Při pěstování zahradních rostlin závisí úspěch našeho snažení na mnoha podmínkách. Mezi nejdůležitější patří bezesporu příprava plně hodnotné, humózní, organickou složkou zásobené půdy, která bude schopna jímat živiny i vláhu, svou drobtovitou strukturou umožnit rostlinám optimálně rozvinout bohatou kořenovou soustavu a tím dát základ jejich zdravému vývoji. Náročné rostliny, hlavně rané brambory, košťáloviny, plodové zeleniny odčerpávají však při svém růstu z půdy mnoho živin. Pokud budeme chtít, aby byla půda i pro další pěstování v příštím roce dobře předzásobena snadno přístupnými živinami, obohacena znovu humusem, je dobré se včas zamyslet, jak to zařídit.
Nejlepším doplňkem vyčerpaných živin je kompost Šťastnější zahrádkáři, kteří mohou záhony vylepšit zarytím dobře rozloženého chlévského hnoje mají také o starost méně. Pokud tyto možnosti nemáme, potom k plnohodnotnému obohacení půdy organickou hmotou můžeme použít např. tzv. "zelené hnojení". Na uvolněné záhony, zvláště po náročných plodinách, vyséváme od července do časného podzimu různé druhy rychle rostoucích rostlin, které jsou schopny v krátké době vytvořit bohatou nadzemní zelenou hmotu i mohutnou kořenovou soustavu a ty pak celé zaryjeme buď ještě na podzim, nebo jako ozimé zapravujeme do půdy na jaře. Připravíme tak optimální podmínky pro bouřlivý rozvoj celé řady půdních mikroorganizmů, jejichž činností je spuštěn proces postupného rozkladu zaryté zelené hmoty a její humifikace právě ve vrstvě půdy, nejlépe přístupné mělčeji kořenícím druhům zahradních plodin, zvláště náročným zeleninám.
Pro "zelené hnojení" na menších plochách, které mají zahrádkáři většinou k dispozici, by měli upřednostňovat směsky, jejichž důležitou složkou jsou dvě velmi rychle rostoucí rostliny, které jsou schopny v krátké době (40 - 50 dnů) vytvořit mohutnou nadzemní zelenou hmotu i kořenový systém:
Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia) z čeledi stružkovcovitých je rostlina nenáročná na půdní podmínky, vyjma těžkých, zamokřených, snáší dobře i pokles teplot pod bod mrazu (uvádí se až do -6 °C), proto je vhodnou plodinou i pro pozdnější výsevy. Její důležitost zvyšuje i dlouhotrvající kveteni, které poskytuje včelám bohatou pastvu v době časného podzimu, kdy kvete již málo rostlin. - Pohanka (Fagopyrum esculentum) z čeledi rdesnovitých je rovněž na půdní podmínky méně náročná rostlina. Vysévá se s úspěchem na lehčich až písčitých půdách, ale snáší i těžší, dobře prokypřené. Vyžaduje nejlépe neutrální až mírně kyselejší půdní reakci. Na půdách s vyšším obsahem vápníku je jeji pěstováni méně vhodné. Na vláhu je dosti náročná, výsevy v suchém, horkém létě je nutno bohatě zavlažovat. Pohanka je na rozdíl od svazenky velmi citlivá na pokles teplot již k 0 °C, i slabý mráz ji ničí. Neni proto vhodná pro pozdní a ozimé setí. Množství krásných narůžovělých květů poskytuje také velmi vítanou pastvu včelám.
a) pro podzimní zaryti (výsevy je nutno v suchém, horkém létě bohatě zavlažovat, aby narostlo co nejvíce zelené hmoty i bohatý kořenový, systém):
- pro lehké a středně těžké půdy např.: svazenka, pohanka, peluška, hrách, hořčice bílá, seradela
- pro půdy s dobrým obsahem vápníku např.: svazenka, hořčice bílá, peluška, seradela
- pro kyselejší půdy je vhodná pohanka, svazenka, lupina.b) pro zarytí na jaře (ozimé)-
- pro lehké půdy např.: vikev huňatá, řepka ozimá, žito
- pro středně těžké a těžké půdy např.: řepice ozimá, řepka ozimá, žito
Pro ozimé směsky na zelené hnojení se velmi dobře uplatní i žito, které tím, že odnožuje, tvoří nejen nadzemní zelenou hmotu, ale i mohutnou svazčitou kořenovou soustavu. V zimě žito chrání také půdu před vyplavením dusíku.
Pro zelené hnojení by se výborně hodily i jeteloviny (např. jetel nachový - inkarnát "růžák"), bohužel osivo je pro tento účel příliš drahé.
Směsky vikvovitých rostlin (hrách, peluška jarní, komonice,
vlčí bob, vikev, jeteloviny apod.) obohacují půdu nejen organickou hmotou, ale díky
symbióze s hlízkovými kořenovými bakteriemi, schopnými vázat vzdušný dusík i o
tento velevýznamný prvek. Směsky brukvovitých rostlin (hořčice bílá, řepky jarni
i ozimé, ředkve olejné) poskytují sice velké množství zelené hmoty, ale
představují určité nebezpečí zavlečení velmi obávané choroby brukvovitých
rostlin -
nádorovosti kořenů, způsobené cizopasnou houbou hlenkou kapustovou (Plasmodiophora
brasicae). Při skladbě rostlin pro zelené hnojení v oblastech s rizikem výskytu této
choroby volíme raději buď rostliny z čeledi vikvovitých, nebo svazenku, či pohanku.
Semena se zapravuji do půdy buď rozhozem (což je neekonomické), nebo výsevem do
řádků 10 - 15 cm od sebe v množství na 1 m2:
- hrách, vlčí bob, bob koňský - 30 g
- vikev setá - 20 g
- hořčice, pohanka, svazenka, jeteloviny - 3 g
Vzrostlé rostliny zapravíme na podzim, nebo v případě ozimých směsí na jaře do země zarytím. Nejprve je nutno rostliny ušlapat, nebo uválet, případně sežnout, rýčem rozřezat na menší části a teprve potom zarýt tak, aby se podstatná část zelené hmoty dostala na dno vyrýpnuté "cihly".
Další starost o zpracování zapravených rostlin za nás převezme celá armáda půdních rozkladných a humifikačních mikroorganizmů, které dokonale rozloží a přemění hmotu "zeleného hnojení" na zdroj výživy pro náročné plodiny.
Mgr. Bohumír Muchka, ÚS ČZS Praha-západ
(vloženo VI. 2007)