom pro rostliny dobře dostupná. Na silně jílovitých půdách mohou rostliny trpět nedostatkem vody i při jejím relativním dostatku.

Teplota vody a termín zálivky
    Teplota vody pro zálivku by se měla blížit teplotě prostředí, to ovlivňuje i vhodný termín zálivky. Doporučený termín je buď ráno nebo později večer.
Vhodné je použití odstáté vody ze zásobníků, kde je již mírně předehřátá. Přesto musíme počítat s tím, že i voda o teplotě vzduchu půdu a rostliny ochladí následným odparem.
    Zálivka ráno je často uváděna jako nejvhodnější, protože je teplota prostředí nejnižší a rostliny tak netrpí šokem z prudkého zchlazení zálivkou a ztráta výparem je také malá. Je vhodná především v jarním období, při kratších intervalech mezi zálivkami, kdy můžeme zalévat většinou i během dopoledne. V parném létě by měla zálivka přijít velmi brzy ráno, ještě před ohřátím porostu sluncem. Další výhodou je krátké ovlhčení rostlin a zvláště listů - ty přes den rychle oschnou, a tak se zkracuje doba vhodná k rozvoji houbových chorob.
    Zálivka večer je druhým vhodným termínem. Pokud přichází dostatečně pozdě a je porost již zchladlý nedochází k výraznému teplotnímu šoku, voda má do rána dostatek času se zasáknout a rostliny ji mohou lépe využít. Ztráta výparem je o něco větší než při ranní zálivce. Večerní zálivka je doporučována především v parném létě, kdy aplikujeme větší dávky vody, neboť je dost času na vsáknutí. Nevýhodou je delší ovlhčení rostlin přispívající k rozvoji chorob. Pokud je to možné zalévejte jen na povrch půdy, ne na rostliny.
    Zálivka během dne je považována za nejméně vhodnou a to zvláště pokud je slunečný a velmi teplý den. Rozdíl teplot bývá největší, rostliny trpí prudkým zchlazením a také dochází k největší ztrátě vody zbytečným výparem jak přímo při zálivce, tak z rozehřáté půdy.

Zálivková dávka
Zálivka by měla pomoci především pěstovaným rostlinám. Proto musí být dávka vody v takovém množství, aby prosákla až ke kořenům. Na běžných půdách stačí k zaplnění půdního profilu vodou do hloubky 1 cm zálivka v dávce 1 mm (1 l/m²). Pro efektivní zálivku je tedy třeba poměrně velkého množství vody, často 20 - 60 l/m².
Každodenní zálivka malým množstvím vody vede jen k provlhčení povrchové vrstvy půdy a podporuje klíčení plevelů. Své opodstatnění má jen při zálivce čerstvých výsevů na výsevných záhonech, nebo při pěstování rostlin v pařeništích a sklenících. Jinak je považována za plýtvání, neboť tento způsob zálivky vede až k 50% ztrátě vody zbytečným výparem.

Intenzita zálivky
Velké množství vody při intenzivní zálivce se do půdy vsakuje poměrně dlouho. Na písčitých a dobře propustných půdách nebývá problém, ale na přeschlých hlinitých nebo dokonce jílovitých půdách bez nakypřeného povrchu či mulčování stačí voda prosáknout jen do hloubky kolem 1 cm za hodinu, a tomu by měla odpovídat i intenzita zálivky. Průsak se po smáčení povrchové vrstvy (3 - 5 cm) většinou urychlí, neboť dojde k napojení půdních kapilár. Staří zahradníci vždy kropili přeschlý povrch půdy před deštěm, aby půda vodu lépe přijala. Po intenzivní zálivce si raději na malém vrypu do země ověřte jak hluboko se voda vsákla. Příliš intenzivní zálivku poznáte snadno, na povrchu půdy se vytvářejí na delší dobu louže, nebo stéká mimo zalévanou plochu.

Interval zálivky
Pokud je zálivka vody dostatečná k zásobení půdního profilu do hloubky kořenů, může být interval zálivky i při dlouhodobém suchu několik dnů až týden a u trvalých porostů i déle. Interval je vždy kratší při menších dávkách zálivky používaný pro mělčeji kořenící porosty.

Způsoby zálivky
    Na zahrádce je nejčastějším způsobem zálivky postřik z hadice nebo konve. Přesto, že je jednoduchý není příliš šetrný. Dochází při něm ke smáčení částí nebo i celých rostlin, při zálivce dochází k ochlazování a poměrně velké množství vody se vypaří.
    Na větších plochách je výhodnější instalovat závlahové systémy s vlastním rozvodem vody. Obvyklé je zavlažování tryskami nad rostlinami, je snadno kontrolovatelné, ale má obdobné nedostatky, jako zálivka hadicí. Šetrnější je kapková závlaha, která přivádí vodu přímo ke kořenům v malém množství, téměř neovlivňuje teplotu, neboť se voda pomalým průtokem hadicí předehřeje a ztráta marným výparem je minimální. Systémů kapkové závlahy je mnoho, vhodnější jsou ty s rozebíratelnými kapkovači, ale každý má své výhody i nevýhody. Systémy bývají řízeny elektronikou nebo nově mechanicky pomocí kapilárního tlaku v keramických čidlech.
    Pro trvalé výsadby je vhodná závlaha podmokem - s rozvodem vody pod povrchem půdy perforovanou hadicí v hloubce kořenového systému. Má obdobné výhody jako kapková závlaha, nevýhodou je možnost ucpání kořeny rostlin a obtížná opravitelnost.

Květinové a zeleninové záhony
    Pro průběžnou zálivku zeleninových a květinových záhonů volíme ranní termíny zálivky v dávce kolem 20 - 30 mm. Většina zelenin a květin koření v hloubce 20 - 30 cm a interval zálivky může být 3 - 7 dnů podle vývoje počasí a náročnosti plodiny.
    Čerstvé výsadby zelenin a květin je nutné zalít intenzivně. Po výsadbě by zálivka měla následovat ihned, není vhodné čekat do večera nebo dokonce do rána a závlahová dávka by měla být vydatná a hlavně intenzivní, aby došlo k rozplavení půdy do hloubky výsadby a tím napojení kapilarity, jinak hrozí zvláště, pokud vysazujeme hrnkovanou nebo balíčkovanou sadbu, že i při průměrném množství vody v půdě balíčky vyschnou, protože nebudou schopny čerpat vodu z okolí. To hrozí zvláště pokud vysazujeme sadbu s přeschlými balíčky z rašelinových substrátů, které zpočátku obtížně přijímají vodu. Jako správné měřítko zálivky se často uvádí, že v řádku má po zálivce chvíli stát voda. Při výsadbě trhané nebo prostokořenné sadby je nutné provádět zálivku přímo během sázení již do výsadbové jamky či rýhy, nebo pozemek den před výsadbou intenzivně zalít.
    Výsevy květin a zeleniny je nutné zalévat častěji, někdy při suchu i 2-3 x denně, aby klíčící rostliny nepřeschly, ale první zálivka po výsevu by měla být intenzivnější, aby došlo k napojení kapilarity. Postupně, tak jak výsev klíčí, interval zálivky prodlužujeme.

Ovocné, okrasné stromy a keře
Průběžná zálivka trvalých hluboko kořenících kultur závisí kromě srážek i na hladině spodní vody. Pokud stromy a keře zakoření do hlubších vrstev půdy, většinou dosáhnou na vzlínající vodu od spodní hladiny vody. Výška vzlínání závisí na druhu půdy, na hlinitých to bývá 1,5 - 2 m u písčitých často jen několik desítek centimetrů. Pokud je dlouhotrvající srážkový deficit, je často nutné zalévat i starší stromy a keře. Zaléváme zpravidla individuálně ke kořenovému systému nejlépe večer v dávce, která stačí prosáknout do hloubky kořenů, tj. 50 - 70 cm. Zálivku je nutné dávkovat postupně, aby se stačila zasáknout.
Čerstvé výsadby stromů a keřů je nutné zalít velmi intenzivně přímo při výsadbě. Nejlépe je sázet stromy tzv. přímo do vody. Do výsadbové jámy podhodíme malé množství kvalitnější zeminy, postavíme stromek či keř a do jámy nalijeme asi jeden až dva kbelíky vody a začneme přihrnovat další zeminu určenou k výsadbě. Přitom opatrně smáčenou zeminu zašlapáváme do vody mezi kořeny, tak aby se rozpustila na kaši. Pokud je jáma velká musíme přidat další vodu. Stromek by ve výsledku měl být vysazen do zeminy konzistencí připomínající hustší bahno. Tím se lépe napojí půdní kapilarita na výsadbovou zeminu a sníží se tak riziko ze zaschnutí stromů po výsadbě.

Zálivka při extrémním suchu a vysokých teplotách
Pokud je půdní profil již velmi vyschlý a denní teplota je vysoká, je vhodné zalévat večer dvoufázově. První zálivka by měla přijít brzo po západu slunce a to v malé dávce, asi 5 mm (5 l/m2). Tím dojde k navlhčení přeschlého povrchu půdy, které usnadní zasakování další zálivky a mírnému zchlazení porostu. Zhruba po jedné až dvou hodinách může přijít hlavní zálivka v potřebné dávce - často 20 - 40 mm. U hodně přeschlých půd při velkém suchu může dojít při jednorázové prudké zálivce k minutí kořenů. Půda je často rozpraskaná a těžko smáčitelná. Voda z povrchu steče do prasklin a zasákne především do dolní vrstvy půdy a shora stihne prosáknout jen několik centimetrů, tím voda snadno mine oblast kořenů a rostliny i po zálivce trpí ještě několik hodin suchem. Během delších přísušků a letních veder pamatujeme i na kypření povrchu půdy po zálivce a ještě lépe na mulčování, které výrazně ochrání jak strukturu půdy, tak omezí zbytečný výpar.

Zálivka v zimě
Některé rostliny potřebují vodu i v zimě. Jde především o stálezelené a jehličnaté dřeviny. Pokud je zima bez sněhu, promrzne půdy až do hloubky 30 cm a tím se voda pro rostliny stane nedostupnou. Dlouhodobým působením mrazu tak dojde k vymražení vody do ledových čoček a k uschnutí rostlin. Proto je vhodné stálezelené rostliny na zimu mulčovat, aby půda v oblasti kořenů nepromrzla a navíc při oblevách alespoň 2 x za měsíc zalít v dávce 20-30 mm podle hloubky kořenění.
Přes zimu se u ovocných stromů doporučuje přihrnovat sníh ke stromům, tím se sníží hloubka promrznutí a na jaře se pomalu odtávající voda vsakuje ke kořenům a zvyšuje půdní zásobu vláhy.

Zásoba vody po zimě
Zásoba vody v půdě je vždy na začátku nového vegetačního období úměrná síle sněhové pokrývky v zimě. Pro její zadržení je potřebné půdu dobře nakypřit, nejlépe na podzim hluboce zrýt. Tím se urychlí zasakování vody při jarním tání, při kterém by na utužené půdě většina vody odtekla jinam. K většímu zadržení vláhy přispívá i zapravená organická hmota při rytí. Tam, kde není možné na podzim nakypřit půdu rytím je dobré povrch půdy alespoň slabě namulčovat, na mulčovaném povrchu se voda z tajícího sněhu lépe zasakuje.

Zálivka ve skleníku
Zálivka se ve skleníku řídí jinými pravidly. Jde o stavbu, při níž je již předem počítáno s pravidelnou dodávkou zálivkové vody. Uzavřený prostor brání výparu a k němu dochází především větráním. Ve skleníku zaléváme pravidelně, nejlépe denně, vždy po ránu nebo dopoledne, když je přirozeně teplota nejnižší. U rostlin, které nesnášejí smáčení, zaléváme přímo ke kořenům, abychom co nejméně ovlhčily listy rostlin. U výsevů mlžíme a povrch půdy zakrýváme tkaninou nebo papírem proti přeschnutí. Vhodným způsobem je kapková závlaha.

Závěrem pamatujte, že rostliny mají svá kritická období, během kterých je velmi důležitý odpovídající přísun vody pro jejich správný vývoj. Chybějící vláhu poskytněte rostlinám raději dříve, než bude pozdě - vadnutí signalizuje již často jejich poškození.