V posledních letech se setkáváme stále častěji s naťovou a listovou formou celeru. Na zahrádkách se ale nejčastěji pěstuje celer bulvový - odrůdy Apia, Maxim, Orion aj. pěstovaný pro ztlustlý kořen - bulvu.
Vysévá se v únoru nebo v březnu do malých misek, semena klíčí při teplotě 15 oC dva týdny i déle. Asi za měsíc je nutné sazenice přepíchat na vzdálenost 5 x 5 cm nejlépe do teplého pařeniště a v polovině května je sázíme již na pěstebný záhon, nejlépe tam, kde byly v minulém roce brambory, plodová zelenina nebo košťáloviny. Po výsadbě je důkladně zavlažujeme ke kořenům a často okopáváme.
Nejlépe se mu daří na hlubokých, středně těžkých, dostatečně vlhkých půdách a bohatých na humus. Doporučuje se hnojení na podzim, při rytí, rozleželým kompostem. Současně hnojíme superfosfátem a draselnou solí. Na jaře lze použít místo jednosložkových hnojiv Cererit.
S ohledem na septoriovou skvrnitost pěstujeme na stejném pozemku nejdříve po 3 letech a používáme mořené osivo. V oblastech s pravidelným výskytem ošetříme včas přípravkem Champion 50 WP nebo Kuprikol 50 (ošetření po 14 dnech opakujeme)
Celerové bulvy sklízíme před příchodem mrazů, obyčejně v první polovině října. Uskladníme je v bednách s pískem. V mírnějších oblastech se mohou ponechat v zemi přikryté slámou.
Celer řapíkatý
Pěstování sazenic, výsadba a další ošetření je obdobné jako u bulvového celeru, ale pěstuje se jako naťová zelenina. Od bulvového se liší stavbou listu, má velmi tlustý řapík a hlízy jsou drobné.
Řapíkatý celer má být křehký s výraznou aromatickou chutí a dobře vybělený. Proto se jeho řapíky chrání před sluncem. Nejjednodušší způsob bělení spočívá v tom, že se řapíky nahoře těsně pod listy sváží lýkem nebo provázkem a přihrnou se zeminou. Tímto způsobem bělení mohou ale řapíky přijmout od země půdní pach. Proto se doporučuje vhodnější metoda. Když jsou řapíky 30-40 cm vysoké obalí se lepenkou nebo černou folií na dobu 3 týdnů tak, aby venku zůstaly pouze špičky listů. Po uplynutí této doby lze řapíkatý celer sklízet a použít v kuchyni - buď syrový nebo ve slané vodě vařený se upravuje na salát nebo jako příměs do salátů, případně jej lze upravit jako samostatné jídlo.
Práci s bělením si ušetříme výsevem žlutých nebo zelených samobělících odrůd, jako jsou Golden Self Blanching 3, Greensnap, Lathom Self Blanching nebo Victoria. Tyto se pěstují snadněji, protože nevyžadují přihrnování zeminou. Vysazují se na plochý, upravený záhon ve sponu 50 x 50 cm. Je to zelenina podzimní a zimní. Sklizeň těchto odrůd se doporučuje od srpna do října. Sklízíme celé rostliny, odřežeme je i s částí kořene. Skladovatelnost řapíkatého celeru je náročná, takže v našich podmínkách je sezonní zeleninou.
Celer listový
Jde o málo rozšířený typ celeru, přitom se poměrně dobře rychlí a je jedním ze zajímavých zdrojů čerstvé natě v zimním období. Nať obsahuje aromatickou silici, která příznivě ovlivňuje látkovou výměnu a povzbuzuje chuť k jídlu, používá se jako koření do polévek omáček, masa a dalších pokrmů. Zelenou nať používáme i ke zdobení salátů.
Celer listový se pěstuje na půdách vlhčích, humózních, hlinitých i těžších. Semeno vyséváme koncem února až začátkem března, protože poměrně dlouho vzchází. Sazenice sázíme do sponu 40 x 30-40 cm, nebo pěstujeme i z přímého výsevu v listopadu, kdy osivo vzchází na jaře. Listy sklízíme průběžně během celé vegetace. Nať řežeme těsně nad srdíčky. Kořen, který ponecháme v zemi přikryjeme na zimu slámou. Na jaře vyraší a můžeme opět sklízet listy, dokud nevyběhne do květu.
Obvykle se veškerá nať odřeže na podzim, sváže do svazků a usuší se, neboť si zachová své typické aroma.
Bulvy po sklizni na podzim uložíme do sklepa nebo pařeniště. V prosinci začneme s rychlením, bulvy sázíme těsně vedle sebe do bedýnek do lehčí pařeništní zeminy a umístíme je v místnosti s teplotou 12-16 oC k oknu. Až do jara tak můžeme sklízet čerstvou nať.
Ing. Zdena Konradyová, odb. oddělení,
ústředí ČZS
Rukověť zahrádkáře 2003