Mulčování

    Jedná se o nastýlku půdy z různých materiálů, která nám pomáhá chránit půdu před povětrnostními vlivy. V přírodě je půda téměř vždy zakrytá, buď vegetací nebo tlejícím organickým materiálem. Vlivem slunečního záření půda vysychá a na povrchu se může tvořit škraloup, silné deště zabahňují povrch půdy a vítr může jemné částice odvát (eroze). Tímto přímým vlivem povětrnostních činitelů může docházet k velkému kolísání teploty v půdě a tím k ničení drobtovité struktury, což má za následek ještě větší erozi. Zakrytím uchováme strukturu půdy a chráníme půdní organismy, což se příznivě projeví na zlepšení úrodnosti.

    Působí příznivě na zdraví rostlin zlepšením úrodnosti půdy, neboť v kypré a vzdušné půdě s příznivou strukturou je méně houbových chorob a škodlivé organismy napadají přednostně zeslabené kořeny. Důležitým předpokladem je však dostatečné zásobení půdy organickými látkami.

    Mulčování je společně s kypřením povrchu půdy jedno z nejdůležitějších agrotechnických opatření proti nadbytečné ztrátě vody po zálivce. Pod mulčem se na povrchu půdy nevytváří půdní škraloup, vzlínání vody je mulčem přerušeno a tím brání nadbytečnému odparu vody, mulč zpomaluje zasakování vody do půdy a ta zůstává kyprá. Kromě omezení odparu navíc ovlivňuje teplotu půdy a znemožňuje růst plevelům.

    Vzhledem k tepelně izolačním vlastnostem většiny mulčovacích matriálů dochází v půdě k menším výkyvům teploty a především za letních veder se půda méně přehřívá, což má pozitivní vliv na mikrobiální život v půdě. Naopak v zimě půda pod mulčem tak snadno nepromrzá, a proto je mulčování významné pro dřeviny při podzimní výsadbě, kdy pozitivně působí na zakořenění sazenic. Významné je i pro stálezelené rostliny, které vyžadují přísun vody i v zimě, kdy je jinak půda promrzlá.

    Rostliny na mulčované půdě jsou sušší, proto se snižuje i výskyt houbových chorob.

    Nastýlka mulčem má ještě další velkou výhodu, zabraňuje růstu plevelů. Již 5 cm vysoká vrstva (tj. např. 50 litrů drcené kůry na m2) dokáže zabránit růstu jednoletých plevelů. Proti vytrvalým plevelům je nutná výška nastýlky 20 cm i více, nejlépe v kombinaci s mulčovací plachetkou, (textilní materiál pokrytý vrstvou ztuženého papíru - používá se v zahradnické praxi) příp. netkanou textilií. To se dá využít jen pro dlouhodobé kultury - keřové skupiny, trvalkové záhony, drobné ovoce, sady, ale nezabrání prorůstání některých úporných plevelů jako je svlačec, pcháč a pýr. Problémem však mohou být v příznivých podmínkách slimáci a plži, kterým nastýlka poskytuje dobrý úkryt při suchém počasí nebo u suché trávy je dokonce vábí. U nastýlek může nastat i problém s hlodavci (zejména hryzci a hraboši), kteří jí zvláště v zimním období mohou využít k přezimování.

    K mulčování se používají různé porézní materiály, často rostlinného původu, jako je např. drcená sláma, posečená tráva nejlépe rotační sekačkou, drcené listí sebrané zahradním vysavačem s drcením nebo rotační sekačkou, drcená kůra stromů, štěpkou z drtiče - odpad po řezu stromů, nevyzrálý kompost, slamnatý hnůj, rašelina, jehličí, oblázky, kamenná drť, štěrk aj. Mulčování lze nahradit v poslední době stále častěji používanými syntetickými materiály - různými fóliemi a textiliemi.

Přírodní materiály vhodné k mulčování

Polozetlelý kompost
Má příznivý vliv na půdu, a kromě ochrany povrchu půdy dodá zároveň rostlinám některé živiny a nakonec na konci vegetace je možné jej zapravit do půdy.

Tráva - nejlépe ze sběracího koše rotační sekačky
Jde o snadno dostupný materiál, který je k dispozici pravidelně po celou dobu vegetace, proto můžeme nastýlku snadno obměňovat a doplňovat. Má se používat až po proschnutí a vždy jen v tenčích vrstvách 2 - 3 cm. Čerstvá tráva láká slimáky, ale pokud ji přeci jen použijete, dávejte jí jen do tenké vrstvičky 0,5 - 1 cm. Půda a půdní organismy musí pod vrstvou mulče ještě dýchat. Zabránění přístupu vzduchu by mělo za následek zastavení humusotvorných procesů a vrstva nastýlky by začala hnít. Přitom mohou vznikat inhibitory (látky zpomalující růst), které se s deštěm dostanou ke kořenům rostlin. Tenká vrstva nastýlky rychle a dobře zetlí, takže je dobré ji doplňovat.. Čerstvá posečená tráva tak přináší výživu pro půdní organismy a také nezanedbatelné množství dusíku pro rostliny. Vrstva travního mulče o síle 1 cm uvolní asi 2 g N na m2. Dobré mulčovat opakovaně, kdy se ještě navíc násobí příznivý účinek mulčování na půdu s uvolňováním živin z travní hmoty.

Dřevnaté materiály (štěpka, drcená kůra)
Tyto materíiály neobsahují téměř žádné živiny a naopak pro jejich rozklad je potřebný dusík. K poutání dusíku dochází vlivem mikroorganismů, které dřevní hmotu rozkládají. Proto je nutné dusík během vegetace dodat hnojením - nejen pro rostliny, ale i mikroorganismy. Z tohoto důvodu jsou nevhodné pro zeleniny a další rostliny s vyššími nároky na výživu.

Sláma
Tradiční mulčovací hmota dříve častá pro pěstitele jahod. Z běžně používaných materiálů nejlépe tepelně izoluje a dobře odráží světelné a tepelné paprsky, takže je nevhodná hlavně zpočátku vegetace, kdy je třeba aby se půda naopak prohřívala. Příznivě je však u slámy hodnocen tzv. "tlumící efekt", kdy je sláma výborná všude tam, kde je nutné do zamulčované kultury často vstupovat (jahody za účelem sklizně). Poutání dusíku nastýlkou ze slámy nebylo prakticky zjištěno.

Kamenná drť, oblázky a jiné
Jde především o estetický mulčovací materiál, který půdu mírně chrání před nadměrným výparem, používá se také v místech, kde hrozí rozstřikováním půdy deštěm. Dalším důvodem k jeho použití je snazší vstup do porostu.

Rašelina
Poměrně drahý mulčovací materiál vhodný především jako doplněk do umělých vřesovišť a pak ještě při speciálních estetických důvodech.

Mulčováni jednotlivých kultur

Zeleninu mulčujeme především během vegetace, kromě omezení výparu a omezení růstu plevelů může lépe kořenit i v povrchové vrstvě půdy, neboť jí není nutné okopávat. Pokud k mulčování používáme snadno dostupnou posečenou trávu, je lépe jí ponechat na místě jen několik týdnů, pak jí použít do kompostu a namulčovat novou. Tráva by při mulčování neměla plesnivět a nemá obsahovat odkvetlé plevele se zralými semeny. Pozor na zakrývání krčků mulčem, může to způsobit jejich napadení houbovými chorobami.

Drobné ovoce mulčujeme především v období do sklizně drcenou kůrou, slamou, ale nejlépe kompostem, který dřeviny ještě přihnojí.

Ovocné stromy mulčujeme v období do sklizně především proti nadměrné ztrátě vody během letních přísušků. Také zde musí být mulčovací vrstva bránící i růstu plevelů silnější, asi 15 - 20 cm. Často se začíná mulčovat již zjara rozdrcenými zbytky větví po řezu stromů, tato vrstva se zesílí posečenou travou nebo slámou. Vhodný je také přídavek kompostu, ale dlouhodobé mulčování vede u stromů k prorůstání kořenů do povrchové vrstvy půdy a jejich snadnému poškození po odstranění mulče.

Čerstvé výsadby stromů a keřů mulčujeme pro podporu kořenění a stálezelené dřeviny, které potřebují vodu a zálivku i v zimě mulčujeme na zimu, nejlépe drcenou kůrou, štěpkou a pomaleji se rozkládajícím listím nebo slamou. U jarní výsadby dřevin nebo výsadby kontejnerovaných sazenic za vegetace použijeme jako mulč libovolný vhodný dostupný matriál.

Okrasné dřeviny a keřové skupiny mulčujeme většinou drcenou kůrou především proti ztrátě vody a proti růstu plevelů. Výrazný je i pozitivní estetický efekt kůrou mulčovaného záhonu. Abychom zabránili růstu plevelů, je nutná vrstva mulče asi 15 cm a pod mulč se v parcích používají navíc i mulčovací plachetky - textilní materiál, který ještě více znesnadňuje růst plevelů.

Trvalkové záhony mulčujeme nejčastěji drcenou kůrou nebo směsí kůry s kompostem především pro zabránění růstu plevelů a snížení letního výparu. U trvalkových záhonů s převahou travin můžeme mulčovat i oblázky nebo kamennou drtí.

Vřesovištní rostliny, azalky, rododendrony a ostatní rostliny, které nesnášejí vápno je vhodné mulčovat drcenou kůrou, dřevěnou drtí, jehličím nebo rašelinou. Tyto mulče při svém rozkladu zvyšují kyselost půdy, což je vhodné především na uměle založených vřesovištích v jinak neutrálních nebo dokonce zásaditých půdních podmínkách.

Další zásady při mulčování, výhody a omezení:

• na květinových záhonech dáváme z estetických důvodů přednost mulčování rašelinou ve vrstvě 4 - 5 cm.
• nastýláme vlhkou, kyprou půdu, nejlépe v březnu nebo dubnu. Výsevy po vzejití rostlin při jejich výšce asi 10 cm, u vysazovaných rostlin po jejich ujmutí.
• nenastýláme půdu k rané zelenině, letničkám a většině skalniček pro krátkodobý účinek nastýlky a často nežádoucí překážku při ošetřování rostlin.
• k suchomilným rostlinám nikdy nemulčujte silnou vrstvou nastýlky, velice snadno hnijí a hynou.
• po právu se hovoří o výhodách pokrytí půdy v užitkové zahradě perforovanou, nebo netkanou fólií, vhodnou jako mulč a i proti plevelům. Výborné jsou především u teplomilné, plodové zeleniny a u jahod.
• mulčování je také nevhodné u teplomilných zelenin v chladnějších oblastech, neboť pod klasickým mulčem je většinou nižší teplota půdy u kořenů, a tím je zpomalen růst. Zde se naopak pro zvýšení teploty půdy může použít pokrytí půdy průhlednou fólií.
• některé nastýlky nenecháváme během zimy, protože shnijí jako kompost. Vyšší vrstva sena nebo listí často plesniví a mohou v ní přezimovat škůdci.
• jako mulč k zelenině a ovocným dřevinám není vhodná drcená kůra, hobliny, piliny, jehličnatá hrabanka protože jejich výluhy zpomalují růst a vývin rostlin.
• z některých mulčovacích materiálů, jako je kůra a dřevoštěpka se při rozkladu uvolňují různé látky, které mohou sice omezovat klíčení plevelů, ale také nevhodně ovlivňovat zeleninu a květiny v růstu.
• na podzim není dobré zapravovat do půdy kyselou a na živiny chudou nastýlku bez přidání vápenatých nebo průmyslových hnojiv, protože tím snižujeme úrodnost půdy (je lépe ji zkompostovat).
• nepoužívejte nastýlku z nevhodných materiálů jako je plesnivé seno, semenné plevelné rostliny a hlavně posečenou trávu z trávníků odkvetlých a ošetřených herbicidy.
• nemulčujte materiálem napadeným houbovými chorobami s rizikem dalšího šíření.
• ve vlhčích lokalitách se zvýšeným výskytem plžů je mulčování nevhodné.
• zcela nevhodné je mulčování v místech zvýšeného výskytu hlodavců při pěstování kořenové zeleniny nebo cibulovin. I poměrně běžný počáteční výskyt hlodavců může vést k citelné ztrátě na výnosu.
• u ovocných kultur nastýlka ovlivňuje růst kořenů, kořeny rostou blíže povrchu půdy a u vyšších vrstev nastýlky i po povrchu. Pokud takovou nastýlku na podzim odstraníme může dojít k poškození kořenů mrazem. Také se zvyšuje množství mechanicky poškozených kořenů při kypření půdy kolem ovocných dřevin.
• v systému biozahrádkaření a biologické ochrany se doporučuje mulčování vybranými bylinami a rostlinami, zejména siličnatými a silně vonnými, a tím zlepšovat zdravotní stav pěstovaných rostlin. Vliv a význa,m je však často přeceňován, neboť nařezané rostliny velice rychle ztrácejí silice a další vonné látky. I přesto, že toto opatření zatím nebylo prakticky prokázáno mohlo by mít určitý krátkodobý vliv - např. v období náletu škůdců, kdy mohou silice působit odpudivě.

Přes všechny uvedené nevýhody je v celkovém pohledu mulčování vhodné agrotechnické opatření zvláště s ohledem na hospodaření rostlin s vodou.

Ing. Ivana Kožešníková
(vloženo V. 2007)